Obchodní řetězce ve staré Evropě kladou důraz na kvalitu a bezpečnost potravin
Bezpečnost potravin, mimořádně tvrdé konkurenční prostředí a dominantní pozice obchodních řetězců byly hlavními tématy konference „Co může očekávat český potravinářský průmysl“, kterou minulý týden uspořádaly v Praze společnosti Deloitte a SAP. Hlavním řečníkem konference byl expert na potravinářský průmysl Lawrence Hutter, který žije ve Velké Británii a jako vedoucí partner společnosti Deloitte pro spotřební průmysl pracoval pro mnoho velkých koncernů (Coca-Cola, Kraft Foods, Tesco, HJ Heinz, Gillette, Colgate-Palmolive, SABMiller či Tyson Foods).
EURO: Jaká jsou hlavní témata, kterým by měl potravinářský průmysl věnovat pozornost? HUTTER: Odvětví dnes čelí řadě výzev. Na mnoha trzích můžeme sledovat, jak stále větší důraz je kladen na bezpečnost potravin, což má značný vliv na složení výrobků a na zacházení s nimi. Řada velkých společností nyní mění své produktové řady s důrazem na zdraví spotřebitelů, například i McDonald´s upravil složení své nabídky, ve které je nyní mnohem více salátů. Evidentní jsou změny v chutích a preferencích spotřebitelů. Vidíme ústup od konzervovaných k čerstvým potravinám a naprosto zřetelný je rovněž posun od mražených potravin k chlazeným. Zároveň je patrné, jak vzrůstá síla velkých prodejních řetězců, které tlačí své dodavatele do vysoké kvality zboží. Řetězce si ale také silně konkurují a tlačí dolů ceny. Takže společně s vysokou dostupností stále nových a kvalitnějších potravin klesají jejich ceny. Což je nakonec výborná zpráva pro nás spotřebitele.
EURO: Ceny potravin v řetězcích sice klesají evidentně, ale jde přece také o jejich kvalitu … HUTTER: Je pravda, že v poslední době se objevilo v Evropské unii několik velkých skandálů. Například ve Velké Británii se po skandálu s nemocí šílených krav objevil další s chilli paprikou. Výrobci do ní přidávali určitou látku, aby byla více červená. Po zjištění nebezpečnosti této látky bylo z trhu staženo více než 400 produktů, které ji obsahovaly. Jenže média téma bezpečnosti potravin sledují velmi pozorně, a tak výrobci a prodejci musejí na všechny skandály reagovat velmi rychle. Proto je téma bezpečnosti velmi důležité pro výrobce i pro prodejní řetězce. Z průzkumu mezi výrobci a velkými prodejci potravin, který každoročně publikuje CIES, vysvítá, že největší řetězce se v posledních letech nejvíce soustřeďují na rizika spojená s bezpečností potravin. Evropští spotřebitelé jsou totiž mimořádně citliví na bezpečnost potravin.
EURO: Jste si jist, že obchodní řetězce opravdu usilují o vysokou míru bezpečnosti a kvality nabízených potravin? Nejde z jejich strany jen o reklamní prohlášení, za kterými jsou ale skryté jiné obchodní praktiky? HUTTER: Jsem přesvědčen, že musejí usilovat o důvěru spotřebitelů, a tedy vysokou míru bezpečnosti a kvality nabízeného zboží. Minulý týden jsem se potkal se šéfem nákupu jednoho z největších evropských řetězců, který mi řekl, že vedení pochopilo, že v jejich byznysu je vztah se zákazníkem založen výhradně na důvěře. Tvrdil, že dělají vše, co mohou, aby si uchovali důvěru spotřebitelů, protože to je jejich nejcennější aktivum. Mnoho potravin si navíc řetězce prodávají pod svojí značkou, takže musí být velmi opatrné, aby si ji nepoškodili a nepřišli o důvěru spotřebitelů.
EURO: Možná je jiná úroveň v kvalitě řetězců v České republice a v Británii, v níž žijete. Z vlastní zkušenosti vím, že maso je lepší nakupovat v dobré masně a zeleninu a ovoce v dobrém zelinářství než ve velkých obchodních řetězcích. V posledních týdnech tato obecná zkušenost spotřebitelů byla potvrzena mnoha kontrolami státních inspekcí, které zjistily, že velké řetězce přebalují a znovu prodávají prošlé zboží. Řezník, dříve pracující u společnosti Hypernova, vypověděl, jak bylo již zkažené maso nakládáno do marinády a pak znovu prodáváno. V obchodě Julius Meinl inspekce zjistila, že prodavačky omývaly staré maso v octové vodě a natíraly olejem, aby vypadalo slušně.
