Spojené státy čelí v důsledku šíření koronaviru a jeho negativních dopadů na ekonomiku masivní vlně nezaměstnanosti, a to zejména v oblasti takzvaného rezavého pásu. Jde o rozsáhlé území mezi Atlantským oceánem a Velkými jezery na severovýchodě, ve kterém po utlumení těžkého průmyslu v osmdesátých letech následoval výrazný hospodářský propad. Oproti tomu v Německu vkládají naděje do osvědčeného nástroje zaměstnanecké politiky vytvořeného právě pro takové případy ekonomického poklesu, jako je ten současný. Němci v něm vidí hráz proti masové nezaměstnanosti.
Tímto nástrojem je kurzarbeit, doslova „krátká práce“ - systém, který od Německa převzalo tolik zemí, že jej jeden z ekonomů neváhal nazvat „nejúspěšnějším německým vývozním artiklem“. Funguje to jednoduše. Společnosti zasažené krizí pošlou své zaměstnance domů nebo výrazně sníží jejich pracovní dobu a stát pak těmto pracovníkům doplatí značnou část ušlých příjmů.
Jedná se o způsob, jakým si mohou firmy udržet schopné pracovníky během krize. „Kurzarbeit je jedním z důvodů, proč se Německo tak rychle vzchopilo po krizových letech 2008 a 2009,“ říká Anke Hasselová, profesorka z Hertie School v Berlíně. Státy s dlouholetou tradicí silné sociální péče jako Dánsko, Švédsko či Norsko tento model rychle převzaly a zavedly značné finanční subvence na podporu zaměstnanců, kterým by jinak v časech krize hrozil vyhazov.
I Spojené království se chystá přijmout podobnou strategii. Šéf britské státní kasy Rishi Sunak už odtajnil plán k udržení pracovních míst ohrožených koronavirovou krizí, v rámci nějž mohou zaměstnavatelé zažádat o finanční podporu k pokrytí podstatné části mezd pracovníků, jimž raději dali placené volno, než aby s nimi rozvázali pracovní poměr. Tato podpora má podle britského ministerstva financí pokrýt 80 procent nepracujících zaměstnanců, a to až do platové výše 2500 liber měsíčně.
Německý kurzarbeit je postaven na podobném principu. Dočasně odstavení pracovníci dostávají takzvaný kurzarbeitgeld, tedy „peníze za kratší práci“, a to ve výši 60 procent jejich platu v předkrizovém období. Vyplácí je Federální úřad práce (Bundesagentur fur Arbeit), tedy instituce, která je zároveň odpovědná za vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Účast v tomto podpůrném programu podle odhadů v nadcházejících dnech a týdnech vzhledem k otřesům v německé ekonomice raketově vystřelí. Jen v minulých dnech museli průmysloví titáni, jako jsou Volkswagen či BMW, zastavit výrobu v mnoha továrnách. A menší i středně velké podniky přišly následkem pandemických opatření, která mimo jiné zavřela restaurace, hotely nebo hospody, téměř o celé své příjmy.
Poučení z krizového vývoje
Kurzarbeit sice existuje již od počátku devadesátých let, ale skutečně významným se stal až po krachu banky Lehman Brothers, který odstartoval finanční krizi roku 2008. „Výrazně to přispělo k odolnosti německého pracovního trhu v dohře světové finanční krize,“ říká Alexander Hijzen, ekonom z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Zčásti i díky kurzarbeitu klesla již v květnu 2009 míra nezaměstnanosti v Německu ze 7,9 na sedm procent. Oproti tomu průměrná nezaměstnanost v zemích OECD během téže doby vzrostla o tři procentní body. Dle odhadů mohlo být v Německu během třetího kvartálu roku 2009 zachráněno více než 200 tisíc pracovních pozic právě díky politice kurzarbeitu.
Za úspěchem této strategie stál její skvěle naplánovaný postup: rychlé spuštění a zapojení velkého množství subjektů v prvotních fázích krize roku 2008, „ale stejně rychlé zastavení během následného oživení ekonomiky,“ dodává Hijzen. Jiné země využívající podobné typy podpor, jako jsou kupříkladu Belgie nebo Itálie, je využívají v porovnání s Německem „daleko častěji v mírnějších časech, kdy nejsou tolik potřeba“. A například v Nizozemsku jsou tyto strategie tak složité, že neumožňují rychlé zapojení během hospodářských krizí.
Profesorka Anke Hasselová tvrdí, že kurzarbeit je strategie přímo ušitá na míru zemím, jako je právě Německo, které mají početnou základnu kvalifikovaných zaměstnanců. „Společnosti za účelem jejich další kvalifikace a růstu do svých pracovníků nemálo investují. A pokud nastane krize, tak by správně neměly být nuceny se jich jen tak zbavit. Jestli k tomu přesto dojde, náhradu za tyto kvalifikované a schopné pracovníky určitě nenajdou během půl roku,“ dodává. Akceschopnost Bundestagu
Není proto překvapením, že jedním z prvních kroků, které německá vláda po vypuknutí koronovirové pandemie podnikla, bylo právě zahájení „operace kurzarbeit“. Během uplynulého měsíce Bundestag okamžitě odstartoval legislativní kroky k urychlení a rozšíření strategie a zejména pak zjednodušení přístupu ke kurzarbeitgeld. Nově mohou společnosti zažádat o tuto finanční podporu i v případě, že je krizí zasaženo pouze deset procent jejich pracovní síly oproti dřívější třetině.
Podle vládních očekávání může kurzarbeitgeld začít čerpat zhruba 2,35 milionu osob, o dost více, než kolik jich dosáhlo na podporu v dobách světové finanční krize. Tehdy se jednalo o „pouhých“ 1,4 milionu pracovníků. Tento nárůst přinese Spolkovému úřadu práce náklady okolo deseti miliard eur. Jenže ten v mezidobí nezahálel a z příspěvků od zaměstnanců i zaměstnavatelů nashromáždil finanční polštář o objemu 26 miliard eur, tedy sumu značně větší, než jakou měl k dispozici během krizových let minulého desetiletí.
I jiné země, které využívají podobných zaměstnaneckých programů, stačily své podpůrné strategie od počátku nynější krize vyladit a přizpůsobit situaci. Například Španělsko upravilo svůj systém ERTE (Expedientes de regulación temporal de empleo - Postupy v dočasné regulaci zaměstnanosti) tak, aby zaměstnanci, kteří jsou kvůli krizi na pracovní neschopence, dostávali 70 procent platu. Svůj program chomage partiel (částečná zaměstnanost) rozšířila i Francie. Ministr financí Bruno Le Maire prozradil, že z celkových 45 miliard eur vynaložených na krizová opatření připadá 8,5 miliardy právě na podporu nepracujícím zaměstnancům.
I přesto si nejsou někteří ekonomové jistí, jestli bude kurzarbeit jako podpora společnostem, které čelí současné hospodářské krizi, stačit. Mnoho korporací doslova bojuje o přežití a některé z nich už dávno překročily hranici, kdy by je vládní doplácení mezd zachránilo. „Největším problémem je to, že menší a středně velké podniky nyní narážejí na skutečné potíže s vytvářením zisku. Dostáváme se do situace, kdy je potřeba přímých finančních intervencí,“ upozorňuje Marcel Fratzscher, ředitel Německého institutu pro ekonomický výzkum (DIW).
© 2020 The Financial Times Limited
Graf
vývoj nezaměstnanosti v německu (v %)
ZDROJ: DESTATIS. DE
O autorovi| Guy Chazan (Berlín), Richard Milne (Oslo)
