ZMAŘENÁ INVESTICE František Bureš získal před deseti lety povolení pro stavbu elektrárny na řece Dyji. Do projektu investoval miliony. Elektrárna ale dodnes není v provozu. Nekonečným kolotočem obstrukcí ji zablokovalo ministerstvo životního prostředí a místní rybáři.
||
| “Chobotnice státní zvůle.“ Tak charakterizuje přístup státu k Burešovu případu právník Jiří Vrba.|
ZMAŘENÁ INVESTICE
František Bureš získal před deseti lety povolení pro stavbu elektrárny na řece Dyji. Do projektu investoval miliony. Elektrárna ale dodnes není v provozu. Nekonečným kolotočem obstrukcí ji zablokovalo ministerstvo životního prostředí a místní rybáři. Státu teď hrozí, že bude muset podnikateli vyplatit tučné odškodné.
Začalo to docela nevinně. Podnikatel František Bureš získal v roce 1996 povolení na stavbu vodní elektrárny. Měla stát v Podhradí nad Dyjí. Nadšeně se pustil do výstavby. Netušil, že po deseti letech mu v rukou zůstane jen štos úředních výnosů.
Přitom již jen přípravy na stavbu elektrárny znamenaly velké výdaje. „Museli jsme provést geologický průzkum, přivést na místo elektřinu a telefonní vedení, postavit trafostanici atd. Dohromady byla ta první investice asi pět milionů korun,“ říká Bureš. „Staveniště už bylo plně přichystané. Stačilo, aby přijel bagr a hrábnul. Za čtyři měsíce by byla elektrárna v provozu,“ vypráví.
ODVOLÁVÁM, CO JSEM ODVOLAL Rok po zahájení stavby se ale o elektrárnu začala zajímat Česká inspekce životního prostředí. Při udělení stavebního povolení se totiž podle inspekce nepřihlédlo k ochraně vzácných živočichů. Podala proto návrh k obnově řízení. Proti elektrárně v Podhradí se postavili také rybáři. „Jde o unikátní lokalitu, pravděpodobně poslední svého typu. Výstavba a provoz elektrárny by vedly k likvidaci říčního charakteru toku Dyje,“ vysvětluje tajemník Moravského rybářského svazu Václav Habán. Podle něj by proto vyhynuly vzácné druhy ryb, například ouklejka pruhovaná nebo podoustev říční. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ale návrh odpůrců stavby nejprve zamítlo. Ti se odvolali. To se několikrát opakovalo. Rozjel se kolotoč odvolání a stížností z obou stran. „Bylo to nechutné. Přehazovali si to mezi sebou jako při ping-pongu. Jen se nesmyslně utráceli peníze daňových poplatníků,“ popisuje František Bureš. Během právní motanice obdržel celkem 37 odlišných rozhodnutí státních orgánů. Výsledek? V roce 2000 mu ministerstvo definitivně zakázalo ve stavbě pokračovat. Tím ale celá lapálie ani zdaleka nekončila.
Ministr Libor Ambrozek zrušil rozhodnutí vlastního úřadu. Definitivně tak zakázal stavbu elektrárny. MINISTERSTVO VERSUS MINISTR
František Bureš zkusil ještě jednu cestu, jak elektrárnu zachránit. Požádal o udělení výjimky z podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů. A ministerstvo mu tentokrát vyhovělo. Výjimku dostal.
Proti tomu se ale Moravský rybářský svaz opět odvolal. Do sporu se nakonec vložil sám ministr životního prostředí Libor Ambrozek. A rozhodnutí vlastního úřadu zrušil, výjimku zakázal. „Je to absurdní. Vetoval rozhodnutí vlastního ministerstva,“ kroutí hlavou podnikatel Bureš.
Na podobný krok měl ale Ambrozek právo. Podle Evy Veverkové z tiskového oddělení MŽP je ministr považován za nezávislý odvolací orgán. „Usoudil, že ministerstvo dostatečně nevyhodnotilo skutečnosti uvedené v odborných posudcích,“ vysvětluje Veverková a připomíná: „Na výjimku není právní nárok. Lze ji povolit jen tehdy, pokud jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad ochranou přírody.“ O takový veřejný zájem ale podle Ambrozka v případě elektrárny Podhradí nešlo.
OD DYJE AŽ DO ŠTRASBURKU? Stavbě, a tím spíš zprovoznění elektrárny, bylo tedy s konečnou platností odzvoněno. Teď se nutně muselo začít mluvit o penězích. Bureš již na sklonku roku 2002 zažaloval stát o náhradu zmařené investice a ušlých zisků. „Spočítali jsme si, že do roku 2021, do kdy jsme měli povolení na provoz, by elektrárna vydělala 46 milionů korun. To je ušlý zisk, o který stát žalujeme,“ říká podnikatel. Jestli udělal špatnou zkušenost se státní správou, stejně to dopadlo i v případě soudů. Jeho spor se totiž vleče již tři roky bez viditelného výsledku. „V té věci byl zpracováván rozsáhlý znalecký posudek. To je hlavní důvod, proč se soud protahuje,“ vysvětluje Michal Princ, mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 10, kde kauza leží. Soudce Jan Vyklický, který má případ na starosti, naznačuje, že rozvleklost sporu zavinil i sám podnikatel Bureš. „Jedná se o výši škody. Sám žalobce učinil takové nároky, které je potřeba prokazovat znalecky,“ říká soudce. Do délky procesu se ale podle Vyklického promítly také ony změny v postoji ministerstva. „Soud nejprve žalobu zamítl pro předčasnost -podle rozhodnutí ministerstva životního prostředí měl tehdy žalobce povolenou výjimku z ochrany přírody a mohl tedy stavbu dokončit. Po zrušení rozhodnutí ministerstva nastala nová procesní situace,“ vysvětluje soudce. Právník Jiří Vrba, který ve sporu Bureše zastupuje, se ale zlobí. „Zvažuji ústavní stížnost, neboť soudní řízení se neúměrně a zbytečně protahuje.“ Vrba navíc varuje, že celou věc požene až před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Čas zatím utíká a pozemek, na kterém měla elektrárna stát, bezútěšně pustne. Sám František Bureš je již znechucen nekonečným bojem se státními institucemi. Zatímco se snažil elektrárnu obhájit, přišel do důchodového věku. Dnes již pomalu rezignuje. „Trvá to tak dlouho. Kde to jsme? Měli jsem to s manželkou spočítané tak, že až půjdu do důchodu, elektrárna poběží a bude nás živit,“ říká unaveným hlasem. „Je to už deset let, co jsme ji začali stavět. A výsledek? Pozemek dnes zarůstá kopřivami,“ uzavírá rezignovaně Bureš. PRODĚLÁ I OBEC?
Do elektrárny investoval nejen podnikatel Bureš, ale také obec Podhradí nad Dyjí: „Poskytli jsme panu Burešovi peníze formou určité kapitálové půjčky. Něco už splatil, ale protože nemůže elektrárnu provozovat, není schopen nám další peníze vracet,“ říká starosta obce Petr Čálek. Podnikatel Bureš charakterizuje účast obce na projektu trochu jinak. „Byl to spíš vklad tichého společníka. Část peněz jsem jim už vrátil, protože jsem věděl, že je budou potřebovat.“ Zástupci Podhradí nad Dyjí vědí, že pokud se elektrárna nerozjede, jsou peníze obce ohroženy. Proto sami již na sklonku devadesátých let zaslali Ministerstvu životního prostředí nesouhlasné stanovisko se zastavením stavby. Argumenty odpůrců elektrárny ale nakonec zvítězily.
František Bureš si se synem Pavlem prohlíží plán elektrárny. Svého snu se stále ještě nevzdal. foto: Jiří Eisenbruk