V pondělí ohlásil velké zbrojní kontrakty, ve čtvrtek zachránil obranný rozpočet. Martin Stropnický prostě zabodoval. Anebo je to všechno úplně jinak?
Skoro to vypadá, že si současné vedení ministerstva obrany nechalo triumfy až na poslední měsíce svého vládnutí. Jako by se prostě v resortu dohodli, že na konci července konečně ukážou, na čem celou dobu za zavřenými dveřmi pracovali. V pondělí 24. července vláda odkývala nákup obrněných vozidel Titus a Iveco za 9,2 miliardy korun.
Tímhle ale Stropnického krasojízda zdaleka nekončila. Hned ve čtvrtek se vydal za svým stranickým kolegou a šéfem státní kasy Ivanem Pilným. A opět se zadařilo. Po mítinku oba pánové sdělili, že obranné výdaje vzrostou v roce 2020 na 1,4 procenta českého HDP.
Takže konečně nastala ta chvíle, kdy by kritici měli Stropnickému poslat omluvné květiny a politická opozice připravit servilní proslov, který bude končit jednoduchou otázkou: Jak to děláte, že jste tak dobrý?
Češi vybírají obrněnce. Přečtěte si o tendru:
Srdce v Německu, rozum ve Skandinávii
Nic takového se ale konat nebude a chválit zatím není za co. Obě události se dají popsat jako situace, kdy se chcete ohřát u ohně a máte zápalky, ale všude kolem je jen mokré dřevo. Čili zdaleka ještě nemáte vyhráno.
O to víc překvapivější je, že se o projednaném nákupu obrněnců Titus a Iveco referuje jako o největším zbrojním kontraktu téhle vlády. Vypadá to, že Stropnický a jeho náměstci podepsali smlouvu a vojáci každým měsícem čekají nová vozidla. Jenže pondělním rozhodnutím dal kabinet armádě a obraně pouze pokyn, aby začala příprava zakázky.
Ostatně stačí připomenout čerstvý kontrakt na dvacet štábních vozidel Pandur. Vláda posvětila Stropnickému zakázku v srpnu 2015, ale kupní smlouvu s výrobcem obrana uzavřela až v lednu 2017. Možná že jednání o titusech a automobilech Iveco budou rychlejší, ale hlavní odpovědnost každopádně padá až na příští vládu a nového ministra obrany.
Zeman se poprvé setká s Trumpem. Bude vysvětlovat, proč Češi neplní sliby
A podobně se “aura” rozpouští i nad čtvrtečním vítězstvím Martina Stropnického nad Ivanem Pilným a zvýšením obranného rozpočtu v roce 2020 na úroveň 1,4 % HDP. I přesto, že jde o posun a oproti původně navrženým 1,16 % razantní skok.
Oživit by se měly dvě zásadní věci. Byla to současná koalice, tedy i hnutí ANO se Stropnickým a Pilným, která už v září 2014 podepsala příslib, že obranné výdaje v roce 2020 dosáhnou 1,4 % HDP. Stropnický tak nyní jedná s Pilným o něčem, co už je dávno domluveno. A zadruhé - opět hnutí ANO, tedy bývalý ministr financí Andrej Babiš, koaliční slib porušil a naplánoval rozpočet s mnohem nižším růstem. Což se teď Stropnický snaží napravit.
I když Pilný prohlásil, že rozpočtový výhled naplánuje tak, aby dodržel smlouvu ze září 2014, stále není jasné, jestli nejde jen o rétorické cvičení k uklidnění spojenců. Ministerstvo obrany totiž chtělo přidat na příští rok 3,9 miliardy korun, aby se dostalo přes 1,2 % HDP (zhruba 61,8 miliardy korun). Jde o poměrně logický úsudek, podle nějž by rozpočet následující léta vyskočil vždy o jednu desetinu procenta HDP a armáda by v klidu vstřebala tenhle kontinuální růst.
Vize ale zůstala jen na papíře. Mezi roky 2018 a 2020 bude muset obranný rozpočet nabobtnat o 20 miliard korun. Tedy pokud se má splnit úroveň 1,4 % HDP. Což příliš reálně v dnešní situaci nevypadá.
Buďme v klidu a dál užívejme prázdninové pohody. V pondělí ani ve čtvrtek se vlastně nic nestalo.
Přečtěte si další komentáře Ondřeje Stratilíka:
