Pozoruhodně výhodné nabídky ze světa většinou přicházejí s nějakou nepříliš vábnou mašličkou.
Jeden přítel mi na vánočním večírku zvěstoval svůj investiční plán, který dokonale reą ektuje jeho nazírání na českou situaci po parlamentních volbách, očekávaný výsledek prezidentských voleb, širší hodnocení politického vývoje v Evropě… a jeho hlubokou lásku k Africe.
„V Namibii je hektar ranče za pár dolarů, na co čekat?“ tvrdil. A vskutku, po troše surfování najdete opravdu zajímavé investiční příležitosti v téhle čím dál oblíbenější africké turistické destinaci. Realitní agenti vás zahrnou nabídkami: ranč se zebrami, antilopami a žirafami, stovkami zvířat, o výměře 17 tisíc hektarů u Sossusvlei v Namibii, s domem se sedmi ložnicemi, pěti koupelnami a zavlažovanou tropickou zahradou je k mání za nějakých pětačtyřicet milionů korun. Africké západy slunce a gepardi jsou v ceně. Podobných nabídek je dost, no nekupte to, když je to tak levné…
Při bližším ohledání se najde háček: v Namibii nesmí cizinec vlastnit zemědělskou půdu bez písemného souhlasu příslušného ministra. Nákupem podílu v obchodní společnosti sice můžete souhlas obejít, ale jenom na 49 procent, majoritu musí mít lokální partner. Je to politické téma, když přihlédneme k tomu, že cizincům patřilo loni 1,4 milionu hektarů půdy, přičemž vedli Němci s 620 tisíci hektary. Zbývá dodat, že Namibie se do roku 1915 jmenovala Německá jihozápadní Afrika a dodnes tady žije asi 20 tisíc lidí, pro něž je němčina rodný jazyk.
Fifty fifty
Nejkurióznější situace se vyvinula v kdysi prosperujícím Zimbabwe, kde v posledních několika letech nabízeli noví vlastníci podíl na zabavených rančích jejich bývalým majitelům. Výměnou za to, že budou farmy řídit za „oba“ a podělí se „fifty fifty“. Případů bylo dost na to, aby zaujaly nejen mezinárodní tisk, ale i exprezidenta Roberta Mugabeho, který se vztekal, co je to za kacířství, aby farmy zabavené „bílým“ zase někdo pod rouškou joint venture byť jen z půlky vracel, kvůli tomu prý „revoluci nedělal“.
Trhliny v krásném světě. Co může v roce 2018 zastavit růst?
Mugabe nabídl všem sousedním zemím natolik hluboký ponor do ekonomické mizerie, že to řadu z nich odradilo od radikálního „blackempowermentu“, spočívajícího v zabírání „bílých majetků“ bez náhrady. Ale programy „nostrifikace“ nemohou uspokojit radikály ani náhodou, a nejde jenom o tuhle část světa. I když zrovna tady má smysl počkat na výsledek parlamentních voleb v Jihoafrické republice v roce 2019, který bude určovat na pár let vývoj v regionu.
Podobná legislativa není v rozvojových zemích, které se obávají vykoupení bohatými cizinci, nezvyklá, koneckonců omezení podobného typu zůstala v platnosti ještě dlouho poté, co Česko vstoupilo do Evropské unie, takže „asset swap“ v podobě prodeje nemovitosti v Praze a nákupu v nějaké exotické destinaci většinou nedává dobrý smysl. Zkuste přemýšlet o tom, proč něco může připadat člověku z postkomunistické střední Evropy výhodné. Průměrné tempo růstu u nás nebylo o moc lepší než v jiných částech světa, a co je levné, většinou přichází s nějakou nepříliš vábnou „mašličkou“. Úplně nejhorší investiční rozhodnutí je to, kdy se vám doma zdá „tráva málo zelená“, alternativní destinaci ve skutečnosti ani trochu neznáte a kupujete od těch, kteří se chtějí „zdekovat dřív, než bude pozdě“.
Manhattan zlevňuje - na drahém konci
To ve světových metropolích jsou na bohaté zvyklí a cizinci jako kupující jim zase tolik nevadí. Potíž je v tom, že ceny jsou pořád někde úplně jinde než v Česku, i kdybyste přibalili tu nejkrásnější vyhlídku. Zase ovšem cenový vývoj dovede překvapit: třeba když se Gwyneth Paltrow, která svůj loftový byt v Tribece v New Yorku prodávala rok a nakonec musela jít s cenou o třicet procent dolů (na deset milionů dolarů).
Čtěte komentář Pavla Párala: Jízda z kopce 2018
„Ultraluxusní“ konec trhu, definovaný jako byty v cenách nad deset milionů dolarů, nezažívá v poslední době nejlepší časy, protože byty „visí“ na trhu mnohem déle a nedaří se je prodat bez výrazných slev. V loňském třetím čtvrtletí klesaly mediánové ceny v nových projektech a zejména se snížil objem prodaných jednotek. „Není dost miliardářů, kteří by nabídku dokázali vstřebat,“ shrnuje situaci lakonicky jeden z newyorských makléřů specializovaných na tento segment.
Na opačném konci spektra je naopak živo, ale je třeba vnímat, co znamená na Manhattanu „startovací bydlení“. Ve třetím kvartálu se prodalo víc bytů v cenách kolem pěti milionů než těch za půl milionu dolarů. A tam to většinou začíná.
To zase tak úplně není pro nás, že?
Přečtěte si také:
