Podnikatel roku 2014 Vlastislav Bříza o polibku smrti od Babiše, o tom, proč nesnáší dluhy a jestli si pořídí soukromý tryskáč
Jihočeský továrník Vlastislav Bříza má za sebou úspěšné období. Jeho skupina Koh-i-noor Holding měla loni rekordní tržby, dařily se akvizice a před několika dny přišlo ocenění v soutěži Podnikatel roku. Do politiky se nehrne, ale stát by podle něj měl využívat zkušenosti špičkových manažerů v dozorčích radách státních firem. „Má to ale jednu nevýhodu. Oni by mohli být v těch dozorčích radách nepříjemní, protože vědí, co jsou to aktiva a pasiva,“ říká Bříza.
* V porevolučních časech jste začínal jako manažer. Kde došlo k myšlenkovému přerodu v podnikatele?
To byl delší příběh. V roce 1994 jsem se po dvanácti letech vrátil do Koh-i-nooru; firma tehdy neměla dobré výsledky a já jsem byl přemluven, abych sem šel dělat ředitele. A ještě na začátku roku 1999 jsem netušil, že bych mohl být podnikatel. Tedy podnikatel toho formátu, že bych Koh-i-noor vlastnil. Pokud jde o podnikání obecně, tak jsem už v roce 1991 vydražil v malé privatizaci půjčovnu lodiček na Lipně, kterou mám dodnes. Potom jsem také postavil se dvěma kamarády hotýlek. Ale v zásadě jsem dělal manažera, slušně placeného manažera. Až na přelomu tisíciletí, když firma PPF vypsala informační memorandum na prodej Koh-i-nooru, tak jsem se o to zajímal a podařilo se mi sehnat u ČSOB úvěr. Za ten jsem ručil úplně vším. Podepsal jsem, že mi zbude tisíc korun a snubní prstýnek. Totéž podepsala manželka, která jako lékařka ručila svou ordinací. To byl začátek mého podnikání.
* Často zmiňujete, že pro podnikání máte genetické vlohy po otci. Je třeba k tomu mít i štěstí?
Samozřejmě. Ale kdo je připraven, není překvapen. Kdybych nezvedl v sedmdesátých letech hlavu vzhůru k nápisu Koh-i-noor, když jsem hledal práci, a nenastoupil tam, tak by se má kariéra určitě vyvíjela jinak.
* Dá se mluvit o štěstí i v případě zmíněného úvěru od ČSOB, kde jste našel člověka, který byl ochoten peníze půjčit?
Ten úvěr byl tak vysoký, že se tam vůbec nedá mluvit o štěstí. Banka mi důvěřovala a já jsem důvěřoval jí. A musím říci, že těch bank jsem obešel mnoho, než jsem půjčku dostal. V té době už se nedá mluvit o nějakých kontaktech, protože vše šlo do úvěrového odboru do Prahy. A tam se rozhodovalo. Úvěr musel podepsat tvrdý a zkušený bankéř, pan (Petr) Knapp. Už jsem zmínil, že jsme ručili celým majetkem. Ale nemá cenu se k tomu stále vracet, dnes je jiná doba.
* Vy jste ten úvěr za sedm let splatil. Nenapadlo vás, že byste si mohl začít užívat zajištěného života v pozici spokojeného rentiéra?
Před chvílí jsme se bavili o genetické výbavě a toto určitě není můj přístup. Nám se třeba podařilo – a to určitě také rozhodovalo u poroty – za sedm let vybudovat strojírenskou divizi, která má dnes miliardu obrat a sedm set zaměstnanců. Takže prostředky, které firmy generují, dávám nazpět do výroby. Toho se držím a také držet budu.
* Často zmiňujete, že za jeden z největších problémů považujete předání rodinné firmy další generaci. Jak se vám to daří?
Ano, daleko těžší je firmu předat než ji vybudovat. Zvláště je to složité u té první generace, která začínala od píky v pionýrských letech. Já mám ale výhodu, že synové jsou v tom správném věku a jsou teoreticky i prakticky připraveni. Firmu už přebírají, takže v tom není problém. Synovec, který je ryzí strojař, navíc řídí strojírenskou divizi. A oni vědí, že jsou dvě věci, které nebudu chtít pustit do soudného dne. To jsou finance, tedy cash pooling, a investice vyššího řádu.
* Jaká je akcionářská struktura Koh-i-noor Holdingu?
Já držím 70 procent akcií, 15 procent vlastní doktor Bříza (syn Vlastislav – pozn. red.) a 15 procent inženýr Bříza (syn David – pozn. red.).
* Co vzdálenější budoucnost? Je možné udržet firmu jako rodinnou po několik generací?
