Česká republika v dotacích na záchranu ekonomiky zaostává za okolními zeměmi. Nemáme a nebudeme mít šrotovné. Nezvýší se podpory. Nebudou dotované podniky. A je to to nejlepší, co můžeme udělat!
Česká vláda se zdá být na první pohled vlažná. NERV přinesl několik opatření, která plošně podporují stranu nabídky - ať už se jedná o snížení sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem, zrychlení některých odpisů či odpuštění záloh na daň z příjmů. Není jisté, zda všechna opatření přijdou. Jejich logika je ale jednoznačná.
Okolní státy v čele s Německem se snaží své ekonomiky rozhýbat poptávkovými stimuly. Zavádějí šrotovné a další dotace na všechno možné, musí dotovat banky, čemuž se Česká republika vyhnula…
Česká ekonomika patří mezi nejotevřenější ekonomiky na světě. To má svá negativa, kdy je téměř nemožné zabránit hospodářské recesi, když se nad světovou ekonomikou a Evropou stahují mračna. Jsme navíc malá ekonomika a jako taková nemáme tržní sílu cokoli změnit. Má to ale i svá pozitiva.
Začnou-li ve prospěch svých ekonomik intervenovat okolní státy, efekt nalitých peněz více či méně přeteče i do české kotliny. Podle člena NERVu a hlavního makroekonomického stratéga ČSOB Tomáše Sedláčka by v případě, že by jen 5 % německého balíčku překročilo české hranice, znamenalo by to příliv 150 mld. Kč - za nic, zadarmo, z cizí kapsy na podporu české ekonomiky. To je několikanásobek ceny, kterou stojí daňové poplatníky opatření doporučená NERVem, která jsou navíc těmto penězům vstříc.
Nejlepší možné doporučení pro českou ekonomiku tedy zní: Nechte si podporu zaplatit okolními státy. Ostatně, má to i svou logiku. České banky jsou zdravé, na hypoteční, realitní a následné finanční krizi se nepodílely (jinak je to mnohdy s jejich matkami). Proč bychom si tedy i léčbu importované recese neměli dovézt?
