NEJSEM KRIZOVÝ MANAŽER

V Aeru Vodochody může být více strategických partnerů

Aero Vodochody versus vláda? Taková situační pozice prý neplatí, bez ohledu na zprávy médií. Prezident a předseda představenstva Aera Antonín Jakubše říká, že s ministrem Tvrdíkem jsou ve skutečnosti partneři od samého začátku. O své manažerské roli a perspektivách firmy v nadcházejícím desetiletí hovoří v interview pro týdeník EURO.

EURO: Byl váš zářijový příchod do Aera Vodochody spíše návratem k letectví, jemuž jste se věnoval jako prezident ČSA, nebo vás přivedla výzva pro krizového manažera - dát opět dohromady velký podnik ve velkých problémech?
JAKUBŠE: Krizový manažer? To zní až příliš vznešeně. Nevyhledával jsem záměrně řešení podnikových krizí. Vždy rozhodovala nabídka, která v danou chvíli přišla. V konkrétním případě Aera hrál hlavní roli určitý pocit spoluzodpovědnosti. Je pravdou, že v rozmezí let 1995 až 1997 jsem se z titulu funkce, kterou jsem zastával v ČSA, potkával s představiteli největších světových výrobců letadel a motorů a prostě mě mrzelo, že letecký průmysl v České republice klesá ke dnu. Potřeboval pomoc a protože jsem měl příležitost se setkávat s významnými zahraničními manažery z branže, hovořil jsem s nimi o tom, zda by jejich firmy měly zájem o příchod do České republiky. Nakonec to vyšlo. Boeing využil příležitosti a vstoupil do Aera Vodochody.

EURO: Byl už tehdy veden myšlenkou na prodej nadzvukových stíhaček, nebo tyto dva náměty, Aero a supersoniky, řešil zvlášť? JAKUBŠE: To se musíte zeptat jich. Měli prostě zájem o Českou republiku a nevím, jestli jejich kroky byly vedeny motivem prodat české armádě F-18. Mohlo to být i tak, že Boeing hledal příležitost, jak rozšířit své aktivity do střední a východní Evropy. Tady našli dosti velkou, fungující fabriku se vzdělanými a zkušenými pracovníky. Pro mě byl důležitý výsledek; Aero Vodochody získalo strategického partnera a našlo tak cestu z problémů.
Když jsem později zvažoval nabídku řídit Aero Vodochody, věděl jsem, že v uplynulých letech proběhla tiskem řada negativních článků. Jednou z mých priorit po nástupu bylo zlepšit image Aera. V prvních dvou měsících se ve sdělovacích prostředcích skutečně objevily i pozitivní články.

EURO: To ale skončilo roztržkou s ministrem obrany Jaroslavem Tvrdíkem. Pro vás přišlo těžké období, které však, zdá se, bylo ukončeno smírem. Co vás stálo dosažení dohody? JAKUBŠE: S panem ministrem Tvrdíkem máme dobré vztahy a smír udržujeme od data mého nástupu do Aera. Víme od počátku, že naše cíle jsou společné: aby firma fungovala, aby vyráběla letadla v potřebné kvalitě a česká armáda aby měla k dispozici dobrou, spolehlivou zbraň. V tom se shodujeme.

EURO: Z říjnových tiskových rešerší ale partnerství mezi Aerem a ministerstvem obrany zrovna nečiší. O tom, že L-159 je společným projektem armády a Aera, začal Tvrdík hovořit až poté, co Aero přistoupilo na nové jednání o smluvních dodatcích.
JAKUBŠE: Napjatá situace nastala, když ministr Tvrdík přednesl kritickou zprávu o stavu armády. Vyplynula však do značné míry i z toho, jak zprávu interpretovaly sdělovací prostředky. Ve čtyřicetistránkovém ministerském dokumentu bylo půldruhé strany věnováno Aeru Vodochody. To nebyla roztržka, to byla celkem běžná kritika. Kdyby pan ministr Tvrdík neřekl tu nešťastnou větu („…letadlo představuje větší nebezpečí pro vlastní piloty než pro nepřítele…“ - pozn. red.), možná by o tom noviny ani nepsaly. A dodatky ke smlouvě jsou standardní každoroční rutinou, už jich je celkem třiadvacet.

EURO: Kritizoval vás i premiér Zeman během své návštěvy USA. Když ale necháme na chvíli politiku stranou, napětí mezi dodavatelem a odběratelem zde bylo zřetelné. JAKUBŠE: To je pravda. Problémy tady jsou, my si je uvědomujeme a chceme je řešit. A my je také vyřešíme na naší straně, tedy v Aeru. A protože se jedná o společný projekt Aera s ministerstvem a armádou, ministr i nejvyšší představitelé armády přislíbili zlepšení i na jejich straně.

EURO: Sdělovací prostředky však sehrály svou roli. Nejprve se psalo o tom, že armáda uzavřela špatné smlouvy. Po zveřejnění vládní kritiky Aero hlásí, že je ochotno smlouvy změnit.
JAKUBŠE: Ne, to není pravda. Problémy plynoucí ze smluvních dodatků se řešily už mnohem dříve a nyní už jsou vyřešeny. Nešlo o žádný mediální nátlak.
Smlouvy jako takové měnit nemůžeme a nechceme. Jsou na ně navázány vztahy Aera s dalšími subjekty, například bankami, a nikdo z nich si změny smluv nepřeje a nepřistoupí na ně. Nikdo z nás si nedělá ambice, že by změnil smlouvu. Ta prostě byla podepsána a jediné, co zbývá k řešení, je, aby tato smlouva byla všemi stranami dodržována. To je to, oč se snažíme. Chceme zvládnout společný projekt tří subjektů: Aera, ministerstva obrany a Armády České republiky. Na tom jsme se dohodli i s ministrem Tvrdíkem.

