Jestliže chcete svým zákazníkům pustit film, potřebujete k projekci licenci. Jinak se vystavujete hrozbě, že nositeli autorských práv zaplatíte například ušlý zisk. Poradíme vám, kde můžete licenci získat a kolik za ni zaplatíte.
Autorské právo
Jestliže chcete svým zákazníkům pustit film, potřebujete k projekci licenci. Jinak se vystavujete hrozbě, že nositeli autorských práv zaplatíte například ušlý zisk. Poradíme vám, kde můžete licenci získat a kolik za ni zaplatíte.
Provozujete autobusovou dopravu osob a cestujícím pouštíte videokazety s filmy. Je třeba mít k tomu nějaké povolení? Nebo ve vašem klubu pořádáte videoprojekce. Nemůže být toto jednání v rozporu s autorskými právy?
Odpovědi na tyto otázky jsou jednoduché. Povolení je nutné. Pokud pořádáte projekci bez souhlasu autorů, respektive nositelů práv k filmu, vaše jednání je v rozporu s autorským právem. Důvody, proč to tak je, a způsob, jak se rozporu se zákonnými požadavky vyhnout, jsou ale složitější.
Jak „pouštění filmů“ klasifikuje zákon?
Pouští-li dopravce ve svém autobuse cestujícím nebo majitel klubu hostům film, jde o takzvanou veřejnou nedivadelní produkci. Taková osoba sděluje film – audiovizuální dílo – veřejnosti jeho provozováním ze záznamu.
Film (v tomto smyslu) je autorské dílo, které je předmětem ochrany podle autorského zákona. Konkrétně zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
PLATBA ZA „TELEVIZNÍ“ AUTORSKÉ ODMĚNY
Provozování televizního vysílání v restauraci je spojeno s povinností zaplatit odměnu autorům za užití jejich děl prostřednictvím kolektivních správců. Dva z nich (Dilia a OOA-S) pověřili vybíráním odměn pro své autory třetího správce – Ochranný svaz autorský (OSA). Čtvrtý – Intergram – vybírá odměny pro „své“ výkonné umělce a výrobce sám. Proto je třeba uzavřít dvě smlouvy. Výši odměn lze zjistit v sazebnících OSA a Intergramu. Za jeden den televizního vysílání v restauraci podle těchto sazebníků zaplatíte (bez DPH) 14,40 koruny OSA a 6,80 koruny Intergramu.
Co můžete dělat s „filmem z obchodu“
Pokud si koupíte nosič (například DVD) s filmem, nenabýváte tím podle § 9 odst. 3 autorského zákona oprávnění k užití takového filmu v autorskoprávním smyslu, stáváte se pouze takzvaným konzumentem. Bez licence můžete užít předmět autorskoprávní ochrany jen v případech, které stanoví autorský zákon. Tedy zásadně pouze pro svou potřebu (eventuálně pak kupříkladu ještě v rámci takzvaných zákonných licencí, ty se ale na námi řešený případ nevztahují).
Tato možnost je dokonce ještě dále omezena – je vázána na osobní potřebu fyzické osoby. Účelem takového užití nemůže být podle paragrafu 30 odst. 1 autorského zákona dosažení přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Na film se tedy lze v podstatě pouze podívat – a to v rámci soukromí, jímž se rozumí kromě osoby, která si DVD zakoupila, též rámec její rodiny a přátel v nejužším smyslu.
Zločin. A trest?
Překročíte-li možnosti, které máte jako konzument a film bez příslušné licence sdělíte veřejnosti, porušíte autorské právo a práva s ním související. Vystavujete se tak možným postihům podle § 40 autorského zákona. Mezi ty patří například vydání takzvaného bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dí-lem. A také náhrada škody či poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. V neposlední řadě správněprávní či dokonce trestněprávní postih podle paragrafu 152 trestního zákona.
KOLIK STOJÍ PROJEKCE FILMU?
Licenční (podlicenční) smlouva, která opravňuje k užití díla (filmu), se standardně uzavírá s jeho distributorem. Výše a způsob určení odměny je výsledkem dohody, která závisí na individuálních podmínkách užití a obchodní strategii konkrétního distributora. Například společnost Bontonfilm má v nabídce Tři oříšky pro Popelku a Obecnou školu. Jedna veřejná projekce Popelky by vás podle základních sazeb Bontonfilmu stála 500 korun, u druhého filmu to je 900 korun. Warner Bros ČR, kterou ve věcech veřejných projekcí zastupuje společnost Digsen, poskytuje oprávnění k tomuto způsobu užití filmu zásadně na dobu jednoho měsíce za 1400 korun.
Jak získat licenci
Oprávnění k užití, jakým je například sdělování díla veřejnosti provozováním ze záznamu, můžete podle autorského zákona nabýt licenční smlouvou uzavřenou s nositeli práv autorských a práv souvisejících s právem autorským.
Těmi jsou zejména výrobce zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla (filmu), autor díla (režisér filmu) i autoři jednotlivých děl-složek užitých v rámci díla-filmu (například scénáristé). A také výkonní umělci, jejichž umělecké výkony jsou součástí filmu (herci, hudebníci a jiní).
Vše v jednom
K tomu, aby mohl být film přehrán veřejně, musíte získat souhlas všech uvedených osob. Ve většině případů ovšem stačí obrátit se pouze na výrobce filmu. Ten totiž nebývá jen nositelem práv ke zvukově obrazovému záznamu audiovizuálního díla, ale zpravidla je i nositelem ostatních oprávnění potřebných k užití tohoto díla.
Na základě a v rozsahu smluv, které výrobce standardně uzavírá s autorem filmu (režisérem) i s autory jeho jednotlivých složek a výkonnými umělci, vám běžně může sám poskytnout všechny potřebné souhlasy – i k užití těchto dalších předmětů autorskoprávní ochrany.
S kým jednat
V praxi tedy většinou stačí uzavřít jedinou smlouvu. O udělení licence k užití audiovizuálního díla je třeba jednat s jeho výrobcem, eventuálně s osobou, které výrobce poskytl oprávnění k udělování licencí – tou bývá distributor.
Doporučujeme ale ověřit si, že výrobce či distributor je skutečně oprávněn poskytnout oprávnění k užití díla v potřebném rozsahu. Výrobce totiž vždy nemusí mít oprávnění poskytnout souhlas s užitím všech děl a výkonů, které jsou součástí filmu. V takovém případě je nutné získat i svolení přímo od autorů a výkonných umělců k užití jejich děl a výkonů.
Jelikož deliktní odpovědnost za porušení autorského práva je objektivní, k jejímu vzniku stačí, že k porušení autorského práva došlo. Není třeba, aby se tak stalo zaviněně. Nezáleží ani na tom, zda k tomu došlo vědomě či nevědomky, ani na tom, zda taková osoba uzavřela smlouvu například s distributorem v dobré víře.
Obsah a forma licence
Souhlas, respektive oprávnění k užití filmu, je poskytován klasickou licenční smlouvou podle autorského zákona (§ 46 a následu
jící). V ní bývají sjednány způsoby užití a rozsah užití díla (ten bude zpravidla časově a místně omezený) a dále odměna za poskytnutí licence. V případě, že by šlo o výhradní licenci (to by znamenalo, že dohodnutým způsobem můžete dílo užít pouze vy a nikdo jiný), což je ale velmi málo pravděpodobné, musí být taková smlouva sjednána písemně. Tuto formu však lze doporučit také v případě, kdy se poskytuje licence nevýhradní.
V případě, že byste chtěli zpřístupnit veřejnosti nahrávku filmu, kterou jste si pořídili zaznamenáním televizního vysílání, musíte pamatovat na to, že (kromě uvedené licence k provozování audiovizuálního díla ze záznamu) je navíc nutné získat ještě licenci k pořízení rozmnoženiny filmu. Bez licence je totiž možné pořídit takovou rozmnoženinu pouze pro osobní potřebu fyzické osoby, ale tu nelze bez souhlasu výrobce dále veřejně šířit.
Film versus televize**
Je tedy jednodušší hostům jen zapnout televizi? Ne tak docela. Takové „zapnutí televize“ je provozováním televizního vysílání podle § 23 autorského zákona. Přesněji řečeno je to zpřístupňování díla (či jiných předmětů autorskoprávní ochrany) vysílaného televizí pomocí přístroje technicky způsobilého k příjmu televizního vysílání.
A s tím je rovněž spojena povinnost uzavřít licenční smlouvu – konkrétně hromadnou licenční smlouvu podle autorského zákona o poskytnutí oprávnění k provozování televizního vysílání. V tomto případě ale nikoliv s výše uvedenými nositeli práv, nýbrž s příslušnými kolektivními správci – s OSA (Ochranným svazem autorským pro práva k dílům hudebním) a s Intergramem (Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů). OSA uzavírá tyto smlouvy na základě pověření též za DILIA (Divadelní a literární agentura) a za OOA-S (Ochranná organizace autorská – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl).