Oslabuje stará síť vzájemně provázaných podílů ve firmách
Německý Heidelberger Druckmaschinen může být světovou jedničkou ve výrobě velkých tiskařských strojů a Hochtief největší německou stavební firmou. Co ale mají tyto podniky společného s RWE, který drží prvenství v poskytování elektrické energie v Německu? Dobře položená otázka – a právě na ni Harry Roels nedokázal odpovědět, když počátkem loňského roku převzal kormidlo této essenské firmy v roli generálního ředitele. Roels proto na úvod letošního roku odprodal padesátiprocentní podíl RWE v Heidelbergeru a šestapadesátiprocentní podíl v Hochtiefu. Tyto dva odprodeje akcií včetně několika menších od nástupu Roelse dosáhly hodnoty 6,5 miliardy dolarů, jež RWE použil ke zredukování dluhu z 33,5 miliardy dolarů na 19,5 miliardy. „Celý management se nyní může soustředit na naše klíčové činnosti: elektřinu, plyn a vodu,“ říká Roels.
Současný návrat k hlavním aktivitám tvoří mantru pro velkou část podnikového Německa, které se horečnatě zbavuje svých vzájemně provázaných podílů. Cílem je zbavit se „vázaných“ investic, které jsou již daleko za zenitem prospěšnosti. Tento systém pochází z doby po druhé světové válce, kdy banky a podniky si vzájemně pomáhaly při obnově hospodářství prostřednictvím provázání svých podílů – tyto vazby byly navíc zpevněny silnými osobními vztahy mezi špičkovými manažery. Velké finanční instituce, jako jsou Deutsche Bank a pojišťovna Allianz Group, vlastnily části téměř všech velkých podniků včetně sebe navzájem. Tím měly obrovský vliv na průmyslová konsorcia, jako je energetická společnost E.ON, ocelárna ThyssenKrupp nebo strojírenský podnik MG Technologies, která zase vyvíjela aktivity v celé řadě zdánlivě nespojitých podniků Jednu dobu měla düsseldorfská E.ON podíly v oblastech hliníku, chemikálií a skleněných nádob. Tato provázanost tvořila legendární síť známou pod názvem Deutschland AG, neboli Německo a.s
Kapitáni podniků i politici si uvědomili přinejmenším před deseti lety, že tato pohodlná síť vzájemných podílů tvoří brzdu německé konkurenceschopnosti. Banky se potýkaly se střety zájmů, když vedly obchody s jednou společností a přitom vlastnily podíl v konkurentovi. Špičkoví manažeři trávili příliš mnoho času hašením požárů v holdingových společnostech a tak jim ho moc nezbývalo na hlavní aktivity. Není třeba nikomu připomínat, že současná krize v KarstadtQuelle, největším německém řetězci obchodních domů, je zářným příkladem nebezpečí takových vazeb. Allianz stále ještě drží podíl 10,5 procenta v Karstadtu, který bojuje o přežití.
Jedním z důvodů, proč podniky držely své vzájemné podíly příliš dlouho, bylo to, že musely platit tučné daně z kapitálového zisku v případě jejich prodeje. Ale dokonce i poté, co německá vláda roku 2001 tuto daň zrušila, podniky jednaly váhavě. To vzbudilo podezření, že manažerům se tajně nechtělo zbavovat své moci, kterou využívali v rámci celé německé ekonomiky. Nicméně nyní je zřejmé, že pouze čekali na dobrou cenu. V posledních dvou letech se velké německé podniky nenápadně ale vytrvale zaměřovaly na to, v čem jsou nejlepší, a zbavovaly se ostatního. „Nebylo vždy tak snadné najít investora,“ svěřuje se Kay Krafft, partner v oddělení podnikových financí u düsseldorfské Deloitte & Touche, jenž je spoluautorem studie o reorganizaci německých podniků, a dodává: “V současné době ceny stouply na takovou úroveň, že jde o trh, kde si diktuje prodávající”
Soukromé firmy s naditými pokladnami v odhadované výši 68 miliard dolarů (neinvestovaná hotovost) patří k hlavním katalyzátorům těchto obchodů. To platí v rámci celé Evropy: britská výzkumná firma Iniciative Europe sledující soukromý kapitál uvádí, že podnikové reorganizace v druhé čtvrtině letošního roku tvořily skoro polovinu evropského trhu odkupů ve výši 23 miliard dolarů. V druhém kvartálu pak německy mluvící Evropa včetně Švýcarska a Rakouska poprvé v tomto směru předběhla Velkou Británii „Podniky se chtějí reorganizovat, to ale mohou pouze tehdy, když mají kupce,“ podotýká Ann-Kristin Achleitnerová, profesorka na mnichovské Technické univerzitě, která se specializuje na trh soukromého kapitálu.
Dobrá zpráva pro investory
Výkonnější hospodářství a rostoucí akciový trh – německý index středně velkých podniků MDAX v tomto roce stoupl již o patnáct procent – společnostem dále usnadnily přesun nechtěných holdingů. Mnichovská Allianz, svého času opora Německa a.s., od roku 2000 prostřednictvím burzy získala asi 31 miliardu dolarů odprodejem podílů v podnicích, jako jsou RWE, E.ON a chemička BASF. Všechny tyto reorganizace jsou dobrou zprávou pro investory, protože když manažeři mohou využít hlavní činnosti společností, dosahují vyšší efektivity. „Má to bezpochyby pozitivní vliv na čas managementu,“ chválí Roels z RWE. Někteří ekonomové dokonce tvrdí, že podnikové reorganizace pomohly zvýšit německou produktivitu. „Zaměstnanci se mohou soustředit více na podnikový produkt než na koordinaci s jinými obchodními oblastmi,“ doplňuje Nora Schaeferová, ekonomka Commerzbank, která po loňském růstu 2,9 procenta očekává letošní nárůst německé produktivity o 4,8 procenta.
Je docela pravděpodobné, že německá podniková reorganizace bude pokračovat a dokonce akcelerovat. Stále totiž existuje celá řada podílů k odprodeji. Deutsche Bank i nadále vlastní deset procent wiesbadenského dodavatele průmyslových plynů Linde, nemluvě o 10,4 procenta v automobilce DaimlerChrysler. Generální ředitel Deutsche Josef Ackermann uvádí, že dlouhodobým cílem banky je koncentrace na bankovnictví, ale nezavázal se k žádnému časovému harmonogramu pro odloučení zbývající holdingů banky.
Soukromý kapitál přichází na pomoc
Nicméně důležitější trend je zřejmě prodej velkého počtu malých podniků, začleněných v rámci obřích průmyslových společností. Tyto divize jsou často příliš malé, než aby se mohly osamostatnit prostřednictvím IPO, a příliš specializované, než aby přitáhly velké množství kupců. Proto zatím chřadnou jako součásti konglomerátů. Ale v mnoha případech jim soukromý kapitál přispěchá na pomoc. Například 30. září chemický obr BASF prodal své provozy tiskových barev a desek lucemburské kapitálové společnosti CVC Capital Partners, která zároveň koupila švédskou firmu ANI Printing Inks. CVC hodlá oba tyto podniky sloučit a vytvořit tak největší evropskou společnost v obchodu s ofsetovými barvami a deskami, jež bude mít obrat jednu miliardu dolarů. Pokud vše půjde podle plánu, CVC odprodá sloučenou společnost prostřednictvím IPO do zhruba pěti let.
Daňové prázdniny na odprodej majetku od německé vlády poněkud paradoxně tvoří nejmenší příčinu zeštíhlování podniků. V loňském průzkumu 28 šéfů německých korporací žádný z nich neuvedl daňové prázdniny jako hlavní činitel jeho reorganizační strategie. Místo toho byly společnosti motivovány snahou odprodat vedlejší divize a získané peníze reinvestovat do hlavního obchodu.
Je samozřejmé, že všechny tyto nákupy a prodeje automaticky neznamenají rozpad Německa a.s. Společnosti sice rozmotávají své holdingy, ale stále ještě existuje silná síť osobní vztahů. Pozorovatelé podniků nicméně tvrdí, že nová generace manažerů – jako je generální ředitel Deutsche Telekomu Kai-Uwe Ricke nebo budoucí generální ředitel Siemensu Klaus Kleinfeld – jsou méně orientováni na různé kluby a více je zajímají finanční výsledky. Proto lze očekávat, že “velké rozmotávání” bude pokračovat.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Pavel Makovec, www.LangPal.com