Levicový antihrdina obsadil radnici, baštu francouzské pravice
Do křesla pařížského starosty 25. března dosedl socialista Bertrand Delanoe¨, přítel současného ministerského předsedy Lionela Jospina. Pravice se po padesáti letech ve vedení města stěhuje do opozičních lavic, odcházející starosta Jean Tiberi děkuje všem, kteří mu „pomohli prohrát. Cyklisté, levice, homosexuálové a vůbec celá Paříž se těší na změny.
Ještě vloni v květnu by na Bertranda Delanoe¨ho, bývalého mluvčího francouzské Socialistické strany, nikdo nevsadil ani frank. S tímto vědomím Delanoe¨ uspořádal party, na níž oznámil, že hodlá kandidovat, aby „probudil Paříž . Slibuje tisíce nových míst v jeslích a mateřských školách, tramvaj a referendum o dopravní politice. To vše bez zvýšení daní a v rámci rozpočtu ve výši 33 miliard franků (zhruba 175 miliard korun). Podporu jeho snu přišla vyjádřit padesátka známých umělců a přátel.
„Nadešla doba pařížské obnovy a jejími hlavními architekty budou sami Pařížané. Městu už dlouho vládnou stejné politické strany. Jejich výměna demokracii jen prospěje. Alternativa, kterou nabízíme, stojí na pevných základech: přiblížit občany městské správě, zpochybnit automobilovou hegemonii, vystavět sociální byty a koleje pro studenty a vrátit místo dítěti ve městě. Proč důvěřovat pravici, která přesně v těchto oblastech v posledních desetiletích zklamala? Zkrátka chceme, aby Paříž vstoupila do moderní demokracie: odlehčené, transparentní a dynamické, vyhlásil Delanoe¨ na počátku kampaně.
V předvolebním klání otevřel vlastní webové stránky s životopisem a kontakty, kromě programu zveřejnil také své příjmy a majetek, což dosud bylo ve francouzském politickém prostředí neobvyklé. „Vlastním byt o velikosti 57 metrů čtverečních v Paříži nedaleko bulváru Saint Germain, který jsem si koupil na úvěr. Dále si pronajímám dům s 80 metry čtverečními v arabském stylu v Tunisku a se zahradou o 500 metrech čtverečních, který stojí v mém rodném městě Bizerte. Ročně za něj platím 35 tisíc franků. Mé příjmy jsou čistě vázány na mé politické aktivity, prohlásil a přidal výpis z daňových přiznání. Jako senátor pobíral před zdaněním měsíčně přes 40 tisíc franků, v městském zastupitelstvu dalších pár tisíc franků navíc.
Menší, drobný, šedý, během kampaně na vzhledu nic nezměnil. Přibyly jen kruhy pod očima. Proti svým odpůrcům působil na první pohled jako muší váha. Deset měsíců chodil ode dveří ke dveřím, ztratil ještě pět kilo a topil se v oblecích. Takhle že má vypadat prestižní starosta hlavního města Francie? Kromě toho, že je neúnavný dříč, o něm běžný Pařížan mnoho nevěděl.
Bertrand Delanoe¨ se narodil před padesáti lety v tuniském Bizerte, tatínek byl zeměměřič a maminka švadlena. Je benjamínek ze čtyř sourozenců a jedna z jeho sester se stala jeptiškou. Špatně snášel návrat do Francie a rozvod svých rodičů na konci šedesátých let, navíc jeho homosexualita v té době nebyla přijímána bez emocí.
V roce 1972 se stal členem Socialistické strany, do politiky se vrhl – jak sám říká
- aby se uklidnil. O devět let později byl zvolen do městské rady pařížského osmnáctého okrsku. Na počátku osmdesátých let byl mluvčím francouzské Socialistické strany. Celou dobu se těšil podpoře tehdejšího prezidenta Francoise Mitteranda, ale ta mu při první kandidatuře na parlamentní listině za Avignon v roce 1986 nepomohla. V tu chvíli už toho měl dost a začal pracovat jako poradce v komunikaci. Přesto se o sedm let později vrátil do politiky, stále věrný socialistickému táboru.
Do širšího povědomí Francouzů se zapsal před dvěma lety, kdy „vytáhl ze skříně svou homosexuální orientaci v diskusním televizním pořadu. Francouzi veřejné přiznání ocenili. „Homo nebo hetero, to je jedno, hlavně že dělá dobře svou práci, poznamenává týdeník Paris Match. Ve stejném roce Delanoe¨ vydal denunciační knihu „Pour l Honneur de Paris (Pro čest Paříže), v níž žaluje neprůhledný politický systém ve správě města, protkaný klientelismem, automobilovou nadvládou a sociálním úpadkem. Když po tom všem oznámil svou kandidaturu, Pařížané nemluvili o Delanoe¨ovi, ale o Bertrandovi, jako by to byl někdo z rodiny nebo přinejmenším ze stejné čtvrti.
Delanoe¨ pochopil, že Paříž tvoří minority, a proto se na ně obracel. Ostatně sám k jedné patří. O to lépe byl v různých komunitách přijímán, o to více byl na těchto setkáních spontánní. Pařížanům a městu se dostal pod kůži lépe než ostatní kandidáti na starostu. Agitoval v bistrech, na tržištích, v čínské čtvrti v Belleville a se stejnou lehkostí v mondénní čtvrti u Bastily, v hlavní čtvrti homosexuálů – prestižní čtvrti Marais, v domovech důchodců. Objevuje „novou Paříž, město, které touží po snu .
Věrný své profesi, nesnaží se lacině přesvědčovat a velkolepě propagovat, médiím se nesvěřuje. Přesto už pár dní před volbami se mu v průzkumech veřejného mínění přezdívalo „pan starosta .
Do poslední chvíle však neoslavoval, choval se stále skromně, mluvil velmi málo, ale srdečně.
Jeho sliby a rozhádaná pravice nakonec zatřásly urnami a Delanoe¨ si odnesl s podporou strany Zelených vítězství ve dvanácti z dvaceti pařížských okrsků. Sen o nové demokratičtější a zelené Paříži se může naplnit. Před radnicí už je část parkoviště vyhrazena pro kola.