Reforma je víc dílem náhody, než promyšleného přístupu
Zadarmo jezdí tramvají, létá s velkorysými cestovkami grátis k moři, bezplatně dostává základní vzdělání, ale platí u doktora. Kdo je to? České dítě v reformním českém Kocourkově. A schválně, o kom jde řeč teď? Volí pravici, aby míň krvácel na daních, ale čistý plat bude mít v roce 2009 nižší než příští rok. Tak to je přeci osaměle žijící Čech s příjmem 15 tisíc hrubého a s Topolánkovým, Tlustého a Kalouskovým batohem na hřbetě.
Logiku či systém v nachystané reformě nehledejte; legislativní úpravy v dobách stojedničkových vlád záleží jen na tom, jak se který poslanec vyspí. Taky by dospělí nemuseli dostávat stravenky a mládež si mohla poležet v nemocnici, aniž by ji to stálo korunu – to kdyby dvojice Melčák s Pohankou chtěla třeba pohřebné a lidovec Hovorka kývnul na platbu za recepty bez ohledu na věk. Anebo jsme mohli dostávat vyšší porodné, kdyby rebel Tlustý tolik netlačil na restrikci daní. S předvolebními sliby jednotlivých partají už výslednou podobu batohu vůbec neradno srovnávat, to by nemohl být spokojený nikdo. I ten, kdo spokojený je, však asi nechápe smysl zavedených opatření jinak, než jako silově prosazenou vůli či potřebu vrchnosti.
Kdyby nám vládli zralí politici, bylo by například zavedení plateb dětí a mládeže ve zdravotnictví (za ratolesti přeci nebudou platit jen rodiče, bankovky budou vytahovat přímo z kapsy třeba puberťáci žijící na internátech) opřeno o ideu, že už i mladí mají poznat cenu zdraví a peněz. Ale reformu připravili účetní, kterým šlo o záchranu zadlužené státní kasy. Problém nebyl hledán v citlivém vztahu děti-peníze, ale v nutnosti kompenzovat rodičům vyšší náklady, proto ta dvoustovková sleva na dani. Logické by bylo, kdyby teď politici požadovali, aby děti platily i za dopravu nebo za základní školu, ale to si asi vrchnost nechává v rezervě, až zase vyschnou příjmy. Vidět za nahodilým přístupem poslanců moudrou koncepci vůdců země mohou možná dítka. Ale my děti nejsme.
