Německo a Nizozemsko našly recept: regulaci a zdanění
Němka Irma se profesí prostitutky nechlubí, a tak její rodina žije v domnění, že pracuje jako prodavačka. Sama zastává názor, že její působení ve frankfurtské čtvrti Bahnhofsviertel je práce jako každá jiná. Coby zaměstnankyně Rotes Haus.com, moderního nevěstince zdobeného neonovými srdíčky, požívá stejných výhod jako ostatní pracující. Má například zdravotní pojištění a placenou dovolenou. Podle zákona, jenž vstoupil v platnost v lednu, mají zaměstnanci veřejných domů v Německu plná zaměstnanecká práva. Irma zabezpečení plynoucí z nové legislativy vítá. „Prostituce není zrovna nejúžasnější práce, ale vydělám si tak na normální živobytí,“ vysvětluje.
Nový pohled na nejstarší profesi se neprosazuje pouze v Německu. Od pádu berlínské zdi, kterým se otevřela cesta ze zemí bývalého sovětského bloku, zažívá prostituce v západní Evropě opravdový boom. Úřad pro mezinárodní migraci podporovaný Organizací spojených národů odhaduje, že do zemí Evropské unie pronikne každý rok nelegálně a za účelem provozování prostituce na 120 tisíc Východoevropanů. Doplňují tak stálý přísun z Afriky a Asie. Tento masivní nápor provázený zdravotními riziky a trestnou činností nutí západoevropské vlády k zamyšlení nad svým liberálním přístupem. Německo a Nizozemsko nedávno přijaly zákony, které sice obchod se sexem formálně nezlegalizovaly, nicméně jej alespoň regulují. Nad změnou v přístupu přemýšlí také Itálie a Británie. „Když začneme o prostituci uvažovat jako o určitém druhu práce, nabízejí se nám mnohem pragmatičtější řešení,“ domnívá se Marieke van Doornincková, konzultantka amsterodamského Institutu pro otázky prostituce.
To je ovšem obrat o sto osmdesát stupňů. Prodej sexuálních služeb sice byl a mnohde ještě je v západní Evropě nelegální, ale pokud prostitutky zůstávaly v tradičních vykřičených čtvrtích, zavíraly nad nimi úřady oči. S tím, jak nabídka sexuálních služeb proniká do kdysi klidných parků a čtvrtí, jsou však politici nuceni začít s problémem prostituce něco dělat. Kromě toho sílí obavy z nárůstu sexuálně přenosných onemocnění i počtu kuplířů, kteří prostitutky zneužívají či dokonce zotročují.
Evropské vlády si také stále více uvědomují, co se v podsvětí už dávno ví. A to, že sexuální průmysl je dobrým zdrojem příjmů. Příkladem může být Nizozemsko, které dlouho tolerovalo vzkvétající, nicméně nezdaněný obchod se sexem v amsterdamské čtvrti Walletjes. Nyní, podle zákona z roku 2001, stanovilo pro služby prostitutek, které pracují v registrovaných nevěstincích, daň z obratu a příjmu. Za to se jejich pracovnicím dostává zdravotní péče, důchodů a pojištění v nezaměstnanosti. Za jedno „sezení“ v takovém nevěstinci klienti obvykle zaplatí 70 euro, což je o 30 procent více, než je současná sazba na ulici. I Německo očekává, že si od letošního roku přijde díky daním z této oblasti na slušné peníze. „Stát na nich vydělá hodně,“ říká Helen Wardová, lektorka na londýnské Imperial College a koordinátorka Evropské sítě pro prevenci HIV a sexuálně přenosných onemocnění u osob zabývajících se prostitucí.
Volání po podobných opatřeních sílí také v Itálii. Navzdory nesouhlasu Vatikánu uvažuje předseda vlády Silvio Berlusconi o legislativě, která by umožnila otevřít státem povolené veřejné domy. Jak uvádí britský tisk, legalizace nevěstinců by měla naprostou podporu veřejnosti i v této zemi. Skotský parlament by se měl do konce roku zabývat návrhem zákona, který by vytvořil „zóny s tolerovanou prostitucí“.
Snaha o regulaci však problémy neřeší úplně. V nizozemských a německých erotických podnicích mohou legálně pracovat pouze občané a občanky zemí Evropské unie nebo imigranti s pracovním povolením. Těch je však mezi sexuálními pracovníky menšina. Čech Danny, který provozuje své řemeslo na frankfurtské ulici Alte Gasse plné gay barů, dává přednost práci na vlastní pěst a načerno. „Pracovat na ulici je lepší,“ tvrdí.
Některé země se stále snaží obchod se sexem potlačit úplně. Francouzská středopravá vláda sází na řešení na straně poptávky. Brzy chce totiž zavést zákon, který by stanovoval tvrdé pokuty a tresty odnětí svobody pro ty, kdo sexuálních služeb využijí. Ve Švédsku vstoupil podobný zákon v platnost už v roce 1999. Úředníci však tvrdí, že se tím prostituce pouze vytlačila z ulic do bytů a automobilů. Čili zkušenost, která už některé vlády přesvědčila, že je snazší hřích regulovat a zdanit než ho zakazovat.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Dita Přichystalová
