Vlastimil Košťál o fotbalových penězích a novém stadionu
Kolik fotbalů existuje v Česku? Říká se, že dva. Jeden ztělesňuje Karel Brückner a právě se odehrává v televizi, ten druhý v posledních letech symbolizuje jistý Ivánek-kamarád a odehrává se na českých stadionech. Zřejmě, tam totiž my Češi moc nechodíme. Možná mají oba české fotbaly něco společného - například Vlastimila Košťála. První místopředseda Českomoravského fotbalového svazu je manažerem reprezentace i členem představenstva AC Sparta Praha. Není zrovna populární, jen se v roce 1999 objevil na fotbalové scéně, činovníci v něm spatřili fotbalového antikrista. Očividně se tím netrápí. „Moje snaha nesměřuje k tomu, aby mě všichni pochopili,“ říká v interview, které jsme s ním vedli jako rozhovor s byznysmenem.
Myslíte si, že v otázce národního stadionu v Praze na Letné najdete stejnou řeč i s jiným premiérem než s Jiřím Paroubkem? Nedomnívám se, že je to téma závislé na předsedovi vlády – sociálním demokratovi. S ním jsem tu věc rozjednal zcela legitimně, protože to byla jeho vláda, která byla u moci. Téma znala a jasně řekla, že je věc schopna podpořit miliardou korun do infrastruktury, jako tomu bylo v případě Sazka Areny. Abych dokázal, že to není politické téma, na pražské radnici jsme na toto téma mluvili s primátorem Pavlem Bémem z ODS, který tento projekt podporuje. Domnívám se, že jakákoliv jiná vláda projekt opět podpoří.
Informace o národním stadionu jste zveřejnili krátce před parlamentními volbami a krátce před mistrovstvím světa. Čí to byla akce? Vaše, nebo Paroubkova? Dlouhé měsíce jsme na toto téma diskutovali a stejně dlouho jsme se rozhodovali, jak to předneseme veřejnosti. Předseda vlády se rozhodl pro standardní brífink s novináři. Pozval mě a já jsem na něj přivedl dva hráče, Tomáše Rosického a Martina Jiránka, aby i oni jasně demonstrovali, že by národní stadion v Praze vítali.
Takže Paroubkova. Nenechal jste se zatáhnout do předvolebního boje? Nemyslím si, že by někdo chtěl použít do předvolebního boje moji osobu, aby si vylepšil image. Jsem vnímán jako obchodník, byznysmen, manažer, který nemá mnoho obdivovatelů, protože moje rozhodnutí jsou mnohdy nepopulární. Většinou jsem fungoval jako krizový manažer, takže moje role byla ještě složitější. Proto si myslím, že spojit se s mou osobou rozhodně nebylo politické.
Koho jste vlastně volil? Je to soukromá věc. Ale volil jsem tak jako od roku 1989 stále stejně, tedy pravici.
Najevo vyšlo, že prezident Sparty Jozef Chovanec o aktivitách kolem národního stadionu na Letné nic neví… Ano. Jozef Chovanec má na starost sportovní úsek. Ale kvůli stadionu je nutné mluvit s vlastníky Sparty, tedy se společností J&T, s pány Tkáčem a Jakabovičem. Ti pravomoc týkající se národního stadionu přenesli na Daniela Křetínského a Dušana Palcra. Vlastník území, vlastník AC Sparta Praha, jasně podporuje myšlenku národního stadionu na Letné a dává toto území k dispozici. Za předpokladu, že tento stadion bude primárně využíván AC Sparta Praha.
Skutečně si myslíte, že Letná je to pravé místo pro národní stadion?
Nemyslím si to. Jsem o tom stoprocentně přesvědčen. Neznám momentálně lepší lokalitu. Jsme limitováni místem, kde národní stadion musí stát. Tím místem je Praha, protože národní týmy nebo kluby, které budou do Česka jezdit ke kvalifikačním či pohárovým zápasům, nechtějí cestovat po republice. Nechtějí do Brna, do Olomouce. To není nic antimoravského.
A jsou tu i další racionální důvody. Toto území je z hlediska územního rozvoje hlavního města deklarováno jako sportoviště. Nutnou podmínkou, aby se nevytvořil nový Palác kultury, pokud se nechci zmiňovat o Sazka Areně, je pokrýt provozní náklady. Jejich podíl se pohybuje mezi 100 až 150 miliony korun ročně. Což je s výjimkou Sparty rozpočet dvou dalších klubů v zemi. Tím je zřejmé, že nikdo mimo Spartu si to nemůže dovolit. Dále, Praha 7 je jedinou pražskou čtvrtí, která nemá přirozené centrum, ale chystají se zde obrovské změny, například vyústění tunelu Pelc-Tyrolka do ulice Milady Horákové. Proto musí jít o takzvaný otevřený stadion, tedy takový, který je využitelný i svým „pláštěm“ pro lidi, kteří v této lokalitě bydlí. Argumentů proč tady je mnoho. Argument proč ne tady, mě nenapadá žádný. S výjimkou klubového pohledu na věc. A ten já nesdílím.
Jaký by to měl být stadion a kdo by ho měl zaplatit? Stadion na Letné má dvě specifika. Je to stavba multifunkční, kterou chceme využívat nejen pro fotbal, ale také pro další akce. Měl by mít zastřešení, takovou „kabrio-střechu“ jako stadion v německém Gelsenkirchenu, který byl naším vzdáleným vzorem. Druhým specifikem je kapacita hlediště. Nyní se pohybujeme v limitu 40 000 sedadel. Není problém naplánovat jich 50 000, ale…
Nevyhýbejte se odpovědi. Kdo ten stadion zaplatí? Jako každá taková stavba by byl i národní stadion financován systémem PPP (Public Private Partnership) neboli veřejnými a privátními zdroji. Máme představu o poměru těch zdrojů, ale právě analyzujeme, jaké výkony stadion může mít a jaký objem privátních zdrojů je schopen refinancovat. Je to jednoduchá matematika. Zbývající částku je třeba pokrýt z různých veřejných zdrojů. To by nebyl jenom stát. Uvažujeme, že se obrátíme na Evropskou unii, která podporovala stavby stadionů v Portugalsku před mistrovstvím Evropy 2004.
Kolik by měl národní stadion stát? S odchylkou deseti procent by to měly být 3,5 miliardy korun. S tím, že do této částky už je započítáno využití pláště stadionu – pro hotel, obchody, byznyscentra. Cena stavby samotného stadionu by dosáhla 2,5 miliardy korun.
Pomáhají vám v otázce financování zkušenosti se stavbou Sazka Areny? Ta měla i s okolím vyjít na osm miliard korun. Ale stojí jen hala, plány na hotel, parkovací dům, obchody padly. A cena samotné arény už nyní přesáhla deset miliard korun a stále stoupá. Nechci hovořit o smysluplnosti Sazka Areny, o výši investice a o způsobu, jak byla postavena. S generálním ředitelem Sazky Alešem Hušákem mám dobré vztahy, byť si to někteří lidé nemyslí, a o těch problémech kolem Sazka Areny se bavíme. On mi kolegiálně nabízí zkušenosti, abych se nedopustil stejných chyb jako on. Naše diskuse není o způsobu financování, o tom, proč Sazka Arena stojí tolik korun, ale o tom, jaké nástrahy nás čekají.
Plány na stavbu národního stadionu připravuje ČMFS? Pracujeme s oponentní firmou v Německu, která plánovala, projektovala a stavěla stadion v Gelsenkirchenu. K tomu ještě spolupracujeme s mnichovskou Allianz Arenou. Její provozovatelé nám sami nabídli, že nám zdarma udělají jakýkoli oponentní servis. Proto jsme propojili naše ekonomy, architekty a projektanty s jejich. Hodně nám pomáhá architekt Štefek, který se národním stadionem zabývá už deset let. Není to tedy o tom, že bychom vytvářeli „něco“ na zelené louce.
