Je to v něčem podobné jako s auty. Jsou lidé, kteří sází na elektromobily, protože jsou čisté, tiché, mají odpich jak závoďáky a prostě jsou obecně cool. Jiní nedají dopustit na poctivé spalovací motory – se všemi jejich klady i nedostatky. Stejně tak i v době absolutní dominance hudebních streamovacích služeb vycházejí stále alba na vinylech či dokonce audiokazetách.
Shodou okolností začátkem března přišla zpráva o úmrtí nizozemského zvukového inženýra Lou Ottense. Bylo mu 94 let a jeho jméno se už dlouho neskloňovalo. Přitom celoživotní zaměstnanec firmy Philips způsobil revoluci, když v roce 1963 představil právě audiokazetu. Od tehdy dominujících magnetofoných pásků v cívkách se lišila kompaktním pojetím (ta malá „kastle“ se ostatně za dlouhá desetiletí prakticky nezměnila) a zpočátku také nižší kvalitou zvuku. Ottens sám ostatně tehdy předpokládal, že audiokazeta poslouží primárně pro záznam mluveného slova.
Od 70. let se však kazeťáky staly standardem – muzikanti na ně nahrávali svá domácí dema, stejně jako fanoušci – a zvlášť v tržně nezásobeném východním bloku – na ně přehrávali nedostatkové zapůjčené desky. Kdo nikdy nevlastnil kazeťáček nebo aspoň walkmana, ten nepochopí.
Šestnáct set podpisů Kryštofa
Kazety sice lehce přežily nástup cédéček, ale od chvíle, kdy kompaktní disky přišly i do výbavy nových automobilů, zájem o ně silně opadl. Přesto zažívají renesanci. Poprvé ji zpráva společnosti Nielsen mapující stav hudebního trhu ve Spojených státech zaznamenala v roce 2016, kdy se prodalo sice jen 129 tisíc kusů nahraných kazet, znamenalo to však 74% nárůst.
U nás nový zájem o kazety pravděpodobně nastartovala kapela Kryštof, když v létě 2017 vydávala svou bestofku nazvanou 25. Nabídli ji mimo běžnou distribuci fanouškům, počítali s pár kousky a zájem předčil jejich očekávání a tehdy i výrobní kapacity.
„V tom množství, které si fanoušci nakonec objednali, jsme narazili na spoustu problémů. Původně jsme chtěli stodvacetiminutovou kazetu. Jenže jak se to dnes vyrábí na koleni, tak se zjistilo, že při vyšším počtu než tři sta kusů půjdou udělat jen dvě šedesátky v jednom obalu. Stodvacítky prostě nejsou,“ líčil tehdy Richard Krajčo v rozhovoru pro MF Dnes. „A tak jsme nechali vyrobit velký booklet pro dvojkazetu. Jenže při konečném počtu objednávek – osm set tří kusů – se zjistilo, že tolik velkých krabiček ani není a nestihnou se dovyrobit. Takže nakonec budou dvě různé kazety. Já jsem fanouškům slíbil, že všechny očíslujeme a podepíšeme. Čeká nás tedy 1606 podpisů…“
Audiokazeta skupiny Kryštof z roku 2017. Zdroj: Archiv Richarda Krajča. Použito se souhlasemPro zájem fanoušků s kazeťáky na chalupách či ve starých autech potom vyšly hlavně reedice starších desek od Lucie, Xindla X, Kabátu nebo Jaromíra Nohavici. Ale svou novinku z roku 2018 jako kazetu vydala třeba kapela Čechomor.
V zámoří pomáhal boom kazet nastartovat například soundtrack k snímku Strážci galaxie, jehož se v roce 2016 prodaly čtyři tisíce kusů (což je vzhledem k premiéře filmu v roce 2014 prostě úctyhodné), desky Justina Biebera, Eminema či Prince, a potom kupodivu přehršel hlavně tvrdé hudby – od Metalliky po Saxon. V poslední době na kazetách vydávají svou muziku například Lady Gaga nebo The Killers.
A ještě nechme promluvit čísla. Například Británie hlásí, že v první polovině roku 2020 se na ostrovech prodalo o 103 procent víc kazet než ve stejném období předchozího roku.
Vinyly podržela taneční hudba… a Češi
S vinylovými deskami, pověstnými „elpíčky“, je to podobný, byť v mnohém odlišný příběh. Především velká čtvercová deska je krásný artefakt, který i kdybyste si nikdy skutečně nepřehrávali, tak je ozdobou každé sbírky. Kdo ví, jestli by v historii vzniklo tolik legendárních přebalů, kdyby jejich autoři museli primárně pracovat s kazetami či cédéčky. A zadruhé černé desky nikdy úplně nevymizely. Díky taneční hudbě.
V době, kdy jsme si my běžní posluchači užívali nepřeskakující zvuk laserem snímaných kompaktních disků, dýdžejové stále žádali vinyly pod heslem „cédéčkem nezaskrečuješ“.
LP desky přišly jednoznačně znovu do módy. Loni jen ve Spojených státech vzrostl jejich prodej o 30 % a prakticky každé dnes vydávané album se dočká vedle cédéčka i LP verze. Nutno podotknout, že často se zpožděním týdnů až měsíců, protože kvalitních lisoven je stále málo a nemalá část i světové produkce vinylů vzniká u nás v Loděnici u Berouna. Zdeněk Pelc z firmy GZ Media totiž vizionářsky nevyhodil lis, měl tedy před konkurencí náskok a dnes rozšiřuje výrobu do USA či Kanady. „V 90. letech nás jednoznačně držela výroba CD a po roce 2000 DVD. Ale říkal jsem si, že budeme v Evropě poslední, kdo výrobu vinylů zastaví,“ vzpomínal na svůj odvážný krok na Novinkách.
Někdy je to ale komplikované. Zatímco třeba vinylová edice aktuální desky O beatech a lidech rapera Idey se rozebrala už v předprodeji, skvělá slovenská kapela Korben Dallas se v tomto tématu pár let zpátky uchylovala k odzbrojujícímu humoru: „Vydat vinyl by nás lákalo, jenže nejmenší náklad je nějakých tři sta, ideálně pět set kusů. A nejsme si jistí, jestli má pět set lidí na Slovensku gramofon…“
Autor je šéfredaktorem projektu Planeta Hudba
ČLÁNKY DO MAILU