Česko má nejvyšší měrné emise mezi všemi vyspělými státy světa
Emisní doktoři z OECD varují: Česko má nejvyšší měrné emise mezi všemi vyspělými státy světa (Zpráva OECD, Paříž 2005). U tak vážného pacienta je třeba hledat ložiska nemoci a pravidelně sledovat fosilní faktor. Učinilo tak Hnutí Duha a sestavilo různé žebříčky znečišťovatelů. Deset největších má na svém kontě 44 milionů tun emisí oxidu uhličitého, zhruba třetinu celkového znečištění. Uvážíme-li, že mezi nimi je sedm uhelných elektráren, pak je jasné, na co se zaměřit.
Špinavé uhelné elektrárny se podílejí 62 procenty na české výrobě elektřiny. Otázku, proč by se za těchto truchlivých okolností měla vyvážet jedna jediná kilowatthodina, ponechme jiné úvaze. Je třeba věnovat pozornost měrným emisím, které o vhodnosti, či nevhodnosti zdroje vypovídají mnohem více než celková produkce plynných odpadů. Poměr mezi tunami vypuštěného skleníkového plynu a megawatthodinami vyrobené energie je právě ten fosilní faktor a lze jím porovnávat elektrárny různé velikosti i využívané technologie spalování. Aktuálně to učinilo Hnutí Duha a vyšlo mu, že na špici negativního žebříčku je paroplynový cyklus z Vřesové s faktorem 2,49. Elektrárna Mělník 1 má faktor 1,76, následována elektrárnou v Hodoníně (1,41), nejlepší mezi velkými elektrárnami jsou moravskoslezské Dětmarovice (0,89).
Úspěch Dětmarovic je nabíledni - spalují výhřevnější černé uhlí, které produkuje méně oxidu. To částečně vysvětluje české emisní zaostávání za západními elektrárnami, jež jsou rovněž černouhelné. (Přesto proud převážně teče od nás k nim.) Záhadou zůstává umístění moderních technologií mezi obstarožními zdroji, například v Kladně. Ale to jen do chvíle, než si všimneme, že některé zdroje vyrábějí teplo, v jiných uniká do vzduchu. Fosilní faktor je velice dobrý ukazatel, ale musí se do něj započítat všechno.