Jaká je vaše role při stavbě národního stadionu? Moje role je výlučně manažerská. Dát tomu projektu energii tak, aby se všechny toky sešly u mě, neboť jsem zmocněn ČMFS tento projekt vést. A pokud možno stadion přivést na svět. S tím, že nemám možnost zavazovat ČMFS k jakýmkoliv právním závazkům. To ani nechci, protože svaz se v žádné variantě nemůže podílet na spolufinancování tohoto projektu.
Jste tedy ochoten projekt zastavit, kdyby se ukázalo, že bude nerentabilní? Ve všech ohledech. Nechci v budoucnosti zatížit kohokoliv tím, že by tento projekt nefungoval.
Dokážete odhadnout, kdy by mohl být položen základní kámen? Ne, to nedokážu. Zásadní rozhovory nás čekají ve druhé polovině letošního roku. My si jako první musíme říct parametr privátních a veřejných zdrojů. Jakmile ho budeme znát, musíme hledat jejich naplnění. A to je můj primární úkol. Když se bude blížit 90 procentům reálných hodnot, troufám si tvrdit, že jsme schopni do dvou let na tomto území začít pracovat. V optimálním případě sehraje Sparta na Letné celou příští sezonu, pak se přestěhuje na Strahov. Při méně optimistické variantě odehraje Sparta na svém současném stadionu ještě dvě sezony. Jestliže do léta 2008 nebudou všechna patřičná územní rozhodnutí, stavební povolení a nebude zabezpečené financování, tak už nebudu mít dostatek energie posouvat projekt dál.
Kdy bude na národním stadionu na Letné slavnostní výkop? Hodinu můžete upřesnit později. Nejsem tak odvážný a přesný jako můj kolega Vladimír Leška ze Slavie. Stále čekám na uskutečnění jeho prognózy stadionu v Edenu, a protože nechci být srovnatelně špatným prognostikem jako on, tak nemohu datum „dodat“.
Je správné, že o národním stadionu jednáte vy z pozic obou svých funkcí, tedy prvního místopředsedy ČMFS a člena představenstva AC Sparta Praha? Vidím to minimálně jako praktické.
Ale… … ale dovedu si představit, že to zavdá určitý podnět k přemýšlení, jestli to není zneužití něčeho, nevím čeho. Snažíme se splnit úkol, který nám dalo fotbalové hnutí. A jestliže existuje možnost, jak přímo komunikovat s vlastníky území a současně být pověřen vedením stavby stadionu, tak to vidím jako praktické.
Podle vás nejde o střet zájmů? Ušetříte peníze svazu i Spartě… Bylo by dobře, kdyby to tak dopadlo. Nic jiného si nepřeji. Připomenu, že se nebráníme žádné variantě. Tato je z mého pohledu nejrealističtější a jediná, která má ekonomickou hlavu a patu. Jestli je někdo tak odvážný, že na jiném území postaví za pět miliard korun stadion srovnatelný s Maracaná a řekne: Tady vám ho dáváme, tak nebudeme proti. Jen se zřekneme zodpovědnosti z hlediska provozování takové „věci“. Kromě toho mě neoslovil žádný jiný klub, že má zájem, že má prostředky a území, na kterém by mohl národní stadion být.
Jak je to s tím střetem zájmů? Já žádný necítím. Nejednám za oba subjekty. Jednám výlučně za ČMFS, kterým jsem byl zmocněn. Společnost J&T mě nezmocnila vést jednání o stadionu na Letné. Přiznám, že mi nepřijde divné, že se názor o střetu zájmů objevil. Ale já to připisuji uvažování lidí v této zemi. Kdyby tam byl jakýkoliv konflikt zájmů, který by měl věc poškodit, není pro mě problém pozici ve Spartě ze dne na den opustit.
Znáte německé prostředí. Tam by něco takového nebylo možné. Bývalý prezident VfB Stuttgart Gerhard Mayer-Vorfelder odešel ze všech svých pozic v klubu, když kandidoval na předsedu Německého fotbalového svazu. A už se do nich nevrátil. Vy však ano. Postupoval jsem stejně jako on. Když jsem kandidoval na předsedu ČMFS, odstoupil jsem ze všech pozic ve Spartě. Těsně před volbami mi však legislativní rada svazu oznámila, že nebudu-li členem nějakého klubu, nemohu kandidovat. Proto, abych naplnil tuto literu, jsem logicky požádal představitele J&T, abych byl přijat zpět za člena Sparty. A oni mě kooptovali zpátky do představenstva klubu. Připadlo by mi nedůstojné, abych kvůli naplnění legislativní litery vstoupil do dozorčí rady třeba Černolic.
Myslíte si, že se fotbal v Česku dělá mezi funkcionáři na amatérské bázi? Nechci kritizovat kolegy srdcaře, kteří fotbal dělají na všech úrovních. Já totiž nejsem ten klasický fotbalový funkcionář. K fotbalu jsem se dostal tak, že jsem společně s doktorem Diekmannem koupil majetkové podíly ve Spartě. Neprošel jsem fotbalem jako hráč, rozhodčí a ani jako delegát. Obrazně řečeno jsem koupil Spartu a vyrazil hrát Champions League. Vydal jsem se do Nyonu (sídla UEFA, Evropské fotbalové asociace - poznámka autora), kde jsem si vylosoval ty Barcelony, Chelsea, Real Madrid, a vrhl se do boje. Hodil jsem se do vody a musel jsem plavat. Během pár týdnů jsem opustil pozici předsedy představenstva vydavatelství Vltava-Labe-Press a přesunul se do fotbalového hnutí. Také proto, že tehdy to byla zcela zásadní investice a já jsem ji doktoru Diekmannovi garantoval. Zpočátku jsem viděl amatérské prostředí, systém, který byl zavedený, ale neodpovídal modernímu řízení obchodní společnosti. Učil jsem se věci za pochodu. Měl jsem štěstí, že jsem během pěti let absolvoval se Spartou 60 zápasů Ligy mistrů. To je 60 zkušeností, 60 setkání, 60 rozhovorů, 60 kontaktů na nejvyšší úrovni. To byl potenciál, ze kterého jsem mohl čerpat. Přišel jsem ale do fotbalu shora, což není věc, která by byla u jiných funkcionářů a lidí obecně vnímána pozitivně.
Krátce po svém nástupu do Sparty jste se proslavil větou, že sport je tvrdý byznys jako každé jiné odvětví. Jak rychle jste pocítil, že jste tím vzbudil určitou nevoli vůči své osobě? Téměř okamžitě. Ale nerozhodilo mě to. Dnes už je situace jiná, protože i vlastníci klubů jsou na vyšší úrovni, i když možná nejsou tolik vidět. Tenkrát to byla moje one man show. Také díky té památné větě. Ale myslím to stále vážně. Pokud si na sebe neumíte vydělat, tak sport či fotbal prostě nemůžete provozovat. Jde také o to, že kdo do fotbalu peníze dává, měly by se mu také vracet. Nám (Spartě) se tehdy dařilo, proto tu investici hodnotíme jako kladnou. Ale k těm dalším, jsou tu šikovní vlastníci, jako jsou Štěpán Popovič a Glaverbel v Teplicích, Ludvík Karl s Preciosou v Liberci. Fotbal žije a pomalu se posouvá. Na tu moji tehdejší komunikaci nebyla připravena veřejnost a ani česká média.
Mluvil jste o 60 zápasech, 60 setkáních a 60 zkušenostech. Jak z toho porovnání vychází český fotbal? Chtělo by se mi říct nedobře. Ale mám ochranitelskou tendenci bránit ten produkt, zemi, kde žiji. Naše podmínky nejsou srovnatelné s okolím. Je třeba vidět potenciál diváků, potenciál televizních a marketingových práv. Český trh je omezený, sice se tváříme jako fotbalový národ, ale my jsme fotbalový národ v hospodách, nikoliv na stadionech. Podmínky pro fotbal v Česku jsou složité, protože finanční vstupy nejsou automatické, musí je vytvořit vlastníci. V Německu je to zcela jinak. Tam jsou ty zdroje automatické. Příjem od sponzorů, ze vstupného, z televizních práv či merchandisingu vytvoří takový polštář, že klub je schopen fungovat bez velkých manažerských zásahů. V Česku je potřeba enormní nasazení vlastníků a manažerů a často i vlastních zdrojů.
