Není důležité zvítězit

Obhájci české kandidatury soudí: nejmenším problémem jsou peníze

Bylo to vloni v Salt Lake City. Muž s praporkem v ruce řídil hektický provoz na parkovišti zahlceném návštěvníky her zimní olympiády. Když se s ním dal místopředseda Českého olympijského výboru pro marketing a ekonomiku Karel Bauer do řeči, ukázalo se, že jde o advokáta se zavedenou praxí v San Diegu. Na dobu her si vzal dovolenou a zadarmo pomáhal s organizací her. „Je otázkou, zda se v roce 2016 nebo 2020 najdou v Česku takoví lidé,“ medituje Bauer. Při poslední letní olympiádě v Sydney jich bylo potřeba 47 tisíc. „Bez dobrovolníků se olympiáda dělat nedá, tolik organizátorů nikdo na světě nezaplatí,“ říká Bauer. To je jeden z rozměrů olympiády.
Karel Bauer tím bezděky zavadil o nejbolavější místo zvažované kandidatury Prahy na pořádání letní olympiády v roce 2016 či 2020, ale to si ještě nejméně deset let mnoho činovníků nepřipustí. Co si připouštějí nyní? Při debatách s nimi se zdá, že dvě teze: 1. Nejmenším problémem olympiády v Praze je sehnat peníze. 2. A největším problémem – čí peníze to budou.

Pět procent DPH

Všichni se zaklínají tím, že na olympiádu s garancí státu a města půjčí peníze každý, a dále údajnou výdělečností her. Oficiální údaje nikdo nikdy neviděl, ale hodnověrné zdroje uvádějí, že Atlanta vydělala přímo deset milionů dolarů, Sydney zhruba 800 milionů dolarů, Nagano udává, že zimní olympiáda v roce 1998 skončila ziskem jedné miliardy dolarů. Na druhou stranu: Albertville, které pořádalo zimní hry v roce 1992, muselo na pokrytí nákladů zvýšit regionální daně a doposud není jasné, zda už se hry zaplatily. Zvýšení městských daní připravuje Londýn pro případ, že by získal olympiádu v roce 2012. Montreal se z olympiády v roce 1976 finančně vzpamatovával čtvrt století.
Přesná čísla o nákladech na pražskou olympiádu zatím přirozeně nejsou k dispozici, nicméně ze studií, které zpracovává společnost PricewaterhouseCoopers (podle informací týdeníku EURO jeden z kandidátů na poradce pro Prahu), vysvítá, že náklady na hry se dělí přinejmenším do dvou položek. Kromě peněz na organizaci her a krátkodobých investic jsou to investice do infrastruktury. Ty mohou tvořit i čtyřnásobek nákladů na samotné pořádání her.
Rozpočty posledních olympiád naznačují, že organizace by stála přibližně 100 miliard korun v nynějších cenách. Náklady na dobudování infrastruktury se liší v závislosti na „vyspělosti“ města. Když uvažovala o kandidatuře Budapešť, PricewaterhouseCoopers (PwC) odhadovala tuto částku na ekvivalent 600 miliard korun. Ze srovnávací tabulky, kterou má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že rozvinuté oblasti jako Sydney potřebují i méně než čtvrtinu infrastrukturních investic oproti rozvinutým městům, například Barceloně. V Praze by se ovšem jen na základní dopravní stavby muselo počítat přinejmenším se 150 miliardami korun, a to bez investic do oprav vnitřních komunikací.
Přitom HDP Španělska vzrostl vlivem her asi o 25 miliard dolarů, to je o půl procenta, australský HDP už jen o 0,15 procenta. PwC odhaduje, že České republice by mohly hry bezprostředně přinést růst HDP v řádu několika procent, ovšem patrně opět na úkor zvýšení státního dluhu. Při vyrovnaném olympijském rozpočtu by tedy mohlo jít o pět procent HDP. Takže zpět do Prahy – čí peníze by to měly být?
Pražský primátor Pavel Bém hovoří o záměru dosáhnout vyrovnané dělby nákladů mezi veřejné rozpočty a privátní sektor, což by byl v historii olympijských rozpočtů mimořádně vysoký podíl soukromého sektoru. Například Londýn s významnějšími soukromými zdroji vůbec nepočítá. Bémův předchůdce Jan Kasl na konto veřejných rozpočtů poznamenává: „Sama Praha na to nemá. Kapacita dluhové služby v té době může být 20 až 25 miliard a Praha nemůže všechny peníze směřovat do infrastruktury a olympiády.“ Náměstek primátora pro finance Jiří Paroubek skóruje natvrdo: „Možnosti Prahy vidím v řádu miliard korun. Při současném určení výnosu daní by měla finanční účast spočívat především na státní kase.“ Praha by se chtěla soustředit na dopravní infrastrukturu a jejím dalším vkladem by mohly být pozemky pro výstavbu. Víc sotva. Hrubý dluh Prahy nyní dosahuje 31 miliard korun, v letech 2009 až 2011 a 2013 ji čekají dvacetimiliardové splátky. „Praha se ocitla téměř na hranici maximálního možného zadlužení,“ míní primátor. Především státní pomoc očekává i Karel Bauer. Navrhuje způsob osvědčený ze Sydney. „Stát odkoupil budoucí zisky z olympiády, takže uvolnil peníze dopředu a má jistotu, že se mu v dalších letech vrátí.“
Ministryně školství mládeže a tělovýchovy Petra Buzková pro týdeník EURO uvedla, že „do případných kalkulací by mohly vnést velice významnou částku soukromé zdroje“. Zainteresovaní hovoří konkrétně o financování s využitím Public Private Partneship (PPP).
Komerční sféra je ale zdrženlivá. Tomáš Petera, spolumajitel České sportovní, marketingového partnera ČOV, který v souvislosti s náklady mluví bez obalu o „neuvěřitelném objemu financí“, soudí, že „musí přijít ze strany státu. Tolik peněz se nedá získat z oblasti sportovního marketingu“. Za stavební a developerské firmy například mluvčí Metrostavu František Polák říká, že poslední olympiády, přestože výdělečné, negenerovaly dostatečně zajímavý zisk a že jde o velice pomalu návratnou investici. O financování systémem PPP - podobně jako někteří developeři - pak soudí: „I při maximálním využití PPP by se nároky na veřejné zdroje mohly pohybovat v intervalu mezi 50 a 100 miliardami korun.“ Kruh se uzavírá: Praha si tolik dovolit nemůže. Co na to správci státní kasy? „Z našeho pohledu by bylo zajímavé vědět, jaké dopady by měla taková akce na státní rozpočet. Kdyby se hry konaly v následujících třech letech, nebyli bychom schopni se na dobudování potřebné infrastruktury podílet,“ uvedl mluvčí ministerstva financí Jaroslav Dědič. To ovšem neodpovídá na žádnou z položených otázek.

