Jako takové patří mezi pět nejstarších aerolinií na světě. Od soboty 26. října 2024 se však o nich bude mluvit už jen v minulém čase. Právě v tento den totiž na pražské Letiště Václava Havla přistane jejich letoun úplně naposled. Pak České aerolinie (ČSA) po 101 letech coby samostatná společnost zaniknou.
Pravda, jako značka, která je součástí portfolia české skupiny Smartwings, se sice lidé s tímto názvem budou setkávat i nadále a stejně tak budou jejich logo i nadále vídat na trupu těch několika dopravních letounů, které ČSA zbyly, jejich letový provoz však bude výhradně zajišťovat zmíněná nízkonákladovka a další dceřiné firmy.
„Důvodem změny obchodního modelu ČSA je zefektivnění provozu skupiny s využitím synergických efektů společností České aerolinie a Smartwings s cílem zvýšení produktivity při současném zachování obchodních značek ČSA a Smartwings,“ nechala se firma slyšet v květnu na svém webu s tím, že flotila Českých aerolinií bude čítat celkem šest letounů. Má jít o dva stroje Airbus A320 a čtveřici Airbusů A220 (dříve známých jako Bombardier BD500 – pozn. red.).
Až 5,5 milionu přepravených pasažérů
Svůj vůbec první let uskutečnily tehdy ještě Československé státní aerolinie 29. října 1923. Tedy pouhých 23 dní po svém oficiálních vzniku. Jednalo se o let na trase Praha–Bratislava, přičemž použit na to byl letoun Aero A-14 Brandenburg pilotovaný štábním rotmistrem Karlem Brabencem. Jediným pasažérem byl novinář Lidových novin Václav König.
Jak připomíná web ČT24, do konce téhož roku stihla začínající aerolinka přepravit 29 cestujících, 10 kilogramů pošty a dalších 110 kilogramů nákladu. Na svém vrcholu, který z pohledu počtu přepravených pasažérů přišel v roce 2006, jich bylo více než 5,5 milionu. Poté to však šlo s kdysi věhlasnou společností víceméně už jen z kopce.
Na začátku 30. let na Jadran, v roce 1970 do USA
Do zahraničí se díky Československým státním aeroliniím lidé vůbec poprvé podívali v roce 1930. Jednalo se o spoj do jugoslávského Záhřebu – v rámci takzvaného Jadranského expresu se cestující mohli svézt na palubě slavného „trojmotoráku“ Ford 5 AT-C Trimotor. V dalším průběhu třicátých let minulého století se pak přidaly linky do Bruselu, Paříže, Říma, Budapešti i Moskvy.
Během druhé světové byl provoz ČSA zastaven, jejich první stroje se do vzduchu vrátily až v březnu roku 1946. O několik měsíců později pak dopravce začal létat i mimo Evropu, vznikly linky do Káhiry, Istanbulu či Ankary.
Letěli jste někdy s Českými aeroliniemi?
Ještě překotnější vývoj společnost zaznamenala v letech šedesátých, to letouny nesoucí její barvy poprvé zavítaly například do Jakarty či naopak na druhou stranu do kubánské Havany. A v roce 1970 se přidala i linka do New Yorku.
„Sázka“ na tupolevy a iljušiny
Od začátku šedesátých let začaly letové flotile ČSA dominovat stroje sovětské provenience. V jejich barvách se tak postupně objevily například ikonický čtyřmotorák Iljušin Il-62 či ještě o chvíli dříve Tupolev Tu-124. V následující dekádě pak přibyly rovněž o něco větší Tu-134 či naopak malý třímotorový „tryskáč“ Jakovlev Jak-40.
Vůbec největším letounem, který tuzemské aerolinky v době, kdy v Československu vládli komunisté, provozovaly, byl ovšem legendární Tupolev Tu-154. Tedy „stejné“ letadlo, které později přepravovalo i prvního českého prezidenta Václava Havla a které z japonského Nagana dovezlo zlaté hokejisty.
První „sto padesát čtyřku“ v „emkové“ verzi společnost zakoupila v roce 1988. Celkem jich ve své době provozovala sedm, přičemž k vyřazení tohoto stroje z flotily došlo až o dalších 11 let později.
Osudný Damašek
Ačkoliv se v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století podařilo ČSA dobýt celou řadu světových trhů (včetně těch západních), nevyhnuly se společnosti ani nepříjemné okamžiky. Tím nejčernějším dozajista byla tragická nehoda jeho letounu Il-62 letícího na lince Praha–Damašek (a dále Bagdád–Teherán) ze dne 20. srpna 1975.
K incidentu došlo krátce po jedné hodině ranní během přistávacího manévru. Příčinu leteckého neštěstí, během něhož zahynulo 126 z celkových 128 lidí na palubě, se dodnes nepodařilo zcela objasnit. Má se však za to, že se s největší pravděpodobností jednalo o chybu pilota, který mylně nastavil tlak na výškoměru, vinou čehož došlo k chybné indikaci výšky, v důsledku níž letadlo narazilo do písečné duny a následně vzplálo.
Pořízení západních letadel a začátek problémů
Po sametové revoluci nabraly aerolinky kurz západ – jak po stránce obchodní, tak technické. V roce 1991 nakoupily svůj první airbus, konkrétně šlo o širokotrupý letoun Airbus A310, s nímž společnost obsluhovala dálkové lety do Severní Ameriky a na Dálný východ. Rok na to se ČSA změnily na akciovou společnost, přičemž v polovině devadesátek, tedy pár let po rozdělení federace, pak došlo i ke změně jejich názvu na České aerolinie.
Zhruba v té době se však začaly objevovat i první výraznější ekonomické problémy. Ty přitom do značné míry souvisely právě s nákupem nové flotily letadel, mezi nimiž se nejvíce začal prosazovat americký Boeing 737. Následné teroristické útoky z 11. září 2001 pak situaci aerolinek ještě zhoršily.
O dva roky později nastoupil do funkce prezidenta ČSA bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Právě s jeho jménem je přitom postupný úpadek českého státního dopravce spojován nejčastěji.
Většina Tvrdíkových kritiků mu vyčítá zejména rozsáhlou expanzi Českých aerolinií, v důsledku níž se pořizovaly nové letouny, které se však nedařilo tak úplně naplnit. Další nemalé peníze pak pozměněný management utrácel za poradenské služby i navyšování platů zaměstnanců. Nic z toho si však aerolinky vzhledem k tíživé finanční situaci nemohly dovolit.
Redakce Euro.cz pana Tvrdíka oslovila skrze SMS, aby se k dané věci vyjádřil. Žádné reakce z jeho strany se však do doby vydání článku nedočkala. Jak přitom vyplývá i reportáže České televize, Tvrdík se k tomuto tématu nevyjadřuje dlouhodobě.
Když se ztráta snižuje rozprodáváním majetku…
Tvrdík v čele ČSA skončil v roce 2006. Ovšem ani posléze nenastala v aerolinkách změna k lepšímu. Ba naopak, začala nechvalně známá éra rozprodávání majetku, kterým se tehdy nový management snažil kompenzovat pokračující provozní ztráty.
Pravdou každopádně je, že – jak uvádí i web ČT24 – aerolinkám tehdy příliš nepomohly ani některé objektivní důvody, za něž vedení rozhodně nemohlo. Konkrétně v této souvislosti zmiňuje prudce rostoucí ceny ropy, a tím pádem i pohonných hmot, k nimž došlo počátkem roku 2008. Dalším faktorem hrajícím v neprospěch ČSA pak byl i boom nízkonákladových dopravců, v důsledku čehož došlo naopak k výraznému zlevnění letenek.
Když se v roce 2009 vedení Českých aerolinií opět proměnilo, dosahovala ztráta společnosti rekordních 3,75 miliardy korun. A tak následovalo nezbytné a již jednou neúspěšně provedené: privatizace.
Měli je zachránit Korejci, vydrželi necelých pět let
Po letech hledání nového kupce stát v roce 2013 konečně uspěl, tedy alespoň zdánlivě. Do ČSA tehdy majetkově vstoupila společnost Korean Air, jež odkoupila 44 procent jejich akcií. Jelikož však tou dobou už byly České aerolinie jen s několika málo pronajatými letadly dávno za zenitem, zaplatili Korejci za tento podíl pouze necelých 70 milionů korun. Navíc, jak se ukázalo záhy, ani Korean Air se jejich spasitelem nestaly – čtyři a půl roku na to totiž svoji část prodaly české firmě Smartwings.
V roce 2016 disponovaly ČSA celkem 17 letouny. To je o 58 strojů méně, než měly v dobách svého největšího rozmachu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. A jak se záhy ukázalo, i tento počet měl nadále pouze a jen klesat. Řečeno jinak, nakonec opravdu došlo na slova bývalého prezidenta Miloše Zemana, který (zpětnou optikou celkem trefně) kdysi utrousil, že z Českých aerolinií se vlivem propouštění a odprodeje letadel stává obyčejný aeroklub.
Noví vlastníci sice měli s ČSA velkolepé plány, jež hovořily i o nákupu nových letadel, jenže pak přišla covidová pandemie. Během ní se České aerolinie propadly do více než 2,5miliardové ztráty, načež byly nuceny vyhlásit úpadek.
Následně soud povolil společnosti reorganizaci, v jejímž rámci došlo k uhrazení části dluhu, změně v základním kapitálu a také vstupu nového investora. Tím se stala čerstvě založená společnost Prague City Air, za kterou majetkově stála již zmíněná skupina Smartwings. Konec Českých aerolinií byl nicméně již dávno zpečetěn.
Holdingová rošáda
Drobným paradoxem na samý závěr jejich příběhu je, že zatímco doteď byly ČSA dceřinou společností nízkonákladovek Smartwings, počínaje letošním 1. říjnem si obě firmy tyto role prohodily, jak vyplývá z informací v obchodním rejstříku, na něž upozornil web E15. V rámci nového holdingového uspořádání jsou tedy České aerolinie nadřazenou společností a jediným akcionářem Smartwings a také menšinovým vlastníkem společnosti UG Jet, která provozuje flotilu soukromých tryskáčů.
Majiteli Českých aerolinií jsou pak s polovičním podílem podnikatel Jiří Šimáně a Lenka Viková, manželka spoluzakladatele zmíněných nízkonákladovek Romana Vika. Její podíl ve firmě je menší než poloviční.
„Je potřeba neustále optimalizovat náklady na provoz společností v rámci skupiny, zjednodušovat procesy a diverzifikovat rizika. Jedná se o kroky, které budou mít na provoz skupiny pozitivní dopad. Pro naše klienty zároveň nabídneme konzistentní, přehlednou a srozumitelnou nabídku produktů a služeb na všech letech,“ řekl k chystané změně v rámci holdingu letos na jaře předseda představenstva Smartwings Jiří Jurán.
