Primárním motorem změn je rostoucí konkurence
V posledních několika letech se exponenciálně zvyšuje výskyt pojmu „nová ekonomika . Její teorie je odvozována od pozorování zvláštností hospodářského cyklu a jeho pozoruhodně dlouhé růstové fáze (při relativně nízké inflaci) zejména ve Spojených státech, ale například i ve Velké Británii a Irské republice v 90. letech. Tento růst jako by popíral tradiční teorie hospodářského cyklu a stal se výzvou pro aplikaci jiných národohospodářských paradigmat. Po zpomalení americké ekonomiky v roce 2000 a 2001 jsou existence nové ekonomiky – a tedy nutnost aplikace nového paradigmatu – někdy zpochybňovány, nicméně není možné popřít skutečnost, že globální ekonomika a národní ekonomiky počátku třetího tisíciletí se svými rysy kvalitativně liší od ekonomiky 20. století. Jako alespoň přibližná synonyma pro novou ekonomiku jsou rovněž používány pojmy „postindustriální ekonomika (společnost) , „informační společnost , „znalostní ekonomika či „digitální ekonomika a další. To v kontrastu k pojmům „stará či „tradiční ekonomika , „industriální ekonomika (společnost) , „materiální ekonomika … V některých případech k variantním pojmům označujícím novou ekonomiku scházejí příslušné kontrastní pojmy označující starou, tradiční ekonomiku. V tomto materiálu používáme převážně termín „nová ekonomika v kontrastu se „starou či tradiční ekonomikou . Nová ekonomika je totiž pojem výrazně širší než jiné uvedené pojmy používané často pro pojmenování (více nebo spíše méně) téhož. Čtyři rysy. Stejně jako neexistuje jednotnost v názvosloví, neexistuje jednotnost ani v podstatnější otázce, kterou je definice nové ekonomiky. Snad se vyskytuje alespoň relativní konsenzus o následujících čtyřech charakteristických rysech:
- Nová ekonomika je založena na znalostech. Již v roce 1996 uvedl šéf americké centrální banky (Federal Reserve Bank) Alan Greenspan, že současný americký ekonomický výstup měřený ve fyzických, naturálních jednotkách (tunách) se přibližně rovná ekonomickému výstupu z doby před sto lety, rovněž měřenému v naturálních jednotkách. Avšak v peněžním vyjádření je tento výstup (ve stálých cenách) více než stonásobkem výstupu konce 19. století. Zcela zjevně se tedy změnila povaha toho, co produkujeme – od fyzicky objemných a těžkých materiálních statků (hmotných aktiv) směrem ke službám a nehmotným statkům (aktivům).
- Nová ekonomika je více molekulární s tím, že úspor z rozsahu se dosahuje řetězením těchto „molekul . Primárním motorem permanentních změn je stále rostoucí konkurence v globální ekonomice. Všeobecné rozšíření informačních technologií způsobilo enormní růst vzájemných spojení a vzájemných závislostí těchto molekul, které v důsledku vedlo ke spojení národních ekonomik v ekonomiku globální.
- Obecně je nová ekonomika charakterizována virtualitou. Podstatná většina komunit byla v minulosti definována a omezována geografickou vzdáleností (či blízkostí). Informační společnost odstraňuje bariéru vzdálenosti. Lidé tvořící nová společenství nejsou determinováni geografickou polohou, ale pouze společnými zájmy.
- Role zprostředkovatele (prostředníka) všeobecně výrazně klesá. Trend vyloučení zprostředkovacího článku v dodavatelsko–odběratelském řetězci je již znatelný – producenti jednají přímo s konečnými uživateli (B2C business).
Nová struktura. Technický pokrok byl hlavní hybnou silou minulého století. Nejméně v posledním desetiletí 20. století je právě rozvoj informačních a komunikačních technologií (ICT) jakoby v pozadí všech změn v globální ekonomice i národních ekonomikách. Sporné zůstává, zda to jsou výhradně ICT, nebo na prvním místě ICT, které jsou za tímto růstem produktivity Přechod k nové ekonomice byl možný na základě technického pokroku masovou implementací kvalitativně vyšších technologií (zejména, nikoli však pouze, ICT). To mělo za následek významné strukturální změny ekonomiky. Z nich nejvýznamnější jsou globalizace národních ekonomik a deregulace (česky asi lépe demonopolizace či liberalizace) některých odvětví, zejména telekomunikací a v americkém případě ještě finančních služeb. To vedlo k výraznému růstu konkurence a snížení tarifů telekomunikačních služeb a jejich zpřístupnění daleko širšímu okruhu ekonomických subjektů, ať již domácností nebo podniků. Tím se všeobecně zvýšila konkurence. Na zvýšenou konkurenci reagovaly ekonomické subjekty podstatnými behaviorálními změnami. Masově přecházely na just–in time metody práce, a to nejen při řízení zásob, ale i při řízení mzdových nákladů. Recese v minulosti byly (na mikroúrovni) především procesem snižování zásob a mzdových nákladů, uvedené behaviorální změny snížily riziko, že by náhlý pokles poptávky vedl k propadu celé ekonomiky. Nová hospodářská politika. Kromě strukturálních a behaviorálních změn došlo v 90. letech i k významným posunům v hospodářských politikách. Na straně fiskální byly v USA a Velké Británii eliminovány a v kontinentální Evropě sníženy rozpočtové deficity. Na straně monetární se centrální banky přiklonily k explicitně protiinflačnímu rámci svých měnových politik (například přímým cílováním inflace), nebo se alespoň aktivněji zapojovaly do boje proti inflaci. To vedlo k relativně dlouhému období nízké a stabilní inflace. Kromě snížení nebezpečí hospodářsko–politických šoků vedly změny v hospodářských politikách i k zabudování nižších dlouhodobých inflačních očekávání. Na údajích za USA a Spojené království se zdá být empiricky potvrzeno, že základními sociálně–ekonomickými implikacemi (aspekty) nové ekonomiky jsou: a) vyšší stabilita (nižší variabilita) hrubého domácího produktu a inflace, b) nižší míra strukturální nezaměstnanosti při stabilní inflaci, c) akcelerace dlouhodobého růstu produktivity práce založeného na technickém pokroku. Kontinentální Evropa (snad s výjimkou Irska a skandinávských zemí) a Japonsko je vykazují pouze ve velmi omezené míře či vůbec ne. Nová statistika. Pokud přijmeme skutečnost, že v národních ekonomikách i globální ekonomice se odehrála minimálně v posledním desetiletí řada dramatických kvalitativních změn, bude zřejmě nutné, aby tyto změny reflektovala i množina statistických ukazatelů, které jsou používány pro popis stavu a vývoje ekonomiky a společnosti. Lze předpokládat, že některé ukazatele ztratí svoji vypovídací schopnost, měření jiných bude muset být nově zavedeno (viz například objem elektronického obchodu), a některé ukazatele budou muset být modifikovány či redefinovány.