Je Praha dost olympijská?

Pokud si tento národ netroufne soutěžit o olympijské hry proti New Yorku a Paříži, je na tom velmi špatně.
Tato věta nepochází z Prahy, ale z britského Daily Telegraphu, který se pustil do odpůrců kandidatury Londýna na rok 2012. Proti stejným uchazečům může stanout Praha o čtyři roky později. Jaké jsou její marketingové šance?
„Je otázka, zda vůbec může být olympiáda v Evropě významně zisková,“ konstatuje Juraj Groch, šéf agentury APC, která řídila český olympijský marketing v devadesátých letech. „A neargumentujme Atlantou – to je jiné teritorium,“ dodává tento lobbista uznávaný jako znalec poměrů uvnitř mezinárodního olympijského hnutí. „V Atlantě sídlí 21 světových korporací typu Delta Airlines, AT&T, IBM. Má 125 osmnáctijamkových a několik set devítijamkových golfových hřišť. Atlanta je zcela jiná dimenze, kde se do olympiády pustilo s. r. o. šesti osob, z nichž každý položil hned na začátku na stůl deset milionů dolarů ze soukromých zdrojů. Stejně tak Sydney – tam spolupracoval celý kontinent. Mimořádným fenoménem je Lillehammer, který uspořádal zimní hry v roce 1994. Tam sice žije relativně málo lidí, ale Norsko je mimořádně bohaté a Norové přijali olympiádu jako národní záležitost. Statistiky říkají, že ji každý Nor navštívil nejméně osmkrát.“
Je evidentní, že podmínkou pořádání olympijských her je ohromný soukromý finanční potenciál nebo absolutní generační konsenzus politiků všech stran, protože v průběhu více než desetiletých olympijských příprav se v rozhodujících křeslech mění. Místopředseda ČOV Karel Bauer dodává: „A podpora veřejnosti.“ Jako špatný příklad uvádí Bern, jehož kandidaturu znemožnil výsledek referenda.
Jak získat pořadatelství olympiády? Juraj Groch vypočítává nejméně čtyři podmínky.
„Aby mohla být kandidatura úspěšná, musí ji řídit specifické osobnosti,“ míní Groch. „Konkrétně lidé z realizačních týmů měst, jejichž kandidatury se dostaly až do finále. Přitom řada z nich není volná, protože už pracují ve službách jiných uchazečů. Musí to být tým, který zná přesně a osobně každého z více než stovky členů MOV a ví, proč každý z nich hlasuje, jak hlasuje. Pokud tohle neovládáte, nekandidujte.“ O tomto osobním lobbingu sice Karel Bauer říká, že po korupčních skandálech před třemi lety se členové MOV obávají osobních kontaktů s kandidáty, ale Groch mu oponuje. „Máte některé členy, které musíte do Prahy přivézt soukromými letadly, jinak vůbec nepřijedou.“
Kritickým místem může být velikost českého trhu. Osm z deseti světových sponzorů olympijského hnutí jsou americké korporace, další dvě jsou asijské. „Nejde jim jen o zásah prostřednictvím televizních přenosů, ale také o přímý komerční efekt v dané zemi. Desetimilionový trh pro tyto firmy nemá valný smysl. Hledejme středoevropské partnery pro pořádání her, partnery jako je Polsko,“ míní šéf APC Groch. To potvrzuje i studie PricewaterhouseCoopers: Přednost mají rychle se rozvíjející regiony a velké trhy pro reklamu.
O olympiádě se říká, že jde o 33 mistrovství světa na jednom místě. Tomu musí odpovídat i počet sportovních zařízení. Třetí podmínka úspěchu nutně zní: Co s nimi po olympiádě? V Atlantě byla už dva dny po skončení olympiády některá zařízení využita jiným způsobem a s tímto úmyslem byla plánována roky dopředu. V halách se konají dvě stě dní v roce akce, které jsou vyprodané. To přitom není jen vnitřní záležitost pořadatelského města, ale jak poznamenává Karel Bauer, „MOV přihlíží při výběru města i k budoucí využitelnosti sportovišť, a dokonce i infrastrukturních staveb“. Úspěšná olympiáda se neobejde ani bez finanční podpory domácích sponzorů. Hovoříme přitom o balících ve výši 50 milionů dolarů. Kolik firem si to na českém trhu dovolí? A dále – kromě televizních práv, z nichž značný podíl putuje do kasy Mezinárodního olympijského výboru, a vstupenek, pochází obvykle významný příjem z licencovaných produktů. Z každého výrobku, na němž je použito olympijské logo, odvádí výrobci stanovenou částku. Ale i to vyžaduje velký a bohatý trh.

Souručenství po česku.

Úhelný problém domácí kandidatury ale leží docela jinde: zda se v podpoře olympijské kandidatury dokážou všichni sjednotit. V tom jsou oslovení odborníci bez výjimky zajedno. A nemíní tím jen bezvýhradnou shodu politiků. (Mimochodem za pět šest let, kdy se o kandidatuře bude rozhodovat, nemusejí být prezident, premiér i pražský primátor sportovci. Prezident Václav Klaus přitom svou podporu ještě nedeklaroval.) Hledejme prostor, ve kterém bude konsenzus nezbytně potřeba.
Místopředseda ČOV Karel Bauer musel konstatovat, že když začala Světlana Kubíková z Útvaru rozvoje hlavního města obesílat sportovní svazy, aby zjistila stav sportovišť a podmínky jednotlivých sportů, narazila na vlažnou reakci. „Je tomu více než rok a doposud se jí z některých sportovních svazů nepodařilo vydolovat odpověď.“ Přejí si tedy sportovní svazy olympiádu v Praze?
Spolumajitel České sportovní Tomáš Petera zase sebevědomě soudí: „Kdyby to mělo být na mně, hry zorganizujeme – organizačně i logisticky.“ Nicméně hned dodává, že by se k tomu měly spojit nejméně dvě sportovní marketingové agentury, které na českém trhu působí prozatím jako konkurenti. Je to reálné?
Nepříznivé reakce zatím sklízí také názor, že zejména kvůli velikosti trhu by bylo vhodné se pokusit o spolupráci s některou ze sousedních zemí. Karel Bauer přímo tvrdí: „Praha a středočeský region na to má, tak proč rozmělňovat úsilí i zdroje. Je správné, že Praha vystupuje samostatně.“ Domnívá se, že případná spolupráce s jinou zemí by vedla k otázkám „kdo je víc?“ nebo „jak dělit příjmy?“.
Dále: V případě olympiády budou vypsány multimiliardové tendry, o jejichž korektnosti se nesmí objevit sebemenší pochybnost. Umíme si to už v Česku představit? Napraví nás olympiáda?
Sporem hrozí i strategie financování. Primátor Bém je optimistou, pokud jde o investice do infrastruktury. Většinu nezbytných staveb Praha plánuje bez ohledu na olympiádu. Neskrývá však, že pořadatelství by usnadnilo příliv peněz ze státní kasy právě na tyto investice. Zkousnou tohle státní finance a reprezentanti zájmů jiných regionů?
Smíšené je také stanovisko předsedy ODS Mirka Topolánka: „Předloni jsem navštívil soukromě Čínu, tedy sedm let před konáním letních her. Byl jsem svědkem obrovského boomu, který přípravy na olympiádu přinesly. Na uspořádání letních olympijských her se asi nedá prodělat. Jsem ale opatrný proto, že počáteční investice, která nebude malá, se bude muset vyřešit z různých vnějších zdrojů – a to v době fiskálních restrikcí a v těžké situaci, ke které v České republice musí dojít.“
A propos - a najde se v České republice 50 tisíc dobrovolníků?

