Japonská značka si udržuje originalitu
Model Grand Vitara patří mezi oblíbené vozy. Prodává se dobře už od první generace z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Možná proto, že zároveň s vývojem udržuje firma Suzuki konzervativní přístup k chování vozu mimo silnice. Tam, kde i dříve pravověrné offroady jako například Mitsubishi Pajero pořádně změkly a z rozbahněných lesních cest se přestěhovaly na rovné nudné asfaltky, tam Grand Vitara zůstává věrná své tradici – nadprůměrným terénním schopnostem i výbavě.
Vnější design tohoto vozu je stejně tak konzervativní. Zatímco ve světě SUV vládnou oblé tvary a křivky, Grand Vitara zůstává téměř nezměněná, s ostře řezanými rysy a hranami, kam až oko dohlédne. Změny oproti předchozí generaci se dají schovat pod krátký výčet – nové blikače ve zpětných zrcátkách, nové přední mlhovky a zadní sdružená světla. Japonci tvrdošíjně setrvávají na zadních dveřích, otevíraných horizontálně. To by až tak nevadilo, horší je, když se při parkování vpravo vrata do kufru nešťastně otevírají směrem ke krajnici. Stejným problémem trpí třeba Toyota RAV 4 a ani na přání nejde směr otevírání změnit. Rezerva je sice efektně zvenku, ale její hmotnost často dveře naplno otevře přes aretační body i jen silnějším větrem, což může být nepříjemné pro karoserii vozu, parkujícího těsně za vitarou. Velikost kufru v základním provedení není oslňující, výhodou je však jednoduchý mechanismus sklápění zadních sedadel, která zvětší prostor úložníku na solidních čtrnáct set litrů s rovnou podlahou. Uvnitř vozu jsou nyní lépe čitelné přístroje a přibyly také odkládací prostory. Sedačky jsou na poměry třídy umístěny dost nízko, takže k vitaře není nutný nastupovací žebřík pro méně vzrostlé jedince, jako tomu zhusta bývá u konkurence. Vzadu se pohodlně svezou dva dospělí, bez větších problémů s prostorem pro hlavu i kolena.
Testovaný vůz byl poháněn interesantním vidlicovým šestiválcem o objemu 3,2 litru a výkonu 232 koní. Tichý chod i za studena, dostatečná výkonová rezerva a klasický šestiválcový zvuk ve vyšších otáčkách charakterizují povedenou hnací jednotku, patří k tomu lepšímu mezi naftovými čtyřválci, které bývají nejobvyklejší základní motorizací konkurenčních vozů. Bohužel, motoru kazí trochu pověst převodovka, jejíchž pět stupňů je na dnešní dobu i na potenciál motoru málo. Navíc aby konkurence hendikep dohnala, snaží se vitaru hnát tvrdě dopředu co nejkratším setrváním na jednom stupni – taková agilita by byla fajn, kdyby byla uživatelsky zapínatelná nějakým režimem sport. Bez možnosti ručního řazení totiž agresivní choutky převodovky dokáží udělat nepěkné věci se spotřebou. Pouze s nohou lehčí anorektické baletky lze jezdit alespoň trochu úsporně. V řeči čísel to znamená zhruba deset litrů na dálnici a čtrnáct litrů ve městě.
To nejlepší ale vitara ukáže mimo silnici. Pevný rám podvozku, nezávislé zavěšení všech kol s permanentním pohonem 4 x 4 a uzávěrkou mezinápravového diferenciálu, redukovanou převodovkou a dobrými nájezdovými úhly, to vše pod jednou kapotou slibuje zajímavé vlastnosti vozu v terénu. Průjezdnost vitary omezovaly vlastně jen pneumatiky s letním vzorkem a strach o osmnáctipalcová kola z lehké slitiny, která sice vypadají efektně, ale v kamenité stráni, kde auto občas klouzne bokem, jsou vhodné asi jako jehlové podpatky na horskou túru. Vitara možná není wrangler, defender, hummer nebo hilux, které projedou tam, kde se člověk bojí vylézt pěšky, ale na druhé straně, pořád zvládne průchod terénem, kde by řidič jiného SUV zvažoval výhody vrtulníku. A to všechno za poloviční až třetinovou cenu oproti konkurenci.
klady
Nízká cena
Stálý pohon všech kol
Schopnosti v terénu
Terénní výbava
Stabilita na silnici
Přesné řízení
zápory
Malý kufr
Vyšší spotřeba daná převodovkou
Tabulka:
Suzuki Grand Vitara
Motor: zážehový vidlicový šestiválec
Objem: 3195 ccm
Výkon: 171 kW
Nejvyšší rychlost: 200 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,3 s
Převodovka: automatická pětistupňová
Spotřeba: 12,5 l/100 km (kombinovaná)
Cena: 499 900,- včetně DPH (základní)
