Má jaderná energetika v Evropě ještě šanci? Momentálně se zdá, že Česká republika jde svou „jadernou“ energetickou koncepcí vysloveně proti proudu. Stále více evropských zemí se totiž od nukleární energie odvrací. Německá strategie známá jako „Energiewende“, tj. sázka na obnovitelné a lokální zdroje energie a postupnou odstávku jaderných zdrojů, začíná být zřejmě inspirativní i pro další evropské země.
Sama Evropská unie zatím nemá na budoucnost jaderné energetiky jasný názor. Na jedné straně uznává, že jaderná energetika je prakticky bezemisní a může pomoci snížit emise skleníkových plynů, což je jedním z hlavních cílů EU, zároveň však bere ohled i na názory jejích kritiků, kteří tento zdroj energie považují za příliš nebezpečný.
Jaderné a protijaderné křídlo To se projevilo i v návrhu na vytvoření tzv.
energetické unie. V základních tezích k tomuto projektu je výslovně uvedeno, že každá členská země může zvolit vlastní energetický mix, tedy to, jakým způsobem bude stát energii vyrábět, včetně využívání jaderné energie. „Při jednáních o energetické unii tento názor akcentovali Britové, ale zaznělo to v příspěvcích asi šesti států. V tomhle rozhodně není a nikdy nebyla Česká republika osamocena,“ řekl k tomu český náměstek ministra průmyslu a obchodu Pavel Šolc, který se jednání zúčastnil.
Odlišný postoj podle něj zaujímají v zásadě jen Rakousko a Německo, tedy země, které využívání jádra zásadně odmítají. Například německý ministr Sigmar Gabriel před novináři zdůraznil, že Německo nechce, aby jaderná energetika v Evropě mohla být podporována z peněz evropských daňových poplatníků.
Šolcova slova ale potvrdil i místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič. „Některé státy jsou jaderné energii výrazně nakloněny, jiné k ní mají velké výhrady. Nepředpokládám ale, že se v EU bude nějakým způsobem zpochybňovat základní teze, podle které si každá členská země může zvolit vlastní energetický mix. Evropskou nadstavbou k národním rozhodnutím jsou klimatické a energetické cíle, na kterých jsme se společně dohodli. Ty musíme také společně plnit bez ohledu na to, jakým způsobem si jednotlivé státy vystavějí svůj energetický mix,“ uvedl Šefčovič v rozhovoru pro deník E15.
Jedná se tedy o kompromis mezi projaderným a protijaderným křídlem v Evropské unii. Preferování obnovitelných zdrojů požaduje hlavně druhý tábor, do kterého patří Německo, Rakousko, Belgie, Dánsko, Irsko a další země. Němci se rozhodli osm reaktorů zavřít okamžitě po fukušimské havárii na jaře 2011, do roku 2022 pak vyřadí jádro z energetiky úplně. Odchod od jádra mají v plánu i Belgičané. Na druhé straně je v Evropě stále mnoho zemí, které na jádro sázejí. Patří sem Francie, která sice plánuje jeho mírné omezení, ale stále by mělo tvořit více než polovinu jejího energetického mixu. Dále Británie, která počítá s výstavbou celkem až 17 tisíc megawattů výkonu nových reaktorů. Nové jaderné elektrárny se stavějí ve Francii, Finsku a na Slovensku, plány na výstavbu existují v Polsku, Maďarsku, Bulharsku a samozřejmě i v České republice.
Investiční náklady jsou příliš vysoké Aspoň prozatím platí, že ve střední Evropě je elektrárenských kapacit nadbytek. Výsledkem je pád cen elektřiny v základním pásmu až na úroveň okolo 30 eur za megawatthodinu. Bez státních garancí se v této situaci neobejde prakticky žádný nový zdroj, což u investičně nákladného jádra platí dvojnásob.
