Nejnovější změny ve zdravotnictví jsou asi tím nejhorším, co nám tato vláda může udělat
Zdravotnictví je veřejná služba a žádný byznys, hlásá už léta česká levice.
Jenže opak je pravdou. V Česku je to dobrý a ne až tak obtížný byznys přitahující finančně silné investory. Nejsilnější zdravotnická skupina Agel byla před nedávným vyrovnáváním akcionářů ohodnocena na bratru sedmnáct miliard korun, a řadí se tak mezi nejhodnotnější firmy v Česku. Kromě toho zde existuje řada menších, ale také velmi úspěšných firem provozujících zisková venkovská zdravotnická zařízení a nelze pominout, že ve zdravotnictví se pořádně rozmáchl i ministr financí Andrej Babiš. Nepochybně ví proč.
Tato situace jasně a přesvědčivě dokazuje, že ve zdravotnictví je peněz dostatek, takže neustálé naříkání a ždímání dodatečných dotací ze státního rozpočtu je v dramatickém rozporu s realitou. Zisky soukromníků byly léta podezřelé a kdejaký levicový ministr pátral po korupci a extrémně výhodných smlouvách, které nikdy nenašel. Ten úspěch je dán jednoduchým faktem – že v soukromé nemocnici se hospodaří jako v každé jiné soukromé firmě, zatímco ve státním a krajském špitálu to funguje jako ve firmě státní či na státním úřadě. Aby ty mizerně hospodařící špitály nekrachovaly, existuje úhradová vyhláška a systém proplácení péče, který jejich neefektivnost financuje. A to zvyšuje zisk efektivních privátních nemocnic, přesně jak popisujeme v hlavním tématu tohoto vydání týdeníku Euro.
KLÍČEM JE ODPOVĚDNOST
Nechceme horovat pro privatizaci zdravotnictví.
Celý zdravotnický systém je velmi komplikovaný a neviditelná ruka trhu může za určitých okolností nadělat pořádnou paseku.
Ale je zcela evidentní, že současný stav vyžaduje nápravu a zásadní změnu v efektivnosti fungování nemocnic od těch největších až po ty malé okresní. Jaká bude jejich právní forma, je zcela nepodstatné. Důležité je, aby byla jasně vymezena odpovědnost za hospodaření, managementy byly obsazovány manažery, a nikoli neurochirurgy či ortopedy a zejména aby byla správně nastavena jejich motivace. Aby měly špitály jasná rozpočtová omezení v podobě úhrad dohodnutých napřímo se zdravotními pojišťovnami zcela bez zásahů ministerstva zdravotnictví. Ty úhrady by navíc měly vycházet z optimálních nákladů na léčbu dané diagnózy, nikoli stupidně z finančních potřeb zdravotnického zařízení odvozených od toho, kolik nemocnice inkasovala vloni, znásobeno nějakým koeficientem.
CHRENEK MŮŽE JÁSAT
Jenže ministr Němeček míří cílevědomě úplně opačným směrem. Úhrady podle tzv. DRG byly prosazeny pravicovými vládami a začínalo to fungovat. Jejich zrušení bylo jedním z prvních kroků socialistů ve zdravotnictví.
Zákon o neziskových nemocnicích pak má připravit pojišťovny o naprostou většinu samostatnosti v zajišťování lékařské péče pro své klienty a nemocnice zbavuje z významné části odpovědnosti za hospodaření. A tak požadavky na subvencování zdravotnických financí ze státního rozpočtu rok od roku rostou, i když zdravotní pojišťovny mají vyšší příjmy z pojistného, protože výplaty po letech začaly přece jen citelně růst a nezaměstnanost se snížila na rekordní hodnoty. Tomáš Chrenek, dnes jediný majitel Agelu, může mít z takového vývoje radost, protože tato politika povede k růstu zisků jeho efektivně řízených nemocnic. Pro nás ostatní jsou v současnosti prováděné změny ve zdravotnictví asi tím nejhorším, co nám tato vláda může udělat.
Úspěch soukromníků je dán jednoduchým faktem – že v soukromé nemocnici se hospodaří jako v každé jiné soukromé firmě, zatímco ve státním a krajském špitálu to funguje jako ve firmě státní či na státním úřadě.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
