Dluhy kupí jeden za druhým, mají-li v lepším případě domov, žlutí se jim nábytek papírky od exekutora.
Jedinou cestu, jak zastavit kolo půjček, vidí ve snadné výhře. „Každý dlužník sází sportku,“ tvrdí Hynek Filip, spolumajitel společnosti Sampa Invest, která se zabývá vymáháním dluhů.
Využíváte zkušenosti, které máte s dlužníky, i v poradenství?
Zkoušeli jsme původně dělat poradnu pro zadlužené lidi, ale to nefungovalo dobře. Nešlo nám to ekonomicky, nedaly se zaplatit provozní výdaje, proto provozujeme internetovou poradnu pro dlužníky www.debtaid.cz. Je to takový drobný, zajímavý projekt. Ovšem hlavním mým povoláním je vymáhání dluhů. Mezi těmi, kteří mě oslovují na webu, i těch, u nichž vymáhám dluhy, je tak polovina drobných podnikatelů.
Opravdu věří, že jim pomůže nějaká hazardní hra?
Každý dlužník sází sportku. Vždy, když jdeme na exekuci, tak vidíme tikety sportky. Je to více než devadesát procent lidí, kteří se dostanou do dluhů. Ve větší či menší míře sázejí všichni. Ale není dramaticky časté gamblerství, tak jeden z deseti, dvaceti případů. Měsíčně poskytuji rady tak dvěma stům lidí přes internet, mezi nimi jsou týdně jeden, dva gambleři. Kdybychom se bavili o gamblerství mezi podnikateli, tak jde spíš o sázky na naprosto nerealistické projekty, do nichž vloží spousty peněz, zadluží sebe i rodinu s vidinou, že vydělají rychle velké peníze. Typickou fází koncového stádia úpadku podnikatelů je gamblerství, ale ne fyzické v hernách, ale v podnikání. Nepropočítají si investice a možný zisk, neudělají si ekonomickou rozvahu, stačí jim víra, že je čeká obrovský zisk. To je častější podnikatelské gamblerství než klasická hráčská vášeň.
Proč podle vás lidé tolik věří výhře ve sportce?
S touto hrou není spojeno žádné společenské stigma a je tam potenciál obrovských peněz. Kdo jde do herny, musí počítat s tím, že je postaven na společenském žebříčku na horší příčku. Jako příklad uvedu bordel. Ten je pro chlapa společensky fuj, naopak bude-li mít milenku, tak je to víceméně normální, někdy dokonce in. Stejné je to u gamblerství. Když chlap zajde do herny, je to s ním špatné, když si koupí sportku, je to společensky akceptovatelnější, i když v jádru stejné.
Existuje nějaká souvislost hráčské vášně a úrovně vzdělání? Případně rekrutují se hráči z nějaké profesní skupiny?
Existuje přímá úměra, čím vyšší vzdělání, tím větší dluhy. Vzdělanější podnikatelé touží po větším příjmu, sáhnou po mnohem vyšší hypotéce. Vzdělání nebrání lidem v dluzích ani ve víře, že jim z dluhů pomůže štěstí. Profesně jde o kohokoli, nedá se říct, že kdo má instalatérskou firmu, bude náchylnější než ten, kdo má strojírenský podnik.
Lze Česko rozdělit na regiony, podle víry v štěstí ve hře?
Jednoznačně Ostravsko a severní Čechy, tam lidé hrají a prohrají mnohem víc peněz než jinde. Je to sociálním složením, lidmi bez kořenů a vztahů. V těchto lokalitách se hernám daří dobře.
Naopak na jihu Čech je přesný opak obyvatel. Na tamních dvorcích a statcích rod seděl stovky let, má místo zakořeněno v genech, nestěhuje se. A jsou tam relativně pevné rodinné a sociální vztahy. Z toho vyplývá, že Jihočeši méně inklinují k hazardu. Nemohou si to dovolit, aniž by riskovali odsouzení rodiny či její vydědění.
Dojde-li k prohloubení krize, budou lidé více hrát?
Nemyslím, protože problém hráčství se nyní hodně vynořuje na povrch. Teď se o něm bude v souvislosti s krachy některých firem mluvit ještě víc, což doufám bude dobrý odstrašující příklad. Začne se víc bojovat proti gamblerství, hráčství, jakmile se objeví kvůli krizi strašlivé příběhy konce některých podnikatelů. To je jenom otázka času. Každá krize odhalí, kde je společnost slabá.