Pozornost velkých i menších energetických společností se proto obrací k malým decentrálním zdrojům energie. Podle kritiků již jsou jaderné reaktory v době, kdy chce mít řada domácností, firem i obcí vlastní energetické zdroje, přežité. Zastánci konvenčních elektráren zase poukazují na to, že obnovitelné zdroje samy o sobě nejsou životaschopné.
„Nevyhnutelným trendem v energetice je decentralizace. Otázka je, jestli v tomto prostředí bude pro jádro místo. Svět se ubírá zcela jiným směrem,“ řekl na konferenci Leading Minds Forum Jiří Feist, ředitel pro strategii v EP Energy.
Michal Šnobr, energetický analytik a poradce skupiny J&T, byl ve svých názorech ještě kategoričtější. „Dostavět jadernou elektrárnu za rozumné peníze je dnes v Evropě prakticky nemožné. Energetika směřuje k levnějším variantám, které lze postavit poměrně rychle, i za cenu toho, že jejich variabilní (výrobní) náklady budou vyšší. Daleko větší potenciál mají v tomto směru například elektrárny plynové i proto, že plynové sítě se dnes v Evropě velice rychle rozvíjejí,“ je přesvědčen Šnobr, podle něhož stejný potenciál mají i obnovitelné zdroje – vítr, slunce, voda. „Odstrašujícím případem jsou slovenské Mochovce,“ dodává analytik Šnobr. Výstavba dvou nových bloků má nejméně čtyři roky skluz, místo plánovaných 2,7 miliardy eur vyjde rozšíření jaderné elektrárny téměř na dvojnásobek. Při současných cenách elektřiny tak budou nové bloky ztrátové. A ke dnu potáhnou celou společnost Slovenské elektrárne, které Mochovce patří.
Ještě hůře je na tom dokončení finské elektrárny Olkiluoto, již staví francouzsko německé konsorcium Areva Siemens.
Už nyní má desetileté zpoždění a její rozpočet nabobtnal o miliardy eur. Bez obtíží nepostupuje ani příprava reaktorů v britském Hinkley Pointu. Britové přitom kvůli hrozícímu nedostatku elektřiny na ostrovech dostali od Bruselu výjimku v podobě garantovaných cen formou tzv. Contract for Difference. Se skluzem i navyšováním rozpočtu se potýkají také další projekty, například ve Francii či Bulharsku. „Rozestavěné atomové elektrárny ve světě jasně ukazují, že nejde o levnou hračku, nýbrž o projekty za stovky miliard, které vyžadují státní podporu ve formě různých dotací,“ uvádí Martin Sedlák z nevládní organizace Aliance pro energetickou soběstačnost.
Dodavatelé technologií mají problémy Objem investic do jaderných i klasických elektráren tak v Evropě prudce klesá. Důsledkem jsou problémy dodavatelů technologií pro jaderné i uhelné elektrárny. Příkladem může být třeba francouzská Areva, která se ucházela i o dodávku reaktoru ve zrušeném tendru pro nové dva bloky Temelína. Areva se dostala už čtvrtým rokem do ztráty a plánuje v celém světě propustit až šest tisíc zaměstnanců. To je asi 14 procent její celkové pracovní síly. Jen ve Francii má přitom firma v úmyslu zrušit asi čtyři tisíce míst. Celosvětově má Areva zhruba 42 tisíc zaměstnanců, z toho 28 tisíc ve Francii.
Do ohrožení se tak dostává i tradiční a dlouhodobě úspěšný obor českého průmyslu – energetické strojírenství. A spolu s ním i navazující firmy zaměřené na projektování, inženýring a další služby. Řada českých dodavatelů pro obor energetiky hlásí pokles tržeb a přijatých zakázek. Chladicí věže Praha skončily v insolvenci a výrobce potrubních systémů Modřany Power za poslední rok čelil čtyřem insolvenčním návrhům. Další energetická firma, plzeňská Doosan Škoda Power, se zaměřuje proto především na dodávky mimo Evropu.