Prezident Edwin Catmull je neotřesitelnou silou stojící za úspěchem studia
Psal se rok 1985 a všechno nasvědčovalo tomu, že sen Edwina E. Catmulla o výrobě prvního počítačově animovaného filmu se brzy rozplyne. Jako šéf počítačové divize společnosti Lucasfilm dostal Catmull od proslulého ředitele George W. Lucase mladšího úkol ztrátovou pobočku prodat. Problém spočíval v tom, že nedokázal najít nikoho, kdo by měl o financování jeho filmové výpravy zájem. Navštívil i Stevena P. Jobse, tehdy čerstvě odvolaného generálního ředitele Apple Computer, v jeho domě v kalifornském Woodside. Při posezení na rozsáhlém trávníku mu Jobs nabídl, že by použil Lucasovu filmovou technologii k vybudování nové počítačové společnosti – ale výroba filmů ho nezajímala. Catmull, téměř bez peněz, čelil rozhodující volbě: má zachránit společnost za cenu toho, že se vzdá svého snu? Nezaváhal. „Do toho nepůjdeme,“ vzpomíná na svou odpověď Jobsovi. „A tím jednání skončilo.“
Ne tak docela. Ani ne o rok později Jobs změnil názor a souhlasil s tím, že vydá více než deset milionů dolarů na koupi Catmullovy divize a podpoří jeho plány na výrobu filmů. Firma, rychle přejmenovaná na Pixar Animation Studios, je dnes světovou jedničkou v digitální animaci. Pixar vytvořil pět hitů po sobě – Život brouka, dva díly Příběhu hraček, Příšerky s. r. o. a Hledá se Nemo. Poslední z nich, podmořské dobrodružství o rybce hledající ztraceného synka, nedávno přišel do kin a už stačil vydělat téměř dvě stě milionů dolarů. „Je to snad jediná čistě mediální společnost,“ prohlašuje analytik společnosti Merrill Lynch & Co. Andrew Slabin. „Ukažte mi jinou mediální společnost, která dosahuje osmdesátiprocentního hrubého a čtyřicetiprocentního čistého zisku. Žádná jiná neexistuje.”
Úspěch Nema nemohl přijít pro Pixar v lepší chvíli. Společnost sídlící v kalifornském Emeryville má s firmou Walt Disney smlouvu, která Pixaru přináší padesát procent výnosu z filmu po odečtení marketingových a distribučních nákladů. Po uvedení Nema ale Pixar může začít sjednávat s kýmkoli, koho si vybere. Analytici prohlašují, že by mohl získat podobnou dohodu jako Lucasfilm, který si ponechává sto procent svých zisků a platí jen distribuční poplatek studiu Twentieth Century Fox. Nebo by se mohl dohodnout na zvětšení svého podílu – dejme tomu na 70 procent zisku – a zůstat u Disneyho. Nejpravděpodobnější výsledek? Analytici z Wall Street se domnívají, že se Pixar bude držet Disneyho, aby mohl jeho jméno využít v kinech, zábavních parcích a obchodech. „Úspěch Nema Pixar výrazně posílil,“ poznamenává analytik Lowell Singer ze společnosti SG Cowen Securities. „Pro Disneyho je to ale dvojsečná zbraň.“
Vyhlídka na novou smlouvu vyjasnila budoucnost společnosti. Pixar vloni dosáhl zisku 90 milionů dolarů při tržbách ve výši 202 milionů. Společnost Prudential Securities předpokládá, že se smlouvou na sto procent zisků po odečtení distribučních nákladů by v roce 2007 stoupnul čistý příjem Pixaru na 163 milionů dolarů při prodeji ve výši 361 milionů. Takové naděje zvedly jeho akcie v průběhu minulého roku o padesát procent na šedesát dolarů.
Jestli Pixar obstojí, bude v největší míře záviset na onom nenápadném muži v pozadí – Edwinu Catmullovi. Nepoutá tolik pozornosti jako legendární Steve Jobs nebo kreativní ředitel John Lasseter. Osmapadesátiletý Catmull ale nese největší zodpovědnost za hladký provoz Pixaru. Vede technologickou divizi společnosti, která svým nejmodernějším vybavením umožňuje realizaci nápadů. Udržuje jedinečnou kulturu společnosti, jež v sobě mísí schopnosti techniků ze Silicon Valley, produkční profesionalitu Hollywoodu a zručnost animátorů. A slouží také jako uklidňující protiváha k Jobsovi a Lasseterovi. „Svěřil bych Edovi i svůj život,” tvrdí Jobs, který většinu svého času tráví dohlížením na Apple. „Řídí společnost v každodenním provozu, je nedocenitelný.“
Vedení společnosti je teď ale trochu těžší. Pixar zrychluje produkční tempo na jeden film ročně, zatímco dosud to byl přibližně jeden film každé dva roky. Otázkou je, zda společnost dokáže dál uvádět hity, když zdvojnásobila počet vyráběných filmů. „Člověka napadá, jestli filmy nebudou sekat podle šablony,“ zamýšlí se Andrew Slabin. Aby společnost takovému obratu dostála, velikostí se od roku 1998 téměř zdvojnásobila na dnešních 750 zaměstnanců.
