Do provedení práce lze sjednat pouze na takový rozsah práce, který není větší než 150 hodin v kalendářním roce. V novém zákoníku práce došlo ke zvýšení dosavadního limitu 100 hodin na 150 pracovních hodin. Do tohoto rozsahu se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce.
Do provedení práce lze sjednat pouze na takový rozsah práce, který není větší než 150 hodin v kalendářním roce. V novém zákoníku práce došlo ke zvýšení dosavadního limitu 100 hodin na 150 pracovních hodin.
Do tohoto rozsahu se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce.
Mezi týmž zaměstnavatelem a zaměstnancem může být tedy sjednáno i několik dohod o provedení práce v jednom kalendářním roce, třeba opakovaně, ovšem rozsah práce v nich dohromady (celkově) nesmí přesáhnout 150 hodin za kalendářní rok.
Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel uzavřít i na dobu delší než 150 hodin práce ročně (samozřejmě i na dobu kratší). Podobně jako dosud však na jejím základě nelze vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Pracovní úvazek může být oproti pracovnímu poměru tedy nejvýše poloviční. Pokud pracovní doba u zaměstnavatele činí 40 hodin týdně, dohoda může být sjednána jen na 20 a méně hodin týdně.
Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. V praxi tak lze třeba jeden týden pracovat 25 hodin, další například jenom 15 hodin a následující týden vůbec - důležitý je celkový
průměr.