Když s odstupem času vidíte, co váš vstup do fotbalu způsobil, volil byste nyní jinou cestu, jiný slovník? Ze mě by asi dobrý politik nebyl. Populismus je mi z duše protivný. Jestliže se má společnost vychovávat a posouvat, tak se mají věci říkat tak, jak jsou. A lidi na to zvykat. To, co jsem řekl před pěti lety, dnes už nikoho neděsí. Ale tenkrát jsem byl vyvrhel. Ano, jestliže řeknu, že kdo nemá nervy na fotbal, ať jde dělat kuželky nebo curling, že je tam ticho, tak se hodně lidí zděsí, ale já tím chci jen říct, že fotbal je o emocích, je o sestupujících i postupujících. Musím v tom umět žít, musím umět přijmout porážku.
Nezdá se vám, že někteří funkcionáři jdou do fotbalu zbohatnout, urvat si co nejvíce peněz a užít si požitků spojených s funkcí? Kdyby ta otázka mířila na majitele klubů, asi by se usmívali, protože oni investují do klubu vlastní peníze. Pokud jde o ČMFS, tak ten má skutečně jen pár zaměstnanců a ostatní, především funkcionáři, v něm pracují zdarma.
Kolik ze třinácti členů výkonného výboru ČMFS je placených? Placený je jen předseda, všichni ostatní to děláme zdarma.
Vylučujete možnost, že někteří v něm jsou právě kvůli blízkosti zajímavých zdrojů peněz? Já bych o tom takto nehovořil. Fotbal má chronicky málo finančních zdrojů, což znamená, že jakékoliv přerozdělování peněž je pod silným kontrolním mechanismem, kdy kontroluje jeden druhého. Ale bohužel je to takto často medializováno a některými našimi kolegy prezentováno veřejnosti. Ten kolega se z toho zodpovídá před disciplinární komisí. Požitky z přerozdělování jsou zcela absurdní, protože není co přerozdělovat. Nedostáváme finanční plnění od ČSTV, tudíž okresy a kraje nás žádají o nahrazení těchto zdrojů. Musíme je vytvořit, takže musíme jednat se sponzory, musíme vytvářet nové marketingové produkty, musíme, pokud možno, vyhrát mistrovství světa, abychom získali co nejvíce financí (smích).
O kolik sponzorů a peněz přišel kvůli korupční aféře či trojnásobné volbě předsedy ČMFS? A kam se poděly odměny za úspěšná mistrovství Evropy 1996 a 2004? Kladete otázky, které jako byste zaslechl na Olomoucku.
Ty otázky prostě padly. Jak může veřejnost posoudit, kdo je špatný? Jestli Jiří Kubíček, vy, svazový předseda Pavel Mokrý, nebo někdo jiný z výkonného výboru? Fanoušek to nemůže správně posoudit, protože nemá dostatek informací. Jediné, co nyní může, je vyčkat na výrok disciplinární komise svazu či civilního soudu.
A ty peníze? Kam se poděly? Toto je běžná otázka z fotbalového hnutí. Nikam se nepoděly. Nemůže se ztratit ani koruna. To je meritum problému pana doktora Kubíčka, který tvrdí, že se ty peníze ztratily. Všichni auditoři a kontrolní mechanismy prokázali, že se nic neztratilo. Jenže pan Kubíček to neustále opakuje, tím by mohla nastat situace, která naštěstí nenastala - odchod sponzorů. Finanční zdroje se během posledního půlroku zvýšily o 60 milionů korun. Uzavřeli jsme i novou smlouvu na prodej televizních práv v Česku i v zahraničí. Získali jsme nové obchodní partnery. Kvůli nepěkným věcem, které se právem o fotbalu psaly, neodešel žádný ze sponzorů ČMFS. A ty peníze, které se takzvaně vykopaly, tedy prize money za mistrovství Evropy 1996 a 2004, ty přišly na účet UEFA, který spravuje ČMFS. A jestliže svaz potřebuje posílit cash flow, tak si o ně řádnou účetní cestou zažádá. Disponovat s nimi mohou jen předseda a generální sekretář.
O co jde v kauze druhého místopředsedy ČMFS Kubíčka? O moc? O peníze? Cokoliv teď řeknu, za to mě pan Kubíček dá k disciplinární komisi. Pan Kubíček má nyní pozastaveny všechny funkce ve fotbale a čeká na to, zda bude potrestán disciplinární komisí. Může se odvolat. Jsou tu i civilní soudy. Ale jak on sám říká: Skončím až ve Štrasburku.
O co tedy jde? Já tomu nerozumím. Pana Kubíčka znám a pozoruji pět šest let, kdy jsem ho začal vnímat jako funkcionáře Sigmy Olomouc. Jirka Kubíček dnes válčí s každým. Je promoravský. Ale svými výroky, které nyní šetří disciplinární komise, škodí fotbalovému hnutí, a navíc neobjektivně informuje moravskou komoru o tom, co se děje. Dělá to účelově a negativně. A to jsou věci, které se musejí posoudit.
Není to tak, že každý na někoho něco ví, a tak se vlastně všichni drží v šachu? Ne, to doopravdy ne. Jsem si jist, že kdyby na mě něco věděl, tak už to použil.
Nepřijde vám divné, že svazová komise zastaví výkon činnosti funkce vrcholného svazového funkcionáře? Máme normy, předpisy. Nejsme anarchistický spolek. A podle těch norem a předpisů se musíme chovat. Jestliže Slavia opustí hřiště, je to jasný prohřešek a musí být potrestána.
Veřejnost nepřijala příznivě vaše slova o tom, že Slavia jen pláče, cítí se ublížená a že odchodem ze hřiště v zápase s Libercem jen maskovala své ekonomické trable. Stojíte si za nimi stále? Svůj názor jsem nezměnil ani o milimetr. Musíme si k tomu říct ještě B. Jestliže si Slavia tímto způsobem hraje na mesiáše, který má zachránit český fotbal, je zvláštní, když má v pozici generálního manažera Lubomíra Pučka, kterého každý v českém fotbale zná a ví, v čem byl zapleten. Opakuji, že Slavia chtěla odvrátit pozornost od problémů, které má. Sám jsem chtěl Slavii pomoci. Nabízel jsem jí, aby hrála na národním stadionu za podmínek, které považuji za elegantní a jsou běžné v Mnichově, Miláně či Římě. Aby byla plnohodnotným partnerem národního stadionu společně s ČMFS a se Spartou. Její vedení na to má jiný názor. Respektuji ho.
Mohou Slavia a Sparta někdy spolupracovat? Záleží na tom, jestli je povedou byznysmeni, nebo klubisté. Každý byznysmen by se chtěl dohodnout, protože je tam velký potenciál, a navíc šetří vlastní peníze. Klubista se domluvit nechce, protože to nefinancuje. Vidí to srdcem. A srdce říká, že je třeba „válčit“.
Živí vás fotbal? Ne. Já ho dělám z lásky. Mě živí něco jiného.
Toto ne všichni pochopí. Moje snaha nesměřuje k tomu, aby mě všichni pochopili. Moje snaha směřuje k tomu, abych to, co dělám, dovedl do konce. Je spousta povolaných, ale málo vyvolených. Ti povolaní všechno vědí, ale nic za nimi nezůstalo. Ti vyvolení moc nemluví, ale jsou za nimi prokazatelné výsledky. Nebojím se říct, že ty prokazatelné výsledky mám. A jestli se to někomu nelíbí, tak má prostě smůlu.
Pracoval jste pro Němce, dosáhl v německé společnosti určitého postavení, nelitujete toho, že jste svoji kariéru dál nesměřoval do velkého Německa místo do Česka? Byl jsem první cizinec, který byl členem představenstva pasovského vydavatelství. Byl jsem u toho, když se z lokálního vydavatelství stal významný hráč na evropském trhu. Jednu chvíli jsem se kariérou v Německu seriózně zabýval. Dostal jsem nabídky od jiných vydavatelů, ale všechny směřovaly k tomu využít moje know-how z východních zemí. Oklikou bych se dostal tam, kde už jsem byl, tedy o pár let zpátky.
Takže vaše cesta do Košic, kam jste jel koupit tamní noviny a při jednání s Alexandrem Rezešem dostal náhodnou nabídku na koupi Sparty, byla vysvobozením? Nepochybně. Byla to obrovská výzva. Během 48 hodin jsme učinili rozhodnutí o jedné z nejriskantnějších akvizic.
Odmítáte populismus, mluvíte tak, že se nad tím někteří podivují, ale nenapadlo vás někdy vstoupit do politiky? Jednou jsem dostal nabídku, jestli by mě něco takového nezajímalo. Potěšilo mě to, ale nemyslím si, že je to další cesta, kterou bych chtěl jít. Stejně jako si nemyslím, že fotbal je moje poslední profesní „štace“. Dovedu si představit, že v poslední třetině svého aktivního života možná zcela změním prostředí. Dokonce se tím vážně zabývám. Politika to asi nebude. Asi určitě.
Asi určitě je zvláštní výraz… …dobře, vynechme asi.
Kam míříte? Souvisí to s výstavbou národního stadionu. Vždy mě lákaly reality a velké developerské projekty. To by mohl být můj směr. Zatím to dělám soukromě. Mám vlastní byznys, kterému se zatím věnuji okrajově, protože fotbal mi zabírá veškerý čas. Ale dovedu si představit, že bych se tomu jednou věnoval naplno.
Ten vlastní byznys jsou právě reality? Řekněme, že když se podaří prosadit projekt národního stadionu, je to obor, kterému bych se chtěl věnovat.
Co považujete za svůj největší měřitelný úspěch? O svazových mluvit nechci. To je kolektivní dílo. V klubu pak nepochybně to, že jsme Spartu uchránili od konkurzu a stala se evropským hráčem. Má vlastní tréninkové centrum a prostřednictvím Sparty přišly do českého fotbalu více než dvě miliardy korun.
A manažerský úspěch? Vybudování velké vydavatelské společnosti, která vznikla z malého regionálního vydavatelství. A pak Sparta.
Vltava-Labe-Press, nebo Sparta? Samozřejmě Sparta, která se daleko víc dostane pod kůži. Ve vydavatelské společnosti se úspěch měří tak, že se zvedne náklad o tři procenta, remitenda se sníží o půl procenta a ekonomická výtěžnost se zvýší o půl procenta. Zatímco ve Spartě se člověk pohybuje od nuly do sta. Buď prohrajete kvalifikaci a nemáte nic a musíte doplnit rozpočet o 150 milionů korun, nebo postoupíte mezi posledních osm v Champions League a máte 300 milionů a jste král světa.
Vlastimil Košťál (49) První místopředseda Českomoravského fotbalového svazu a člen představenstva AC Sparta Praha zahájil manažerskou kariéru v obchodním oddělení vydavatelství Rudé právo, byl ředitelem společnosti Delta Press, která spravovala bývalý majetek vydavatelství Rudé právo, a v devadesátých letech jako manažer vybudoval impérium regionálních novin Vltava-Labe-Press, jehož vlastníkem byla německá společnost Passauer Neue Presse. Spolu s jejím majitelem Axelem Diekmannem koupil v roce 1999 jako minoritní společník fotbalový klub Sparta Praha a stal se jeho prezidentem. Po prodeji klubu společnosti J&T (2004) kandidoval na post předsedy Českomoravského fotbalového svazu, při volbě (2005) však neuspěl.
