Německý humbuk

Data o účtech v LGT Treuhand do Prahy nedorazila

Vypadalo to na největší ránu finančních úřadů v Evropě. A s ní přímo souviselo otřesení důvěry v diskrétnost lichtenštejnských finančních ústavů, oproti nimž měly švýcarské banky pověst upovídaných domovnic. Nyní se zdá, že Němci, kteří aféru odstartovali, z ní chtějí potichu vycouvat.

Nepředaná disketa

Disketa s informacemi o lichtenštejnských účtech plných nezdaněných peněz, které si měli bohatí Evropané skrývat v malém alpském knížectvím, byla letos v únoru několik dnů hlavní zprávou. Německo zveřejnilo, že jeho tajná služba koupila od bývalého zaměstnance skupiny LGT Heinricha Kiebera disketu a data nabízí ostatním evropským finančním úřadům. Ještě v březnu plnila kauza první stránky novin. Od té doby však upadla do zapomnění. Nejen jako by již žádný daňový delikvent nebyl z této lichtenštejnské diskety odhalen - alespoň dle absence jakýchkoli zpráv o tomto případu v médiích -, ale německá strana evidentně ztratila i ochotu citlivé informace předat spřáteleným finančním úřadům v dalších zemích.
Český ministr financí Miroslav Kalousek chvíli váhal, a pak 11. března požádal o poskytnutí seznamů . V té době německé ministerstvo financí tvrdilo, že seznamy nabízí a poskytne každé evropské zemi, která o ně požádá. Od té doby však uplynulo již více než čtvrt roku a disketa s daty, ukradenými bývalým zaměstnancem LGT Bank, dosud do Prahy nedorazila.
„Zatím jsme data nedostali. Ani nám je nikdo, byť třeba jen neoficiálně, neukázal. Německá strana nám vzkázala, že data musí nejprve vytřídit. A že nám předá jen ta, která se týkají osob s domicilem v České republice,“ říká ředitel Úřadu finančního a daňového ředitelství Jan Knížek.

Vyhýbavá odpověď

Jak je možné, že byrokraticky zdatným Němcům trvá již více než sto dnů vytřídění seznamu o 4500 položkách? Navíc bylo-li již v únoru známo, že na seznamu je 1400 Němců, 400 Italů, 200 Francouzů a 100 Švédů? Problém zřejmě nebude ve vytřídění dat, ale v ochotě ta citlivá poskytnout. Mluvčí německého ministerstva financí Oliver Heyder-Rentsch odpověděl velmi vyhýbavě na otázky týdeníku EURO, proč data zatím nebyla České republice poskytnuta a kdy se tak stane. „Nyní úřady ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko data vyhodnocují a poté budou předána jednotlivým zahraničním finančním úřadům prostřednictvím německého Spolkového úřadu pro daně,“ uvedl Oliver Heyder-Rentsch.
Na otázky, kdy práce s tříděním skončí a disk bude poslán do Prahy, mluvčí neodpověděl. Ani nijak nevysvětlil, co je natolik pracného na vytřídění seznamu o 4500 položkách dle adresy majitele účtu.

Odmítnutý a přijatý obchod

Skupinu LGT vlastní knížecí rod Lichtenštejnů. Spravuje majetek v hodnotě sto miliard švýcarských franků a zaměstnává 1500 lidí ve 29 zemích světa. Dle informací zveřejněných skupinou LGT byla data ukradena již v roce 2002 a týkala se pouze klientů jejich dcery LGT Treuhand, nikoli přímo banky LGT Bank. Heinrich Kieber, který si data zkopíroval a posléze údajně prodal německé rozvědce, pracoval v LGT Treuhand od dubna 2001 do listopadu 2002. V lednu 2004 byl za tuto krádež v Lichtenštejnsku odsouzen k podmínečnému trestu odnětí svobody a během procesu požádal o pomoc korunního prince Hanse-Adama. Požadoval po něm, aby jeho trestní případ byl zastaven a byly mu vydány dva nové pasy, jinak ukradená data o klientech předá zahraničním úřadům a médiím. Korunní princ lichtenštejnského knížectví tento obchod odmítl.
Německá rozvědka na obchod kývla. Kieber údajně musel honorář 4,7 milionu eur v Německu zdanit a poté mu byl poskytnut život pod novou identitou v Austrálii.