Soudní spory trvají nejdéle za posledních dvacet let
Mezi veřejností a soudci panuje těžko skrývaná nevraživost. Ministr spravedlnosti a dlouholetý předseda Nejvyššího soudu Otakar Motejl připouští, že občané tohoto státu vesměs považují ze zákona ctihodné muže a ženy v taláru za zkorump ované osoby, bolševiky a vůbec nedůvěryhodné existence. Ministr své lidi sice hájí, ale rozhodně nemá šátek na očích. Na miskách vah porovnává jednak soudce a jednak soudní systém. Podle jeho mínění je potřebné reformovat soudnictví. Ze současn ých necelých dvou a půl tisíce soudců odhaduje počet těch, kteří soudili už před listopadem 1989, maximálně na stovku.
Jenže soudci jsou netrestatelní, přesněji řečeno netrestaní. Pobuřující případ soudce, který neprodloužil vazbu člověku podezřelému ze čtyřnásobné vraždy a postižen byl odebráním odměn na dobu tří měsíců, je dostatečně známý. Proslulé jsou i nálezy některých soudců - proces s estébákem, který v roce 1981 týral Vlastimila Třešňáka, skončil uložením zákazu práce u policie. U ní ovšem obviněný v té době již několik let nepracoval.
A co je ještě podstatnější, rok od roku je horší vůbec se práva dovolat. Soudní případy probíhají čím dál tím pomaleji. Statistika je tristní. Z nynějších zhruba 170 tisíc občanskoprávních sporů se více než dva tisíce případů vlečou déle než pět le t, minimální doba pro vyřízení občanskoprávní kauzy je tři roky. To ovšem nesmí jít o výlučné záležitosti, jako jsou například komplikované restituce. Ještě před čtyřmi lety trvalo vyřízení obchodního sporu necelý rok. Loni již justice potřebovala z hruba rok a čtvrt. Soudní spory dnes v České republice trvají vůbec nejdéle za posledních dvacet let.
Zdlouhavým vymáháním spravedlnosti je země pověstná. Obtížná vymahatelnost práva v České republice byla jednou z nejkritizovanějších kapitol při posledním screeningu Evropské unie a přetrvávání takového stavu může fatálně ohrozit naděje země na přijetí. O devastujícím vlivu na mravy panující v podnikatelské sféře ani nemluvě.
Ministr Motejl ovšem tvrdí, že pomalé fungování justice má na svědomí především obchodní agenda. V dlouhých, protahovaných procesech začíná být typické, že řízení před soudem prvního stupně je pouze zahřívacím kolem. A strany sporu začínají bý t aktivní až po vynesení rozsudku - vášnivě se tedy soudí až při odvolacím řízení. Což stojí čas, peníze a energii soudců. Navíc krajské soudy dnes posuzují věci, které jsou jejich úrovně nehodny. „Musíme se vrátit k významu slova justiciabilita, věc hodná toho, aby se jí soud zabýval, tedy spor, říká Motejl. A k tomu směřuje i jeho reforma.
Bude to ale práce mravenčí a zdlouhavá. Napravit je nutné otravné drobnosti, které umožňují soudní řízení donekonečna protahovat, to znamená odstranit zákonem povolené zdržovací taktiky. Neustálá odročování, odvolávání, rušení rozsudků a vrace ní sporů k první instanci. A dosáhne vůbec reforma na fakt, že soudní doručenky putují k adresátovi minimálně čtrnáct dní, a pokud obeslaný člověk nebydlí na adrese, kterou sdělil soudu, v ideálním případě dva až tři měsíce?
A bude jednoduché vyřešit nejzákladnější problém, totiž aby příslušné orgány dokázaly rozhodnout, zda věc patří obchodnímu, nebo obecnému soudu? Podaří se vůbec sloučení soudů, které ministr Otakar Motejl navrhuje? Snad ano, podle osvícenějších soudců by přenesení obchodních sporů z krajské na okresní úroveň znamenalo přirozené propojení občanského a obchodního práva, tedy rehabilitaci práva soukromého. Navíc v zamýšlených krocích spatřují logický tlak na vznik systému, který by kores pondoval s evropskou strukturou integrované justice.
Koncepce jistě nezbytné reformy i přesto vyvolává víc otázek než odpovědí. Přičemž rozpaky, či přímo nesouhlas budí v samotném soudnictví. Hlavně soudci nižších instancí rozpačitě krčí rameny a k reformě se odmítají jakkoli vyjádřit. Nejč astější replikou zatím je: Bez komentáře. Přitom právě na autoritu, odpovědnost a etiku soudců reforma spoléhá a také ji od nich bude ve větší míře než dosud vyžadovat. Snad ale dojde na slova místopředsedy vlády Pavla Rychetského. Nespokojen j e nejen s fungováním soudů, ale zejména s představou některých soudců, co vlastně znamená jejich nezávislost. Ve stovkách případů se přesvědčujeme, že si toto nezbytné privilegium vykládají jako možnost, že se jinak bude soudit v Bruntál e a jinak v Humpolci. A vicepremiér Rychetský říká: „Vláda musí zajistit nápravu.
I ministr ovšem tvrdí, že změny musí být prováděny postupně a uvážlivě. To znamená tak, aby nedošlo k dalšímu podstatnému zhoršení již dost nedobrého stavu soudnictví. Jednotlivé kroky jsou načasovány především na léta 2000 až 2002. Završit by je měly velké kodifikace soukromého práva a procesních předpisů.
I když se ale s reformou začne co nejdříve a bude dodržen Motejlem navrhovaný harmonogram, je představa o rychlé transformaci právního řádu lichá. Během krátké doby se, bohužel, nedá vypěstovat ani nová právní kultura. To trvá generace.