EURO: Jak byste nyní do harmonického vztahu tří partnerů začlenil snahu vlády přivést do Aera konsorcium BAE Systems-Saab?
JAKUBŠE: Je to jedna z možností. Stanovisko vlády je takové, že pokud Česká republika nakoupí letouny Gripen, konsorcium zváží svůj kapitálový vstup do Aera Vodochody. Rozhodnutí je však na vlastníkovi, tedy na vládě, na Boeingu a na BAE Systems jako na novém potenciálním investorovi. Jako manažer tohoto podniku si myslím, že firma velikosti Aera nemůže existovat bez strategického partnera. Boeing je strategickým partnerem a jeho vstup byl pro Aero významným přínosem. Boeing sem přinesl západní kulturu a pořádek. Můžeme si sem dnes přivést zahraniční návštěvu, protože tady uvidí leteckou továrnu na velmi dobré západní úrovni. Bez Boeingu bychom neměli kooperace se Sikorskim na vrtulnících, neměli bychom spolupráci s BAE Systems, Tomahawkem a ani s Boeingem na F-18. A do třetice, Boeing dodal Aeru světovou image, naši zahraniční partneři při svém rozhodování velmi vnímají jeho přítomnost v Aeru. Pokud by do Aera mohly vstoupit BAE Systems-Saab nebo Lockheed Martin, bylo by to možná pro Aero dobře. Česká republika je pro naši produkci malá, konkurence na světových trzích obrovská. Firma jako Aero musí pečlivě a sebekriticky hodnotit své možnosti. Musí hledat cesty, jak co nejlépe vyrobit svá letadla a jak je prodat ve světě. Se silným partnerem jako akcionářem a s podporou naší vlády - obchod v této branži je velmi těsně spjat s podporou a intervencemi vlád - je naše pozice na trhu lepší. Jako management firmy musíme plnit více úkolů. Musíme zajistit, aby zákazníci byli spokojeni s našimi výrobky, akcionáři aby byli šťastni, protože se jim zhodnocuje jejich vklad, a aby naši zaměstnanci byli hrdí na to, že mohou pracovat pro Aero. Pro naplnění těchto tří cílů nás ještě čeká hodně práce.

EURO: BAE Systems-Saab prohlásili, že začlení L-159 do svých prodejních systémů. O prodej tohoto letadla se ale měl postarat už Boeing. Proč tedy odbyt vázne?
JAKUBŠE: Boeing se snaží jednat v našem zájmu. V posledních třech měsících, co jsem v Aeru, vím o rozjednaných obchodech na L-159 ve čtyřech teritoriích. K posouzení toho, co bylo předtím, musíme vzít v úvahu dvě roviny: objektivní a subjektivní. Subjektivně lze posuzovat míru nasazení, s jakou se hledali zákazníci, co vše se učinilo pro to, aby Aero prodalo letadla. Objektivně je třeba si položit otázku, zda na světovém trhu bylo komu prodávat. Vlády investovaly do vzdušné obrany naposledy v 80. letech a v minulé dekádě nebyla potřeba kupovat nové letouny. Až nyní se přehodnocuje výzbroj armád, letadla nakoupená v 70. a 80. letech stárnou technicky i morálně, jsou na konci životnosti.
Jsme na počátku desetiletí, ve kterém se státy a vlády budou možná jinak dívat na bezpečnost svých občanů a teritorií. To, co se stalo 11. září, bylo pro politiky a jejich vojenské stratégy určitým mementem. EURO: Co když se jednání vyvinou k rozhodnutí buď, anebo? Měnil byste Boeing za jiného strategického partnera?
JAKUBŠE: Partnerů může být i více. Podívejte se, jak vypadá letecký průmysl ve světě. Výzkum, konstrukce a vývoj – to jsou dnes tak finančně náročné činnosti, že se pro jejich uskutečnění spojují nejrůznější firmy a nejrůznější partneři. Spojují se kvůli jednotlivým projektům, pak se zase mohou rozdělit… EURO: V říjnu jste navštívil aviatický veletrh v Dubaji. Kolik letadel jste tam prodali?
JAKUBŠE: Žádné. To nejde na veletrhu prodat letadlo. Veletrh je místem, kde se slavnostně podepisují jen dávno předem projednané a odsouhlasené obchody. Ale přítomnost Aera v Dubaji byla velmi důležitá. Živý zájem vzbudily L-159 v jednomístné i dvojmístné výcvikové variantě. Domluvili jsme mnoho návštěv a jednání.

EURO: Jak se daří obchody s novým civilním letadlem A270?
JAKUBŠE: Po slavnostním představení třetího prototypu, tzv. roll-out, už máme 45 závazných objednávek a 24 opce, které se ještě letos možná změní na zakázky. To by znamenalo, že kapacitu Aera v civilní výrobě bychom měli vyprodánu do roku 2004.