Tuzemský dobytek dostává na dotacích více, než je evropský průměr. Za poklesem stavu hospodářských zvířat tedy není předotovaná zahraniční produkce a podkladové ceny, jak léta tvrdí tuzemští zemědělci.
Vlády ve Varšavě, Berlíně, Kodani, Haagu i jinde nemají jiný cíl než zdecimovat tuzemské chovy hospodářských zvířat. Pokoutně dosypávají peníze svým zemědělcům, aby pak mohli zaplavit trh potravinami za dumpingové ceny a v nefér boji odrovnat roztomilé české pašíky. Tak to aspoň létá slýcháme od zemědělců, zájmových agrárních organizací i ministrů. Výsledkem je rapidní úbytek prasat, dojnic a pokles soběstačnosti Česka.
Tento rozšířený obrázek však poněkud nabourávají zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) o způsobu rozdělování dotací na živočišnou výrobu. Kontroloři zjistili, že s dotačními miliardami se bezostyšně plýtvá a podvádí. Zdůrazněme, že se to týká téměř výhradně NÁRODNÍCH dotací, u evropských peněz ani zdaleka k takovému šlendriánu nedochází.
Velké díky tak patří přísnému dohledu z Bruselu, protože vlastní peníze jsme dokázali bez rozmyslu rozdat, aniž kohokoliv zajímalo, zda na ně mají žadatelé aspoň trochu nárok a na co je vůbec používají. Čest výjimce NKÚ, díky kterému víme, že minimálně pět miliard z takzvaného nákazového fondu skončilo bůhvíkde. A přitom se divíme, že prasat v Česku stále ubývá.
Otroci dotací. O závislosti Agrofertu na veřejné podpoře
Někdo by i tak mohl namítnout, že těch pár miliard korun pro česká prasátka je oproti miliardám eur pro německé vepře stále málo. I na to se však kontroloři podívali. Ze srovnání provozních dotací v ČR a dalších zemích vyplývá, že především tuzemské masné krávy dostávají dlouhodobě mnohonásobně více peněz, než je evropský průměr.
Je pravda, že masný skot je jediným chovatelským odvětvím v Česku, které se vyvíjí příznivě. Ovšem i produkce českého mléka je na evropské poměry velmi štědře dotovaná a dojnice dostávají více než dvojnásobek evropského průměru. Zkuste však najít chovatele, který by si nestěžoval, jak dotované zahraniční mléko shazuje i tuzemskou cenu hluboko pod náklady.
A pak zde jsou ti nešťastní vepři. Z dat NKÚ skutečně vyplývá, že až do roku 2012 dostávali méně, než je v EU obvyklé. Pak však stát začal prasátkům štědře dosypávat a dnes je podpora prasat v Česku i díky nikým nekontrolovanému nákazovému fondu rovněž nadprůměrná. Stavy českých prasat však díky miliardám z kapes daňových poplatníků nezačaly růst ani stagnovat, ale dál se strmě propadají. Příčinou úbytku tedy není mezinárodní spiknutí. Je potřeba ji hledat hezky doma.