HUTTER: To je překvapivé, to jsem netušil. Před několika měsíci jsem četl rozsáhlý článek ve Financial Times, který se týkal potravinářství v deseti nových zemích Evropské unie. Za nejzávažnější problém označil komplikované přizpůsobení výrazně vyšším nárokům na bezpečnost a hygienu potravin. Nyní vidím, že autor článku měl pravdu.
To znamená, že před velkými řetězci v České republice stojí obrovský úkol znovu vybudovat důvěru spotřebitelů v nabízené zboží. Jsem přesvědčen, že alespoň pro ty lepší řetězce to musí být na prvním místě. Nemohou si dovolit, aby byly vnímány jako dodavatelé potravin pochybné kvality, protože to by mohlo zcela podkopat jejich byznys v rámci celé Evropy.
EURO: Kterým klíčovým částem evropské potravinářské legislativy se čeští výrobci a prodejci musejí přizpůsobit?
HUTTER: V Evropské unii vidíme nyní zřejmě nejpřísnější legislativu týkajících se bezpečnosti a kvality potravin, jaká kdy kdekoli na světě byla. Výrobci i prodejci se musejí vyrovnat s touto novou legislativou, což je možná jeden z největších úkolů potravinářského průmyslu v nových zemích Evropské unie. Ta regulace se navíc stále mění. Novinkou je nyní třeba nařízení, na základě kterého musí být sledováno, zda jsou v produktu některé z jedenácti vyjmenovaných alergenů. Pokud existuje byť jen riziko, že se mohou objevit, musí to být uvedeno na etiketě.
Nejdůležitější z evropské potravinářské legislativy je směrnice 178 a v ní konkrétně článek osmnáct, který upravuje sledovatelnost potravin, a článek devatenáct o stahování z trhu. K tomu navíc ještě nad legislativou unie existuje nový globální standard ISO 22000. Jestliže se ISO 9000 dá shrnout jako standard správného řízení, tak ISO 22000 je standardem pro bezpečnost. Očekávám, že většina velkých řetězců bude vyžadovat od svých dodavatelů, aby získali certifikát ISO 22000.
EURO: V České republice je ale zřejmé, že řetězce mezi sebou bojují téměř výhradně jen nízkými cenami.
HUTTER: Řetězce na to odpovídají, že jde o důsledek mimořádně tvrdé konkurence na trhu a zejména konkurence ze strany diskontů, jako jsou třeba Lidl nebo Aldi. Je zajímavé se podívat na Francii, kde tyto levné řetězce mají také velmi silnou základnu. Francouzští farmáři letos v létě zdemolovali jeden jejich obchod jako protest proti tomu, že diskontní řetězce svým podnikáním poškozují výrobce potravin.
Musím ale zároveň zdůraznit, že ve starých zemích Evropské unie spolu řetězce také velmi tvrdě bojují na bázi nízkých cen. To ale v žádném případě neznamená, že by si dovolily nabízet špatné potraviny. Ve staré Evropě spotřebitel totiž nevyžaduje pouze nízkou cenu, ale zároveň i kvalitu a bezpečnost. Pokud řetězce chtějí přežít, musejí se umět vyrovnat s tlaky z obou stran. Jsem přesvědčen, že stejnou cestou se nakonec vydají i řetězce v České republice.
EURO: Výrobci potravin v České republice mají stejnou zkušenost jako spotřebitelé. Nákupčí v supermarketech a hypermarketech je tlačí s cenou dolů a nezajímá je kvalita potravin. Jeden z výrobců mi řekl, že když namítl nákupčímu, že po něm chce jogurt za cenu, která je nižší než cena vstupních surovin, ten mu odpověděl, ať tam nelije tolik mléka a přidá vodu. HUTTER: Zajímavé. Pokud by se takto choval jakýkoli obchodník ve Velké Británii, okamžitě by ho to vyřadilo z trhu. Média by ho zlikvidovala. Velké řetězce jsou pod stálým drobnohledem novinářů a nejenže velmi usilují o to, aby nikdo nepochyboval o kvalitě u nich nabízených potravin, ale také pracují na své image odpovědného korporátního občana dané společnosti, daného regionu. Je to naprosto nezbytné pro udržitelnost jejich byznysu. Hlídají si nejen bezpečnostní a zdravotní rizika, ale také se věnují okolnímu životnímu a sociálnímu prostředí a etickým otázkám. Například podporují místní zemědělce, a naopak odmítají nakupovat od výrobců, kteří využívají dětské práce v rozvojových zemích.
