První pokusy o vlastní pivo učinil Petr Němec již na střední škole, kdy s partou kamarádů uvařil několik várek světlého ležáku, které pak dozrávaly ve vysloužilé lednici ve sklepě u rodičů. „Výsledek nebyl špatný, ale ani nijak extra. Především u toho bylo hodně legrace,“ vzpomíná.
Když pak za prací cestoval po celém světě, na domovarnické pokusy neměl čas ani potřebné zázemí.
Po návratu do rodného Mělníka se rozhodl se svým nejlepším kamarádem Martinem Medkem založit pivní bar, který hostům nabídne řemeslné pivo a poctivé hamburgery. „Toužili jsme po restauračním pivovaru, ale na rekonstrukci a pivovarnickou investici jsme neměli potřebné desítky milionů, tak jsme bar vybudovali v jiných prostorách a plány na vlastní pivo odsunuli,“ vypráví Martin Medek (na snímku vpravo).
Od samého začátku existence podniku, který pojmenovali Němý Medvěd (odkazující na příjmení obou spolumajitelů), se na desítce píp střídala piva z malých pivovarů, která se vhodně doplňovala s nabídkou burgerů. Zájem hostů o řemeslná piva Němce přesvědčil, aby se vrátil k myšlence na vlastní pivovar. „V baru na to nebylo dost místa, proto jsem opravil vhodný prostor u našeho rodinného domku, koupil varnu z druhé ruky, objednal si spilku a chladicí zařízení. Po stočení do sudů pak pivo putuje do naší hospody nebo rovnou k zákazníkům,“ popisuje Petr Němec.
První várku piva si uvařil sám, pak si ale najal sládka, který receptury postupně vyladil. „Vaříme z místní tvrdé vody, žateckého chmelu a sladu z nedalekého Mšena,“ dodává.
V současnosti pro Němého Medvěda vaří Jakub Vlček, který se ale po dokončení studií rozhodl přesunout do vývoje velkého pivovaru, takže na Mělníku hledají sládka, který by pokračoval ve vaření Brtníka (ležák plzeňského typu) a Vopičáka (klasická desítka), Vídně (polotmavá jedenáctka), černého Kňoura či sezonních speciálů. Z produkce Němého Medvěda je hrdý především na černý ležák podle vlastní receptury.
Němý Medvěd Akátová 3527, Mělník Sládek: Jakub Vlček
