Dokud platilo, že dítě má jedna ústa na krmení, ale dvoje ruce na práci, bylo zvykem oplývat potomky, přičemž chudoba rodičů právě z tohoto důvodu fungovala spíše jako afrodiziakum než jako antikoncepce. Děti představovaly nikoli zátěž rodinných rozpočtů, ale naopak - od velmi raného věku - jejich nezanedbatelný příspěvek.
Platilo to na českém venkově v 19. století, stejně jako kdekoli v tehdejší Evropě, Americe, Číně nebo Indii. Hodně dětí znamenalo nejen boží požehnání, ale dokud každá další ruka přiložená k dílu vynášela víc, než spotřebovávala, posilovalo to rodinu jako ekonomický celek, navíc v jednom balíčku s penzijním pojištěním rodičů. Filiální pieta, tedy morální závazek ctít otce svého i matku svou a starat se o ně ve stáří, je nedílnou součástí všech velkých náboženství a třeba v čínské kultuře je mimořádně silně přítomen dodnes.
Děti v satanských mlýnech
Nástup průmyslové revoluce a urbanizace by samy o sobě ke snížení porodnosti nestačily, neboť dětská práce byla v dickensovských satanských mlýnech alias dobových továrnách velmi oblíbená a poptávku po dětské práci raná industrializace spíše zvyšovala. V mezinárodních historických srovnáních je potřeba vnímat rozdíly ve struktuře jednotlivých ekonomik.
Přečtěte si také:
Platí, že v malých rodinných podnicích, lhostejno zda v zemědělství, řemeslné výrobě, nebo ve službách, je práce rodinných příslušníků samozřejmostí a po vyučování často pomáhají i školáci (viz vietnamské večerky).
V Itálii v roce 1881 pracovalo přes 80 procent chlapců ve věku deset až 14 let a skoro polovina stejně starých děvčat. V Británii to bylo ve stejné době a stejné věkové skupině 36 procent chlapců a pětina dívek, což je úroveň, na kterou se Itálie dostala o třicet let později.
Pokles dětské práce přineslo jak zavedení povinné školní docházky pro obě pohlaví, růst vzdělanosti a postupně i zaměstnanosti žen, tak pochopitelně i zákazy dětské práce. Rozvoj sociálního pojištění nejdříve ve vyspělých zemích, počínaje Německem ještě za kancléře Bismarcka v 80. letech 19. století, byl dalším silným faktorem.
Ve výsledku vyústily v pokles úhrnné porodnosti v celosvětovém měřítku od 50. let minulého století na polovinu na současných 2,47 narozeného dítěte na ženu v plodném věku.
Opravdu vysokou fertilitu dnes najdete (s nevelkými výjimkami) jen v subsaharské Africe. Čím je země ekologicky křehčí, více se tam válčí a méně fungují instituce, tím je porodnost vyšší. Nevíme přesně, kudy vede kauzalita, ale je jasné, že vysoký počet nezaměstnaných mladých mužů, kteří nemají práci, a tedy ani způsob, jak si vydělat na nevěstu, z nich činí snadné rekruty extremistů. A to je nutí k migraci.
Problémy rozvinutého světa
Jakkoli vysoká porodnost v Sahelu představuje ohromný problém (a co teprve v budoucnu, když se počet obyvatel v takovém Nigeru zdvojnásobuje každých deset let), velká část světa má problém opačný - dětí se rodí málo a země stárnou. V polovině 60. let minulého století bylo na této planetě pouhých šest zemí, které měly úhrnnou plodnost pod hladinou prosté reprodukce, a žila v nich jen dvacetina světové populace. Jednou z těchto zemí bylo Československo, které tehdy zažilo z hlediska porodnosti velmi špatná léta.
O padesát let později bylo takových zemí třiaosmdesát a žila v nich skoro polovina obyvatel. V polovině tohoto století jich bude podle demografů OSN 137 a budou v nich žít víc než dvě třetiny obyvatel Země.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka
