„Pan majitel tenhle podnik miloval,“ začne zhruba čtyřicetiletý muž přemýšlet nahlas. „Ale problém byl, že miloval i ženské,“ dodává polohlasně před oprýskanou branou Pivovaru Kout na Šumavě. I tak někteří zdejší vzpomínají na Jána Skalu.
Pro Koutské tento podnikatel znamená hodně. Když obec nevěděla, co s ruinou věhlasného pivovaru, který komunisté nechali shnít a před padesáti lety zavřít, Skala areál v roce 2002 koupil. A před dvanácti lety se podařilo téměř nemožné. Z nádob umístěných v původním ležáckém sklepě začala opět stoupat pára a sládek založil první várku.
Koutská desítka a dvanáctka se tu vyrábí dodnes. Ovšem několikaminutová návštěva stačí, aby člověk uznal, že takto dobře fungující pivovar nevypadá. A teď nejde jen o oprýskané stěny nebo rozbitá okna. Co zaujme hned, je absolutní ticho, jež tu panuje. Slyšet je psa štěkajícího v dálce, zurčení potoka a muziku, která se line odněkud ze dvora. Tedy všechno jiného jen ne samotnou výrobu.
Poté, co Ján Skala na začátku loňského roku zemřel, nastaly těžší časy. Po podnikateli zbylo pět dědiců z jeho tří vztahů, v představenstvu společnosti se zase žhaví třecí plochy mezi jeho poslední a předposlední partnerkou. Do toho všeho přichází zájemce, který by celý provoz rád koupil, a k tomu musí navíc třetí největší pivovar v Plzeňském kraji bojovat s pomluvami, že ukončí výrobu.
Nevěnuje se práci
Až do letošního srpna předsedala společnosti Gabriela Hodečková. Poslední partnerka Jána Skaly, která se do představenstva dostala loni v lednu jen několik týdnů před Skalovou smrtí. Když ji týdeník Euro oslovil s žádostí o rozhovor, ihned jakékoliv vyjádření odmítla.
Do komunikace se pak vložil Jan Beran. Od letošního srpna předseda představenstva celé akciovky. I on nakonec svolil jen k několika kusým odpovědím. „Naší prioritou je, aby se v pivovaru nadále vařilo pivo,“ prohlásil.
Jeho nástup do společnosti Pivovar Kout na Šumavě je docela zajímavý. Členem představenstva se stal letos 1. srpna, kdy proběhla valná hromada firmy. V pátek 31. srpna pak získal post předsedy představenstva. „Tato změna má být pro společnost vhodná a přínosná pro velké zkušenosti s vedením společnosti,“ stojí v zápisu z jednání. Podle rejstříku Beran figuruje - i jako majitel - v dalších jedenácti firmách.
Koutský pivovar
Během valné hromady na začátku srpna však došlo ještě k jedné zásadní změně. Dva Skalovi synové přišli o členství v dozorčí radě, bývalá manželka Jana Skalová zase o pozici členky představenstva. Její odvolání oficiální dokumenty vysvětlují jako „nutnou personální obměnu, aby v orgánech společnosti figurovaly osoby, které se budou plně věnovat práci pro společnost a které budou mít manažerské dovednosti“.
Jana Skalová se dnes živí jako krejčová ve Kdyni, s novinářskou návštěvou si příliš povídat nechce. Nad svým srpnovým odvoláním jen mávne rukou. „Oni mají při rozhodování 151 hlasů, já 49,“ krčí rameny. A jak se Jan Beran k pivovaru vůbec dostal? Podle ní ho do společnosti přivedl daňový poradce.
Nejdřív zevnitř
Přestože v polovině letošního října na Šumavě vrcholily nejhezčí dny letošního podzimu, koutský pivovar nasvícený ostrým dopoledním sluncem vypadal spíš žalostně. Na zničených stěnách vybydlených budov visí zrezivělé cedulky připomínající, kde byla varna a kudy se chodilo do sladovny. Mrtvolné ticho rozbíjí důchodce s nákupní taškou na kolečkách. „Jdete si koupit pivo? Pojďte se mnou, ukážu vám, kde to je,“ prochází pivovarskou branou.
Na dvoře čeká několik kádí pro spilku a nerezové tanky. Ty zde podle bývalého sládka Bohuslava Hlavsy leží ještě od dob, kdy žil Ján Skala. „Umírá to tady,“ rozhlíží se starší muž, když otevírá velké plechové dveře. „Někdo to křísí, jiný to zabije,“ shrnuje historii pivovaru v uplynulých sto letech.
Minipivovary táhnou. Prazdroj uvařil speciál s Matuškou
Vcházíme spolu do historických sklepů, kde právě několik chlapů plní plastové sudy pro zahraniční zákazníky a 1,5litrové lahve. „Kupte si, je dobré. Já jsem byl původně na víno, ale žena mě naučila pít zdejší pivo. Beru šest,“ vytahuje peněženku.
Neradostný stav trápí i Janu Skalovou, která je spolu s Gabrielou Hodečkovou akcionářkou pivovaru. „Pan Skala měl v úmyslu opravovat pivovar nejdřív zevnitř, až by pak tyhle opravy zaplatil, chtěl se pustit i do ostatních věcí,“ přibližuje Skálová byznys plán svého bývalého manžela.
Současné vedení podniku však odmítá, že by žilo jen z toho, co udělal a zaplatil bývalý majitel. Podle Jana Berana čekají firmu v nejbližší době velké investice. Kam a kolik peněz by mělo jít, už ve svých stručných odpovědích neupřesnil.
Přijela k nám inspekce
Vzhledem k tomu, že si nyní na pivovar posvítila Česká inspekce životního prostředí, je ale možné, že místo vylepšení varny nebo nutných oprav jiného vnitřního vybavení bude muset Beran nejdřív investovat do čistírny odpadních vod. Do kanalizace a Koutského potoka protékajícího pivovarem totiž prosakuje znečištění.
A inspektoři nyní prověřují, jestli je tím viníkem právě pivovar. „Do ukončení kontroly nelze říci více informací,“ reaguje Jana Jandová z tiskového oddělení inspekce.
Jak potvrzuje zápis z jednání koutského zastupitelstva z letošního srpna, místní mají o viníkovi ekologické havárie jasno. „Na životním prostředí proběhlo jednání kvůli pivovaru, který vypouští odpad do potoka,“ měl tehdy oznámit starosta Václav Dufiek.
Na jeho slovech se nic nezměnilo dodnes. Když má odpovědět, jaký přínos má pivovar pro obec, pozitivní odpovědi se člověk nedočká. Podle Dufika je spíš podnik přítěží a lidé z něho kdovíjak nadšeni nejsou. Taková reakce překvapí. Většina jiných obcí s pivovarem bere tuhle symbiózu především jako dobrou podporu cestovního ruchu a lákadlo na turisty.
Sládci na cestách. Z dobrého jména českého piva ve světě profitují i pivovarníci
Všechno je ovšem jen kulisou a předvojem pro to, na čem se nyní v Koutě usilovně pracuje. Přestože obě spolumajitelky Jana Skalová a Gabriela Hodečková společnou řeč hledají složitě, do pivovaru by chtěl přijít nový majitel a získat od nich celý stoprocentní podíl. A jak zjistil týdeník Euro, tím zájemcem není nikdo jiný než Jan Beran, současný předseda představenstva.
„To nebudu komentovat,“ odvětí Beran do telefonu. Prý už přišel i s finanční nabídkou. „Do dvou nebo tří týdnů bude jasno,“ věří.
Jana Skalová zatím nad takovými slovy zvedá obočí. Jednak jí vadí, že si prý Beran nenechal udělat odhad hodnoty pivovaru a nabídku odvodil od tržní ceny podniku.
„A rozhodně to nebude otázka několika týdnů. U soudu je žaloba dědiců pana Skaly, kteří žádají svůj podíl. Takže se to musí vyřešit i s nimi,“ upozorňuje Jana Skalová.
Pokud tak má někdo stále pocit, že podnikat v pivovarnictví a mít k dispozici tradiční značku představuje terno, mohl by si někdy zajet na exkurzi do Koutu na Šumavě. Tady kdokoliv velmi rychle prozře. Ani stojící a jakžtakž fungující varna není zárukou klidného byznysu. A když jde navíc o rodinnou záležitost, předčí i tu nejhorší telenovelu o strastech jihoamerických továrníků.
Koutský pivovar |
---|
Jak daleko sahá pivovarská tradice v Koutu na Šumavě, nejlépe dokazují středověké kamenné sklepy pod místním kostelem svatého Jiří. Poměrně jasně je v nich dodnes rozeznatelná i spilka. První písemné zmínky o pivovaru však pocházejí až z roku 1736, dlouhou dobu patřil šlechtickému rodu Stadionů. Během první republiky zažíval nejlepší časy, koutské pivo se ve velkém vyváželo i do Vídně. Po znárodnění přichází pád, vařit se tu přestalo v roce 1969, pak se zde ještě plnila sodovka do lahví. V roce 2002 areál získal Ján Skala, v roce 2006 tu se sládkem Bohuslavem Hlavsou obnovil výrobu. Dnes už Skala nežije, Hlavsa už v Koutu také nevaří.
• Výstav: okolo 11 tisíc hektolitrů ročně • Zisk (2017): 2,5 milionu korun • Hodnota pivovarských technologií: 6,21 milionu korun (znalecký posudek, listopad 2016) |
Dále čtěte: