Nemoc není zadarmo

Je zvyšování poplatků ve zdravotnictví nezbytné? Není vhodnější jít cestou zefektivňování provozu léčebných zařízení?

PRO:
Ihned po zavedení regulačních poplatků došlo – alespoň v naší nemocnici – k poklesu počtu návštěv ambulancí i ošetření v mimopracovní době, čímž podle mého názoru dokázaly své opodstatnění. Myslím si, že poplatek za hospitalizaci nemá regulační charakter, jde o příspěvek pacienta na „hotelové“ služby. A je dobře, že dojde k jeho navýšení, neboť veškeré ceny stále rostou. Spoluúčast pacienta na zdravotní péči je v ČR nejmenší v celé Evropské unii. Je pro něj ale rozhodně přínosnější hradit si tyto opodstatněné náklady v řádu stovek korun než si zcela uzavřít cestu k nejmodernější léčbě. Poplatky jsou dalším zdrojem financování zdravotní péče a v případě jejich zrušení by jen naše nemocnice přišla nejméně o 50 milionů korun. Jedinou cestou, jak tento zdroj nahradit, je vytáhnout další peníze z kapes občanů – ať už zvýšením pojistného či daní. A toto navýšení by postihlo i ty zodpovědné, praktikující zdravý životní styl. Ze zkušeností z praxe musím říci, že poplatky nejsou ani tak problém pacientů, jako spíše zdrojem nekonečných politických disputací v prakticky nepřetržitém předvolebním boji. Kromě příjmů je ale třeba dotknout se i výdajů systému. Je jasné, že redukce zdravotnických zařízení a centralizace péče, zvláště té nákladné, je tím jediným správným směrem. Ale jako obvykle tato snaha troskotá na populismu lokálních politiků. A záchrana jakéhokoliv odborně i ekonomicky zbytného pracoviště je velký bonus v boji o křesla v místních zastupitelstvech. Takže zefektivnění zdravotní péče i provozu těchto zařízení opět naráží na iracionální argumenty o blízkosti, tradici či pseudokvalitě. Eliminace korupce je téma, které jistě nelze přehlížet, protože je jasné, že její omezení může navýšit disponibilní zdroje. Jedním dechem je ale nutno dodat, že čísla, která se v médiích objevují, jsou extrapolací konkrétních případů na celý systém. Jinými slovy – když se někde předražil nákup o 20 procent, pak to tak přece musí být v celém systému. Navíc většina těchto korupčních afér se týká fondů EU určených nikoli na provoz, ale na investice. Takže i kdyby se peníze nerozkradly, nikdy by ke krytí provozu zdravotnických zařízení ani nemohly sloužit.

Roman Kraus, ředitel Fakultní nemocnice Brno

PROTI:
Vláda je vrcholem státní správy, a je proto povinna jednat v souladu se zákony, tedy i s Ústavou ČR. Ta stanovuje jediný způsob hrazení ústavou garantované úplné zdravotní péče – solidární hrazení z veřejného pojištění. Pro občany to představuje významnou sociální jistotu a skoro všichni si toho váží a nepřejí si změnu. Pokud vláda chce čestně dělat to, co má, nesmí navrhovat zvýšení poplatků, ale naopak musí řešit financování zdravotnictví tak, aby poplatky a všechny spoluúčasti byly hned, nebo aspoň co nejdříve, zrušeny. Je to docela dobře možné, ale muselo by se přestat s podkopáváním příjmů veřejného zdravotnictví, museli bychom opravit úhradový systém, dosáhnout spravedlivějšího odměňování lékařů a sester, zastavit privatizace, pronajímání, outsourcingy a nahradit zhoubný monopol SÚKL rozumnou lékovou politikou. Kromě toho by stát musel přiměřeně upravovat pojistné, které platí za některé pojištěnce, a přitom místo valorizování jeho výše vysává z veřejného zdravotnictví stále více peněz opakovaným a nekompenzovaným zvyšováním DPH za léky, zvláštní potraviny a prostředky, dopravu, energie a vodu. Na poplatky by stačilo odstranit i jen malou část těchto chyb.
Naše, i při všech nedostatcích, kvalitní zdravotnictví bylo donedávna velmi levné, když spotřebovávalo kolem sedmi procent HDP ve srovnání s 8,5 procenta v případě států se srovnatelnou úrovní. Bylo to mimo jiné možné právě tím, že bylo málo přímých plateb a skoro nic nebylo řešeno komerčně. Více se dbalo ústavy a umožňovalo se pacientům, aby mohli získat úplnou kvalitní péči bez připlácení. Jako první se od toho začala odklánět stomatologie. Potom se přidali ambulantní specialisté. Nakonec přišel tlak od vlivných skupin, které chtějí být vlastníky zdravotnictví a jimž je jedno, zda se peníze dostanou do systému solidárně jako pojistné nebo zda je pacient zaplatí přímo a bez solidarity. Ústava je nezajímá, zajímají je peníze na jejich soukromých kontech.
Řeči o korupci jsou jen zastírací výmluva, aby se nemuselo přikročit k úpravám, jako třeba odstranění nemravné slevy na pojistném nejbohatších občanů, spravedlivějšímu výpočtu pojistného podnikatelů a vyšetřování škod způsobovaných činností několika poslanců, kteří se dali zvolit asi hlavně kvůli imunitě. Rozhodně by bylo nebezpečné dovolit, aby se „zefektivňovalo“, a také, aby se dělila péče na lepší a horší. Obojí směřuje ke zhoršení postavení pacientů, zvláště sociálně slabších, a snadnějšímu a hojnějšímu odvádění peněz mimo veřejné zdravotnictví.

Josef Mrázek, viceprezident Svazu pacientů ČR