Německá kancléřka Angela Merkelová a nizozemský premiér Mark Rutte loni Ankaře slíbili, že Evropa ročně přijme z Turecka 150 tisíc až 250 tisíc syrských uprchlíků. Tvrdí to novinář německého listu Die Welt Robin Alexander, který o migrační krizi a dohodě mezi Evropskou unií a Tureckem o migraci napsal knihu. Tu dnes představil v Berlíně.
Dohoda osmadvacítky s Ankarou, schválená loni 18. března, přispěla k výraznému snížení počtu syrských uprchlíků, kteří z Turecka vyrážejí do Řecka a posléze do dalších zemí Evropské unie. Dohoda mimo jiné stanoví, že země EU převezmou přímo z Turecka jednoho Syřana výměnou za každého občana této země, který se nelegálně dostane do Řecka a Řecko ho vrátí na turecké území.
Součástí dohody byl podle německého novináře i příslib Merkelové a Rutteho, kteří dohodu primárně vyjednali, že Evropa ročně z Turecka přijme až 250 tisíc syrských uprchlíků. Alexander se přitom odvolává na několik osob, které se vyjednávání účastnily a s nimiž hovořil během rešerší na knize „Pod tlakem - Merkelová a uprchlická politika“ (Die Getriebenen - Merkel und die Flüchtlingspolitik).
Ostatní členské země EU podle Alexandera při konečném schvalování ujednání s Tureckem o „džentlmenské dohodě“ mezi Merkelovou, Ruttem a tehdejším tureckým premiérem Ahmetem Davutogluem nevěděly.
K migraci čtěte komentář Miroslava Zámečníka:
Miroslav Zámečník: Není migrace jako migrace
Před dohodou s Tureckem a uzavřením takzvané balkánské trasy, po které imigranti do Evropy mířili, dorazilo v roce 2015 jen do Německa téměř 900 tisíc běženců. Nyní jich přichází zhruba 15 tisíc měsíčně.
Alexanderova kniha se vedle dohody EU s Tureckem věnuje i krokům německé vlády v šesti měsících od září 2015 do března 2016. Soustředí se přitom zejména na dva týdny v září 2015, během nichž Německo rozhodovalo, jestli uprchlíkům dlouhodobě otevře své hranice.
Kancléřka Merkelová a její vládní kolegové se nejprve mezi 4. a 5. zářím rozhodli, že do Německa vpustí tisíce uprchlíků, kteří se v té době tísnili na budapešťském nádraží Keleti nebo už mířili po dálnici směrem do Rakouska.
Již zhruba týden poté se ale Merkelová se špičkami koalice dohodla na tom, že hranici s Rakouskem, kudy do Německa šlo nejvíce běženců, nechá uzavřít. Telekonference 12. září se účastnil i ministr vnitra Thomas de Maiziére (CDU), šéf bavorské CSU Horst Seehofer, vicekancléř Sigmar Gabriel a ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD). Hranice se měla zavřít další den v 18:00. Přicházející uprchlíky měli policisté vracet zpět do Rakouska.
Z migrační krize čtěte aktuality:
Kraťme zemím odmítajícím migranty peníze, vybízí rakouský kancléř
Maďarsko omezí svobodu pohybu migrantů, pošle je do uprchlických táborů
Činitelé ministerstva vnitra ale 13. září vyjádřili pochybnosti, zda je takový postup právně možný. Německo má právo na azyl zakotveno i v ústavě. Merkelová pak v rozhovoru s de Maiziérem chtěla ujištění, že uzavření hranic případně obstojí před soudem. Obávala se také reakce veřejnosti na možné záběry německých vojáků zasahujících proti uprchlíkům.
Ministr vnitra požadované garance nebyl schopen dát, německé hranice tak nakonec zůstaly otevřené pro všechny žadatele o azyl.
Přečtěte si o aktuálním sporu mezi Tureckem a Nizozemskem: