Menu Zavřít

Německo-český propletenec

1. 10. 2015
Autor: Redakce

Kombinace „dieselgate“ a Česku vnucených povinných kvót znovu po nějaké době oživila potřebu podívat se na strukturu vzájemných ekonomických vztahů mezi Německem a Českem. Na úrovni bonmotu můžete konstatovat, že jsme sedmnáctou spolkovou zemí, akorát bez transferů a politického zastoupení ve federálních orgánech.

Na trochu serióznější úrovni zjistíte míru vzájemné propojenosti a závislosti třeba na webové stránce Spolkového statistického úřadu ve Wiesbadenu, když si stáhnete souhrnnou tabulku.

Pokud nemáte čas, pak vězte, že Česko je dvanáctým nejdůležitějším exportním trhem Německa, před Ruskem a hned za Španělskem.

Z hlediska německého dovozu pak zujímá Česko jedenáctou příčku, hned za Ruskem, ale je před Rakouskem a Španělskem.
Pozoruhodné je, že Česko má v obchodu s Německem dosti vysoké kladné aktivní saldo, dokonce s 3,2 miliardami EUR sedmé nejvyšší. Ale iluzí, že by naše aktivní saldo znamenalo, že německého Goliáše poráží hbitý český David na hlavu, snad netrpí nikdo.

Jestli to něco říká, pak tedy že integrace Česka do Německa je opravdu mimořádná a byla tažena strategickým rozhodnutím německých firem relokovat část svého výrobního řetězce do Česka a dalších východoevropských zemí. Důkaz najdete v dost detailním statistickém řezu bilaterálního obchodu na úrovni jednotlivých položek, kupříkladu dílů součástek motorových vozidel.

K jemnému zkoumání potřebujete nějaký použitelný nástroj, jinak by v tom člověk utonul na dlouhé dny. Naštěstí už je pár let k dispozici v podobě skvělé databáze Atlas of Economic Complexity, kterou v rámci společného projektu sestavily týmy na Harvardu a Massachussetts Institute of Technology. (Mimochodem, u jejího zrodu stál harvardský ekonom venezuelského původu Ricardo Hausmann, jehož příspěvky v týdeníku Euro často zveřejňujeme).

Zpět k autodílům

Zpátky k těm autodílům: Česko je jejich nejdůležitějším dodavatelem s podílem na celkovém německém dovozu ve výši 14 procent, před Polskem, Francií, Itálii, Rakouskem, Maďarskem a Slovenskem. Dovoz autodílů do Německa přitom představuje ekvivalent zhruba deseti procent celkového objemu výroby v „automotive“ sektoru v Německu, takže to není triviální položka.

Už z toho důvodu, že se podílí na celkových průmyslových tržbách i na vývozu jednou pětinou. V Česku je to ještě o několik procentních bodů více, ale rozdíl je ve váze tohohle odvětví na HDP, které je v Německu 2,7 procenta, kdežto u nás 7,4 procenta exportu.

Takže pokud by měl skandál kolem dieselů oslabit poptávku po německých autech obecně a potažmo i po škodovkách, promítl by se i do českých makroekonomických agregátů.

Přitom podle již zmiňovaného Atlasu patří česká ekonomika již pár let do první desítky zemí s nejvyšší hodnotou indikátoru ekonomické komplexity ECI (jeho definice je tady, pořadí tady.

V roce 2013, zatím posledním, pro který byl ECI spočten, bylo Česko na osmém místě. To naznačuje velmi vysoce diverzifikovanou, sofistikovanou ekonomiku, ve které se vyrábí neuvěřitelně široké kde, co, nikoli nějakou monokulturu, závislou na autech jako Honduras na banánech.

Pokud se vědci z Harvardu a MIT nemýlí, pak zrovna země, které mají vysokou hodnotu ECI, ale ještě relativně nízkou úroveň HDP, mají nejlépe našlápnuto pro rychlý růst. Kéž by to zblízka vypadalo tak pěkně jako při pohledu z Cambridge, Massachussetts.

eurokomentáře


Čtěte další komentáře autora:

Vorsprung durch Gier und Technik aneb Zoufalství VW

Konec nízkých sazeb v USA a konec levné práce v Česku aneb Odvrácená strana naplněných přání

bitcoin_skoleni

Černé pondělí a čtyři Wenova „ne“


  • Našli jste v článku chybu?