Myslím si, že ještě synové ji jako rodinnou určitě udrží, možná i vnoučata. Ale potom se ten podíl začne hodně rozmělňovat. Mohl bych vám ukázat, jak se podíly dělily u Hardtmuthů.
* To znamená, že vlastníkem jednou bude hodně rozvětvený klan Břízů?
Může to tak jednou být. Otázka je, jak budou potomci schopni firmu udržet, řídit a zejména rozvíjet.
* Podařilo se vám loni naplnit odhady a překročit v tržbách tři miliardy?
Ano, vykážeme tržby v rozmezí 3,2 až 3,4 miliardy a EBITDA bude přes 400 milionů. Loňský rok byl určitě nejlepší za dobu, co podnikám. Na daních dokonce odvedeme 280 milionů, což mě samotného překvapilo. Velkou roli v tom hraje energetická divize, zejména Kralupol.
* Jak je to možné? Loňský rok je nejčastěji spojován s krizí v Rusku, které pro vás představuje významný trh.
Loňský rok byl dobrý i v Rusku, na pokles tam došlo až koncem roku. O to bude letošek nepříjemnější, protože krize v Rusku nás zasáhne a myslím, že padne 30 procent našeho ruského vývozu. To je náš skromný odhad a na to se připravujeme.
* To mluvíme o školních potřebách, nebo oboru automotive? V Rusku mluvíme o školních potřebách. Školní a kancelářské potřeby vyrábíme z 80 procent na export a Rusko patří k trhům, kde je značka Koh-i-noor velice silná. Vedle toho bych zařadil Ameriku, Itálii, Německo, tam vyvážíme nejvíce. Ale tím neříkám, že nevyvážíme například do Libanonu.
* Jaký je tedy váš odhad letošního hospodaření?
Divize školních potřeb bude mít stagnaci, případně pokles, bude přitom hodně záležet na ruském trhu. Pokud jde o nástrojárny a automotive, tam budeme mít určitě nárůst, zdravotnictví se bude držet zhruba na stejné výši, podobně energetika.
* Tahounem bude tedy automotive?
Ano, my bychom si to přáli. Jsme prakticky z 90 procent napojeni na německé výrobce. A zdá se, že se v Německu autům daří.
* Jací jsou vaši největší odběratelé?
Většina světových značek, například Volkswagen, Bentley, Ford či Porsche. Ale nejsou to pouze automobilky, spolupracujeme například se Schneiderem, Boschem a podobně.
* Za poslední rok jste koupili dvě nástrojárny, v Rožnově pod Radhoštěm a v Brně. Budou i další akvizice?
To je jako s tím štěstím, kdo je připraven, není překvapen. Teď bychom chtěli v první řadě stabilizovat trojúhelník Polička, Brno, Rožnov. Ale na akvizici jsme připraveni, pokud by pasovala v rámci specializace do oboru automotive. Jdeme cestou specializace, každá továrna je zaměřena na něco jiného. V Brně jsou to světlomety, Ronas je zase unikátní v zastříkávání kovu do plastů čili flanžích a Polička je nesmírně technicky vysoko se svým know-how.
* Při pohledu na váš akviziční apetit musí člověka zaujmout nebývale nízké zadlužení. To je vaše politika?
Víte, já jsem poznal, co to znamená, mít sedm let dluhy. I když práce s cizími penězi, které jsou dnes laciné, je poměrně jednonástupnictví duchá, my máme svůj cash pooling mezi jednotlivými firmami a jedeme z velké části na vlastní zdroje.
* Je to i psychologická otázka, že dluh není po minulých zkušenostech pro vás příjemný?
Já nejsem závislák na bankách a to je strašná výhoda. Banky vás kdykoli, když se vám nebude dařit, hodí přes palubu a budou chtít pouze dostat zpět své peníze.
* Koh-i-nooru je letos 225 let a celou tu dobu je spjat s tužkou. Je to pořád gros výroby vaší školní a kancelářské divize?
Máme pět tisíc výrobků. Například klasické verzatilky vyrábíme v Broumově, tempery v Městci Králové, vodovky v Milevsku a tak dále.
* Dá se vymyslet v tomto oboru něco nového?
Samozřejmě, bez inovací nemáte sebemenší šanci. Začíná to obaly. Ty musejí vyhovovat lidem v zemi, kam vyvážíte. Je třeba sledovat módní trendy, jiné jsou ve Francii, jiné v Americe a zcela odlišný je Východ. Češi jsou někde uprostřed. Obaly jsou inovace prvního řádu. Ale viděl jste tady waxakvarely. To je novinka, kterou vyrábíme jako jediní na světě. A to už je inovace třetího řádu.
* Na kolik si ceníte značku Koh-i-noor?
