Z medových pláství je vyráběli už pravěcí lidé. Ke svému jménu však přišly až o tisíce let později na francouzském královském dvoře. Cukrem ulepené děti prý při jejich pojídání nadšeně volaly Bon! Bon! A bonbony byly na světě.
Autor: cuisineaddict.com
Sladkou chuť milujeme od dětství. Sladké je mateřské mléko, sladká je mateřská láska. I když už jsme mámině náruči dávno odrostli, sladkosti stále vyhledáváme. Dělají nám totiž dobře. Asi to taky znáte. Načnete sáček bonbonů, vezmete si jeden, druhý, třetí… a nedokážete přestat, dokud není prázdný. Stoupající hladina cukru v krvi vyplavuje hormony dobré nálady, takzvané endorfiny. Tyto látky se ve zvýšeném množství tvoří také v akutní fázi zamilovanosti, nejspíš i proto se říká, že láska je sladká.
Citlivější receptory na zvýšenou hladinu cukru mají ženy, a tak jsou ke sladké závislosti náchylnější než muži. Funguje to podobně jako droga, po špičce následuje propad. Hladina cukru prudce klesne a nálada se zhoršuje. A přidávají se výčitky svědomí i obcházení váhy velkým obloukem.
Sladké mámení Klasické tvrdé bonbony vyráběné z cukru přivezla v 17. století na francouzský královský dvůr z Florencie Marie Medicejská, druhá žena krále Jindřicha IV. Zpočátku si je mohli dopřát pouze ti nejbohatší, výroba cukru byla tehdy velmi nákladná. Postupně však cukr zlevňoval a s ním i bonbony, které dnes mezi drobnými hříchy patří k tomu nejlacinějšímu. Cukrátek existuje nepřeberné množství. Klasické tvrdé, nazývané drops – třeba ovocné BonPari, ryze české bylinkovo-mentolové Hašlerky, vyrobené na počest skladatele Karla Hašlera, nebo jemné mléčné karamelky, které se spolehlivě lepí na zuby a zajišťují práci dentistům. Mezi bonbony patří i takzvaný ovocný komprimát v podobě děravých koleček. Tento produkt poprvé představil v roce 1912 americký cukrář Clarence Crane jako výsledek pokusu vytvořit pamlsek, jenž se v horku nebude rozpouštět a lepit. Tak vznikly „life savers“, záchranné kruhy, bonbony nazvané podle pomůcky, která je povinnou výbavou každé lodi. U nás se prodávají pod názvem Besipky. Bonbon místo špekáčku Jiné druhy bonbonů skrývají pod nablýskanou slupkou překvapení. Říká se jim dražé a asi nejslavnějším českým reprezentantem této kategorie jsou lentilky. Vyrábějí se od roku 1907 a mlsala je už vaše prababička. Jiný typ plněného bonbonu představuje takzvané furé, v tomto případě se však jedná o tekutou náplň. Vzpomenete si na bonbony s peprmintovou příchutí a kakaovou náplní pojmenované podle jednoho pražského fotbalového klubu? Malá nápověda – Sparta to není. Další, ale nikoli poslední kategorii tvoří bonbony želatinové a pěnové. Ano, gumoví medvídci a americké marshmallows, u nás někdy nazývané žužu. Ti první spatřili světlo světa v roce 1922, kdy zlatého medvídka z želé vyrobil Hans Riegel, zakladatel společnosti Haribo. Historie marshmallows sahá dokonce do starověkého Egypta, jeho současnou podobu mu však dal až vynálezce Alex Doumak. Ten totiž v roce 1948 objevil patent, jímž lze tyto nadýchané bonbony z kukuřičného sirupu, cukru a želatiny vyrábět strojově. Pro nás poněkud exotickou finální úpravou marshmallows je jejich opékání na špejli nad ohněm, při kterém povrch zkaramelizuje a vnitřek se roztaví. Bonbon, nebo dva?**
Asi byste to do bonbonů neřekli, ale používají se také pro vědecké účely. Bonbon totiž může odhalit mnohé o povaze dítěte. Takzvaný Marshmallow test představil v roce 1995 americký psycholog Daniel Goleman. Spočívá v tom, že zhruba čtyřletému dítěti předložíte zmiňovaný bonbon s tím, že ho může ihned sníst. Pokud ovšem vydrží čtvrt hodiny, než si něco zařídíte, a bonbon nesní, dostane pak bonbony dva.
Některé děti sáhnou po bonbonu, jakmile dospělý opustí místnost, jiné se snaží rozptýlit zpíváním, nebo si dokonce zakrývají oči, aby pamlsek neviděly. Právě schopnost ovládnout své impulzivní jednání se jeví jako klíčová pro další studijní výsledky i sociální dovednosti dětí. Tak co, dáte si bonbon? Nebo raději dva?
O tom, že by děti měly v zájmu svého zdraví, lepších známek i postavy snídat i svačit, už bylo řečeno i napsáno hodně. Ne vždy se to však daří. O přestávce se totiž nabízí spousta zajímavějších činností, než je konzumace z domova přinesené svačiny. Zkuste jídlo lákavě zabalit (nabídka takzvaných lunchboxů a designových lahví se stále rozšiřuje), aby se dítě chtělo pochlubit už jen samotnou krabičkou či lahví s obrázkem. I když nakonec její obsah nesní, alespoň doma nebudete odlupovat z učebnic vylisované housky.
Co by vlastně měla vyvážená svačina pro školáka obsahovat? Zdroj sacharidů, bílkovin, porci zeleniny či ovoce a něco k pití. Sacharidy obstará pečivo či těstoviny, u bílkovin se nabízí buď ty z masa (kuřete, ryby, nebo libové šunky), či mléčných výrobků (sýrů, jogurtů či samotného mléka). Ke svačině je také dobré přidat malé lákadlo v podobě drobné sladkosti (například sušené ovoce, müsli sušenka), kterou si dítě může sníst nakonec a na kterou se těší.
Mladším školákům nekupujte celozrnné pečivo, přílišné množství vlákniny u dětí snižuje vstřebávání některých minerálů, třeba železa či vápníku. Ani výrobky se sníženým obsahem tuku a umělými sladidly se pro děti nehodí, mléčné výrobky by měly být polo či plnotučné.
A jaké potraviny zajistí vašim potomkům jedničky? Rozhodně ryby, obsahující nenasycené mastné kyseliny a jód, které jsou důležité pro rozvoj a správné fungování mozku. Dále červené maso jako zdroj železa – četné studie totiž jednoznačně prokázaly souvislost mezi hladinou železa v krvi a výší IQ. Chybět by neměla ani vajíčka jako zdroj lecitinu a cholinu, tedy látky podporující činnost mozku a paměť. Na paměť má prý blahodárný vliv také konzumace borůvek, mohou být i sušené. Slunečnicová semínka a droždí zase obsahují množství hořčíku a vitaminů skupiny B. I je mozek pro svůj vrcholný výkon potřebuje.
