Současná krize postihla mnohem větší množství
německých exportních trhů než dluhová krize v Evropě. Německo je třetím
největším exportérem na světě, přičemž automobily, stroje, elektroniku,
chemické či optické výrobky vyváží kromě Spojených
států hlavně do evropských zemí. Do Francie míří osm procent jeho vývozu,
do Velké Británie sedm, do Itálie, Rakouska a Polska po pěti procentech, do
Švýcarska čtyři procenta a do Belgie, Španělska a Česka po třech procentech.
Německo bez evropského trhu bude strádat, a proto se
logicky její vlastní zájem rozšířil z německého území na evropské území.
To, že dnes žijeme v německé Evropě, si tamní politici velmi dobře
uvědomují. „Jsme propojeni mnohem víc než před třiceti či čtyřiceti lety. Lze
to vidět na dodavatelském řetězci evropských firem,“ řekl před pár dny pro Politico
německý ministr financí Olaf Scholz.
Masivní podpora evropského záchranného
fondu, na němž se kancléřka Angela Merkelová dohodla
s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, je především aktem sebezáchovy,
než „přátelskou, nestrannou pomocí“. Společné sdílení dluhů Německo vždy
razantně odmítalo, stejně jako ho odmítá dosud „šetrná čtyřka“ bohatých států
(Rakousko, Dánsko, Nizozemí a Švédsko).
Stejným směrem míří i ohlášená masivní podpora
německé ekonomiky. Už dříve Berlín oznámil záchrannou pomoc ve výši 353 miliard
eur na podporu vlastní ekonomiky s garancemi ve výši 820 miliard. Nyní
Merkelová oznámila další výrazný stimulační balík ve výši 130 miliard eur,
který sestává ze snížení daně z přidané hodnoty, podpory investic do
digitalizace či elektromobilů, a také platby 300 eur na dítě. Tato pomoc se
chtě nechtě „přelije“ i do dalších zemí, především dodavatelských, mezi něž
patří i Česko.
Zdá se, že Německo dospělo do bodu, kdy je ochotno převzít zodpovědnost za slabé státy Evropy, i když ho to bude stát hodně peněz (dohromady čítá podpora vlastní ekonomiky až 10 procent HDP, což je nejvyšší ohlášená pomoc v EU). Ekonomický lídr čili hegemon si na oplátku za poskytnutou pomoc užívá vyšší prestiže, což kromě záchrany vlastních vývozních trhů také není k zahození.