Já jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Ještě v roli manažera se nám v roce 1997 podařilo odkoupit dvacetiprocentní podíl na značce od potomků rodu Hardtmuthů, což považuji za největší životní úspěch. Ta jednání nebyla lehká, pan baron do roka potom zemřel a nedovedu si představit, jak by se nám podařilo odkoupit podíly od dědiců. Tuto cenu tedy znám, ale byl to jen menšinový podíl, takže nemohla být přemrštěná. Dnes je značka stoprocentně v našem majetku, takže její hodnota je úplně jinde.
* Pojďme do Číny. Vaše tamní továrna je často zmiňována jako kandidát na zavření či omezení výroby. Jak to s ní vypadá?
Vycházím z hesla „bližší košile než kabát“. Když bude ruská krize, tak kde já budu zavírat továrnu? No samozřejmě v Číně, nebudu to dělat doma v Čechách. Ono to slouží jako nárazník, to málokdo chápe.
* Důvodem tedy není nárůst mezd v Číně?
Není hlavní důvodem, je to pouze jeden z důvodů. Protože ty mzdy tam sice rostou, ale z nízkého základu. Ten hlavní důvod je, že musíme reagovat na aktuální situaci. Když přijde krize v Rusku, nebudu přece propouštět lidi tady, ale raději to udělám v Číně nebo v Bulharsku.
* Andrej Babiš se o vás vyjádřil v tom smyslu, že byste měl vstoupit do politiky. Ideálně by vás viděl na postu jihočeského hejtmana. Přichází to v úvahu?
Já jsem mu řekl, že je to od něj polibek smrti a že po tom netoužím. I když nikdy neříkej nikdy, nevím, co bude za dva tři roky. Ale mě politika nikdy nelákala. Na druhé straně vidím obrovskou chybu v tom, že politici nedokážou využívat zkušeností a umu starých rutinérů, když bych to takto nazval, kteří by šli do dozorčích rad a tam uplatnili své manažerské zkušenosti a schopnosti. Tito lidé by to dělali určitě zadarmo nebo věnovali odměnu na charitu. Já zcela jistě. Ale bohužel politici tato místa nechtějí opustit.
* Že by „kapitáni průmyslu“ dohlíželi třeba na České dráhy?
Přesně tak. Proč by zkušený manažer a podnikatel, který něco dokázal, nemohl sedět v dozorčí radě státní nebo krajské firmy?
* Vy byste něco takového vzal?
Kdyby někdo přišel s nabídkou, která by odpovídala, tak proč bych tomu ten čas nevěnoval? Já se nepotřebuji někam vnucovat, ale když jste se ptal na politiku, tak bych si spíše jako vyvrcholení kariéry lidí, kteří mají něco za sebou, představoval toto. Má to ale jednu nevýhodu. Oni by mohli být v těch dozorčích radách nepříjemní, protože vědí, co jsou to aktiva a pasiva.
* Někde jste si povzdechl, nejspíš jste to myslel jako provokaci, že jste chudý, protože si nemůžete koupit letadlo podle svých představ.
To byla samozřejmě nadsázka. Vždy je důležité, s kým se srovnáváte. Když se zcela výjimečně stalo, že syn přinesl dvojku, nejhůře trojku, tak jsem docela křičel. A říkal jsem, proč nemáš jedničku.
* Ale chápu správně, že letadlo byste si přál?
Ale přál. Někdy ano, když člověk někam potřebuje letět. Určitě je příjemnější letět svým letadlem než se někde plácat po letištích. Takto to bylo s nadsázkou řečeno. Opakuji, byla to nadsázka.
* Co je podle vás momentálně největší brzdou české ekonomiky? Jaký největší klacek máte pod nohama?
Je to například insolvenční zákon. Grázl, který dluží, je schopen řízení protahovat donekonečna, vymýšlet si neskutečné věci za pomoci advokáta. Trvá to rok dva, zatímco v Rakousku je hotovo za dva měsíce.
* Považujete se za úspěšného člověka?
Když jsem přišel do Budějovic a šel se zeptat do Koh-i-nooru, zda mě přijmou, tak bych nevěřil, jak to dopadne. Musím tedy říci, že v tomto smyslu úspěšný jsem. Ale mnohem důležitější je, jestli se vám podaří vychovat z dětí slušné, čestné a úspěšné lidi. To je dle mého měřítko úspěchu. l
Pokud jde o podnikání obecně, tak jsem už v roce 1991 vydražil v malé privatizaci půjčovnu lodiček na Lipně, kterou mám dodnes. Potom jsem také postavil se dvěma kamarády hotýlek. Když Andrej Babiš řekl, že bych měl vstoupit do politiky, řekl jsem mu, že to od něj byl polibek smrti a že po tom netoužím. I když nikdy neříkej nikdy, nevím, co bude za dva za tři roky.
O autorovi| Jan Šindelář • sindelar@mf.cz
