Nejistotu diplomatů chápu. Nezlobím se, když mi denně volají, co teď mají dělat, říká šéf zahraničního odboru Hradu
Když se českému velvyslanci v Austrálii Hynku Kmoníčkovi před čtyřmi měsíci ozval Miloš Zeman, jestli by mu nešéfoval zahraniční odbor Kanceláře prezidenta republiky, lehce mu zatrnulo. Jako diplomat už si jednou málem kufry balil. Bylo to v roce 2005 a Kmoníček tehdy do New Yorku, kde pracoval jako ambasador při OSN, dostal nabídku, aby šéfoval české diplomacii ve vládě Jana Kohouta. Lákavý příslib nevydržel ani den a Kohoutův kabinet nikdy nevznikl. Kmoníček si ale pořádně naštval svého tehdejšího šéfa Cyrila Svobodu.
Klaplo to až se Zemanem a vystudovaný pedagog a arabista se kvůli novému místu stěhoval přes půl zeměkoule. Ze své kanceláře na Hradě má výhled na turistický frmol před katedrálou sv. Víta. Kmoníček ale nespěchá.
A slibuje, že ambasadoři se budou obsazovat jako dosud – tiše a v tajnosti. „To je jako s míčky, které se rozutečou po místnosti. My jsme je pochytali a podržíme je v koši,“ říká muž, který má za úkol šířit Zemanovu image v zahraničí.
* Situace kolem jmenování nových velvyslanců je zatím zablokovaná, protože se Kancelář prezidenta republiky na mnoha jménech neshodne s ministerstvem zahraničí. Jak dlouho takový pat může trvat?
Obecně to problém není, protože ve většině zemí velvyslance máme a zastupitelské úřady normálně fungují. Problém vidíme jedině s Moskvou, kde je post velvyslance neobsazený. A bez plnohodnotného ambasadora je přístup k ruským oficiálním místům obtížnější, Rusko je v tomto velmi specifická země. Moskvu bychom měli řešit prioritně – i bez ohledu na ostatní ambasády, protože nás nejvíce pálí.
* Na Vladimíru Remkovi se ale už shodnou všichni.
Právě proto bych byl rád, kdyby se úřad v Moskvě podařilo obsadit jako první.
* Bratislava nebo Vídeň jako ambasády sousedních zemí pro Hrad klíčové nejsou?
Post velvyslance ve Vídni by se měl začít řešit hned po Moskvě. Prozatím hledáme jméno, kde by došlo k průniku zájmů Hradu i Černínského paláce. A zatím jsme na začátku. V případě Bratislavy je situace jiná, tam není potřeba rychle jednat, protože nás nic netlačí. Velvyslanec Jakub Karfík je kvalitní představitel naší země a normálně pokračuje ve své činnosti.
* Bývalý prezident Václav Klaus prohlásil, že by své ženě přál, aby se stala velvyslankyní na Slovensku. Přitom sám již dříve podepsal jmenování Jaromíra Plíška. Nebude se stávat, že již jednou schválený kandidát nakonec vypadne, protože se objeví někdo jiný?
Stávat by se to nemělo. Myslím, že je to dáno dolaďováním situace, kterou jsme neznali. Byla to doba, kdy byl jeden prezident již zvolen, ale ještě nebyl inaugurován. A druhý prezident končil svůj mandát a podepisoval dokumenty. Mezi oběma politiky nebyly zřejmě dobře nastaveny mechanismy spolupráce. Stalo se to poprvé a doufejme, že i naposledy.
* Takže až jednou bude předávat Miloš Zeman agendu svému nástupci, podobné věci se stávat nebudou?
Pokud u toho budu, pak pevně věřím, že spolu oba prezidenti budou komunikovat, aby se to nestávalo.
* Sám jste léta působil jako diplomat. Stává se, že vám volají bývalí kolegové, cože se to děje a jestli nemůžete jejich jméno nějak postrčit?
Takové telefonáty řeším tak desetkrát denně. Diplomaté jsou zvláštní lidé, protože za léta strávená v zahraničí ztrácíte kontakt s Českem a spojence i informace pak hledáte mezi těmi, co jsou na tom stejně. Tedy jinými českými diplomaty v cizině nebo těmi, co se vrátili do Prahy. Já opravdu nejsem Zemanovo kladivo na diplomaty. A protože jsem si vědom, že v kauze velvyslanců jde o primárně politický spor, dobře vnímám právě lidskou rovinu celého problému. Když v květnu nevíte, kam po prázdninách nastoupí vaše děti a co bude dělat vaše manželka, nehledě na to, jestli vůbec někam odjedete, je to špatné. Diplomaté jsou samozřejmě školeni i placeni za to, aby podobné tlaky vydrželi. Lidsky jejich potíže ale chápu a nezlobím se, když volají.
* A co jim do telefonu říkáte?
Pravdu. Informuji je o tom, jak se debata vyvinula v otázkách, které je zajímají. Pro mě má jejich zájem ještě jeden rozměr. Uvědomuji si, že nejlepší cesta je sednout si se všemi zúčastněnými k jednomu stolu a jméno po jméně se snažit situaci odblokovat.
* Myslíte si, že do léta bude ohledně velvyslanců jasno?
Žádný termín slibovat nemohu. Ale svého života si vážím natolik, že kdybych tu šanci neviděl, čas bych do toho neinvestoval.
* Za prezidenta Václava Klause se zahraničněpolitické otázky příliš nekoordinovaly. Podařilo se vám nově nastavit spolupráci Hradu, ministerstva zahraničí a Úřadu vlády?
Koordinace probíhá v těch otázkách, kde naše pozice nejsou úplně totožné nebo hrozí, že ke shodě nedojde. Úspěšnost, nechť posoudí jiní. Obecně bychom si přáli, aby při vzniku oficiálních českých stanovisek relevantně zazníval hlas pana prezidenta. Ten se následně odrazí v pozici, za niž odpovídá celá vláda. Prezidentský komponent by měl eliminovat situaci, kdy se někdo ze zúčastněných s oficiálním stanoviskem neztotožní.
* Dostane se prezidentský komponent i do otázky přijetí eura?
Tam se přece názory vlády a hlavy státu liší. Nevidím v tom rozpor. Ze strany prezidenta žádný termín ohledně přijetí eura nepadl. Výraz „dovedu si představit“, že Česko do pěti let euro přijme, neznamená nějaké vyhlašování pevného data nebo úkolu. Miloš Zeman je ekonomický optimista a chtěl tím říct, že za pět let možná budeme vyhovovat maastrichtským kritériím a zároveň se euro natolik stabilizuje, že bude mnohem atraktivnější společnou měnou než dnes a my ho budeme chtít. Před pěti lety by nikdo z nás současnou situaci nečekal. Analogicky nemůžeme ani čekat, co bude za dalších pět let.
* Ta věta o euru padla v rozhovoru pro Passauer Neue Presse, což je regionální deník. Byl v tom nějaký plán? Proč ty myšlenku prezident neřekl například na nějaké ekonomické konferenci?
Žádný plán v tom nebyl. I tady platí, že skutečnost je mnohem jednodušší. Zkrátka padla novinářská otázka, na niž prezident odpověděl. Kdyby nepadla, nic o euru by možná nezaznělo.
* Miloš Zeman se chystá v červnu do Německa a Hrad již avizoval, že tam pronese zásadní projev. V čem bude zásadní?
Předně musím říct, že intenzivně připravujeme nejprve návštěvu Polska koncem května. Na rozdíl od ministerstva zahraničí, kde je lidí dost, jich mám já v odboru pět. Takže neumím paralelně připravovat více návštěv současně. Prezident přednese první velký evropský projev, takže se očekává, že by měl přinést nějakou zásadní myšlenku. Řeč by měla předznamenávat, o čem bude prezidentství Miloše Zemana. O obsahu nemohu spekulovat, protože projev si píše pan prezident. Zato vím, co mu sám poradím. Bylo by podle mě dobré nějak zohlednit nadcházející desáté výročí vstupu Česka do Evropské unie. To je příležitost, kdy se můžeme zamyslet nad tím, co jsme od EU čekali, co jsme dostali a proč je tomu tak. Ale jestli můj návrh prezident přijme, to opravdu nevím.
* Zvolí prezident v Berlíně smířlivější tón v otázce odsunu sudetských Němců?
Sám prezident si téma sudetských Němců nevybírá. Ani do Rakouska nejel s tím, že by takovou otázku chtěl otevírat. Věřte tomu, že kdyby se na sudetoněmecké téma novináři nezeptali, nezeptal by se nikdo. Samozřejmě počítáme s tím, že podobné téma nutně zazní i v Německu. Já ale prezidentovi neradím, co má říkat. Když se novináři ptají, očekávají, že jako odpověď dostanou názor prezidenta, ne někoho jiného.
* Bude se během návštěvy Německa probírat i téma nového velvyslance v Berlíně?
Velvyslanec Rudolf Jindrák je dlouholetý a zkušený diplomat a pro mě jeden ze tří nejlepších, které ve světě máme. Byť chápu, že v Berlíně působí nadstandardně dlouho. Bude velmi těžké najít někoho alespoň srovnatelné kvality. Nevýhoda Česka je, že ve státě s deseti miliony lidí nakonec skončíte u dvou tří kandidátů.
* Říkáte jeden ze tří nejlepších. Kdo jsou ti další dva?
To už bych vám prozradil příliš.
Já prezidentovi neradím, co má říkat. Když se novináři ptají, očekávají, že jako odpověď dostanou názor prezidenta, ne někoho jiného.
O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz
