Pokles americké měny ještě neznamená, že je jediná supervelmoc na dně
Přímá úměra v tomto případě neplatí. Pád hodnoty dolaru v minulých týdnech ještě zdaleka neznamená, že se Spojené státy americké jako jediná světová supervelmoc ocitají na dně. Ani hrozící americká recese, která by mohla být mimo jiné důsledkem současné úvěrové krize, by nebyla projevem pádu „amerického impéria“. Na druhé straně nemá smysl zastírat, že význam amerického dolaru jako hlavní globální rezervní měny klesá (více na straně 34). Pomalu, ale asi jistě. Odborníci se nicméně mohou přít o to, do jaké míry nynější potíže USA signalizují celkový posun v poměru ekonomických či politických sil dnešního světa. O tom však koneckonců také není pochyb, nástup Číny či Indie není výmyslem senzacechtivých pozorovatelů.
Teorie o pádu amerického impéria je vlastně do značné míry dílem historiků z USA či třeba Británie, která má také zkušenosti z doby, kdy vládla světu. Jejich poznatky vyplývají z elementárního poznatku, že éra všech světových říší jednou skončila. Přesto je dnešní situace v mnohém odlišná. Svět je v současnosti nebývale hospodářsky propojen. Jakékoli zprávy o poklesu amerického dolaru nebo slabinách ekonomiky USA mohou varovat i zbytek světa. Velmi nepříjemné se stávají pro Evropu - vzhledem k volnému kurzu eura vůči dolaru (což neplatí pro čínský jüan). Obavy se týkají třeba šancí evropských exportérů, schopnosti firem na starém kontinentu investovat do výzkumu nebo potřeby přesouvat výrobu do dolarových oblastí. Zaznívá i názor, že Evropa teprve pocítí veškeré důsledky úvěrové krize.
Samo použití slova „impérium“ v případě americké hypervelmoci je sporné. Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová nedávno v rozhovoru pro týdeník EURO řekla, že Spojené státy americké za žádné impérium nepovažuje. „Určitě je není možné označit za klasické impérium, které okupuje velkou část světa a v ní se snaží vše ovládat,“ uvedla. Američané podle ní normálně neokupují jiné země, i když řada pochybností se vynořila v souvislosti s vývojem kolem Iráku (EURO 42/2007). Slovo „impérium“ naopak do značné míry rehabilituje Niall Ferguson, dnes nejznámější finanční historik, který se realisticky zabývá rolí (a také úpadkem) mocností v novodobé historii. Pro Spojené státy americké můžeme používat různá přirovnání, jisté však je, že americká role ve světě je v něčem podobná dřívějším říším. Také USA se snaží hlídat světová moře, vysílají vojáky do zahraničí, jejich jazyk se prosazuje po zeměkouli a v neposlední řadě je americká měna tou globální, rezervní. Není pochyb ani o jistém přetížení USA - ať už vojenském či ekonomickém. Za vlády prezidenta George Bushe Spojené státy americké vykazovaly deficity rozpočtu i běžného účtu platební bilance. Kdyby dolar nadále ztrácel své pozice, byly by další úvahy o klesající roli USA namístě.
Je nicméně celkem pravděpodobně, že se Spojené státy americké ze svých momentálních potíží vzpamatují. Někteří ekonomové říkají, že horší by byl dlouhodobý pokles hospodářského růstu než třeba jednorázová recese na začátku příštího roku, která by měla očistný charakter. Nebývale propojené jsou také finanční a kapitálové trhy dnešního světa. To mimo jiné znamená, že existují nástroje, díky nimž se celosvětově tlumí různé nárazy. Slabý dolar je mimo jiné příležitostí pro podnikatele z arabských zemí bohatých na ropu, aby díky investicím upevňovaly své pozice v USA - i když ani tato perspektiva nemusí být pro mnohé vůbec lákavá. Pokles dolaru zase dává nové šance americkým vývozcům. Optimisté poukazují na skutečnost, že americká obchodní bilance se v poslední době zlepšuje. I kdyby byl rychlý pád americké velmoci možný, v konečném důsledku by nenadchl nejen Evropy, ale v podstatě nikoho, kdo v dnešním světě uvažuje realisticky. Třeba pro Číňany jsou Spojené státy americké významným trhem a dolarové rezervy součástí jejich rostoucí ekonomické síly.
Mezi realisty nepatří prezidenti Venezuely či Íránu, jimž se dostává značné mediální pozornosti. Jejich hospodářská politika ve vlastních zemích naznačuje, že se vydali špatným směrem. Vládci obou států mohou momentálně těžit ze surovinového bohatství a rostoucích cen ropy, ale mnohé nasvědčuje tomu, že ony petrodolary (z nichž by raději udělali petroeura nebo případně ještě něco jiného) nechávají projídat. V budoucnu na to mohou jejich země doplatit.
Češi zatím nemají žádný zvláštní důvod k panice. Je zřejmě, že sílící koruna vůči dolaru má řadu výhod, což není vůbec tak zjevné, pokud jde o posilování české měny vůči euru. Dovážené suroviny nejsou díky současnému kurzu koruny tak drahé, výhodnější může být leckdy i dovoz jiného zboží. Případné dlouhodobější potíže americké ekonomiky by však vzhledem k řetězové reakci (byť více či méně tlumené) dopadly nepříznivě také na Česko.