Catmull tvrdě pracuje na tom, aby udržel kulturu i úspěch Pixaru i při takovém nárůstu. Vytvořil vzdělávací program Pixar University, který má podpořit spolupráci mezi zaměstnanci. K udržení kroku s rychlejší produkcí ustavil scenáristické oddělení, starající se o náměty a zahájení nových projektů. Zároveň přišel s několika nápady, jak se vyhnout kolektivnímu vyhoření po úspěšném přepsání Příběhu hraček 2 uvedeném v roce 1999. Do areálu firmy dochází každý týden masér a lékař a animátoři musí žádat o povolení manažerů, pokud by měli pracovat víc než padesát hodin týdně. „Catmull je naší ikonou, srdcem celé společnosti,” prohlašuje Sarah McArthurová, výkonná viceprezidentka produkce.
Jeho technické znalosti se také hodí. Catmull dohlíží na rozvoj nového animátorského softwaru zvaného Luxo, který zajistí vyšší pracovní výkony s menším počtem lidí. Zatímco se starým programem mohli animátoři snadno změnit určitou postavičku, Luxo přizpůsobuje také pozadí. Jestliže například animátor přidá nestvůře další hlavu, systém automaticky dotvoří patřičné stíny.
Catmullův příběh je téměř stejně dramatický jako filmy z jeho produkce. Vyrůstal v Utahu jako jedno z pěti dětí středoškolského ředitele. Miloval televizní pořad Báječný svět Walta Disneyho a toužil stát se animátorem u Disneyho. Neměl však dostatečné výtvarné nadání, a proto se vrhnul na rodící se obor počítačové grafiky. Jako absolvent Utažské univerzity zavedl postupy, které jsou v animaci dodnes základem. Vymyslel například mapování textur – způsob, jak rozkreslit složitý povrch objektu do specifických grafických prvků a průběžně jej přizpůsobovat, jak se objekty pohybují po obrazovce počítače.
Sen o tvorbě digitálně animovaných filmů vedl Catmulla k pouti po celých Spojených státech. Po absolvování univerzity odjel do Old Westbury ve státě New York, aby tam pracoval pro výstředního milionáře Alexandera Schureho. I když oba chtěli vyrábět počítačově animované filmy, Catmull si uvědomil, že nadšení jeho šéfa nedoprovází vkus a producentské nadání. Roku 1979 se přestěhoval do oblasti kolem sanfranciského zálivu, aby spolupracoval s Lucasem, jenž se právě plně věnoval první trilogii Star Wars. Při práci v Lucasfilmu si Catmull vybudoval pověst vzdělaného a vstřícného manažera a přitáhl ke společnosti další špičkové odborníky na počítačovou animaci včetně Lassetera, který přišel roku 1984.
Bylo to právě Catmullovo odhodlání vyrábět filmy za pomoci počítačů, které Jobse přesvědčilo k založení Pixaru a jež vedlo i ke vzniku Příběhu hraček v roce 1995. Film se stal kreativně i finančně hitem a připravil půdu k mimořádně úspěšné prvotní emisi akcií, která vynesla 140 milionů dolarů.
To, co Catmullovi umožnilo zvládnout excentrické zaměstnance Pixaru, je jeho nesobecký způsob vedení. Krátce před emisí akcií se Jobs jmenoval generálním ředitelem a Catmulla odsunul na místo technického ředitele, čímž vyvolal reptání mezi mnoha zaměstnanci. Catmull novou roli přijal s klidem: uvědomoval si, že Jobs bude pro jednání s investory vhodnější.
V současné době patří Jobs mezi Catmullovy největší stoupence. Předloni jej povýšil na prezidenta a obdivuje jeho trpělivost – když totiž Catmull vycítí nějaký problém, dokáže vyslechnout desítky zaměstnanců a nakonec najít řešení. Catmull zase naslouchá Jobsovi, ať už jeho názory dostane v jakékoli formě. „Steve se někdy vyjadřuje urážlivě, protože chce věcem porozumět. Ale já už na to obvykle nereaguji,“ vysvětluje Catmull. S tak vyrovnanou rukou na kormidle by se Pixar mohl stát trhákem. A to není žádná pohádka.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Marcela Nejedlá, www.LangPal.com