Když to zvládly Atény…

Více než polovina významných českých manažerů si myslí, že pražská olympijská idea je dobrá (viz Manažerský barometr na straně 16). Myslí si to i Jiří Zedníček. Známý vizionář, činovník světové basketbalové federace FIBA, který s „šíleným nápadem“ před dvěma a půl roku přišel, nyní říká: „Je to dobré téma už proto, že se o olympiádě v Praze vůbec začíná v Česku mluvit.“ Už diskuse totiž rozkryje náš politický a ekonomický potenciál i mýty, které o sobě chováme. Karel Bauer tvrdí, že když je možné uspořádat olympijské hry v Aténách, pak bychom to určitě dokázali i v Praze. Jestliže to není jeden z oněch mýtů, pak řádových 300 miliard, k nimž jsme se předběžně dopočítali, nemůže být překážkou.

(box)
Inventura investic Hry letní olympiády obvykle hostí deset tisíc sportovců a nejméně tolik osob doprovodu, kolem patnácti tisíc novinářů a řádově miliony diváků. Prodá se více než pět milionů vstupenek, a na to vše musí být připravena infrastruktura. Jak si stojí Praha?

Letiště. V roce 2016 by už měl na ruzyňském letišti sloužit nový terminál za deset miliard korun. Kapacita letiště se tím zvýší na deset milionů cestujících ročně. Od roku 2010 by měla letadla přistávat i na nové ranveji za šest až sedm miliard korun. Teoreticky by další přistávací dráha mohla být na bývalém milovickém letišti, které chce vláda levně prodat irskému provozovateli nízkonákladové letecké společnosti Ryan Air. Zda skutečně letiště v Milovicích vznikne, je ve hvězdách, Praha by však měla vzdušný příval zvládnout.

Hromadná doprava. „V té době by už muselo existovat napojení z letiště do centra, ať už železniční povrchovou dopravou, nebo prodlouženou trasou metra A,“ tvrdí pražský radní zodpovědný za dopravu Radovan Šteiner. Etapa rychlodráhy Ruzyně-Masarykovo nádraží by měla stát patnáct miliard korun, spojení metrem 25 miliard. Do rychlodráhy by musely investovat České dráhy, potažmo stát. Na metru by se město muselo podílet minimálně 50 procenty. Metro by bylo třeba kromě toho prodloužit do Letňan a do Štěrbohol. Zatímco prodloužení trasy C z nyní rozestavěné stanice Ládví by vyšlo na devět miliard a magistrát je plánuje už na rok 2007, s výstavbou podzemní dráhy do Štěrbohol se počítá nejdříve po roce 2010. Náklady ještě nejsou vyčísleny, odhadem by šlo o devět miliard. Na obou trasách by měly stát z hlediska olympiády významné sportovní projekty.

Silniční okruhy. „Pokud nevyhraje parlamentní volby Strana zelených, budou do roku 2016 v provozu. Celý vnitřní okruh vyjde na zhruba 40 miliard, vnější na 50 miliard,“ konstatuje Šteiner. Jenže na vnitřní okruh nejsou peníze. Praha proto uvažuje o soukromém investorovi a využití projektu PPP.

Ústřední čistírna odpadních vod. Její rekonstrukci označuje za další přidanou investici důležitou pro olympiádu náměstek primátora Jiří Paroubek. Stála by zhruba patnáct miliard korun.

Systém P+R parkovišť a oprava pražských komunikací. Radní Šteiner tvrdí, že olympiádu by jich v současném stavu zvládla zhruba polovina. Některé příjezdové komunikace by bylo třeba postavit znovu podobně jako u haly Sazky. Jen rekonstrukce Českomoravské ulice se nakonec vyšplhala na více než miliardu a pražský magistrát se přetahuje s vládou, zda stát 800 milionů pojme jako dotaci, nebo půjčku městu.
Steiner míní: „Pokud by stát přispíval polovinou na metro a našel peníze na železnici, z hlediska města je financování vyjmenovaných akcí reálné.“

Železnice. „České dráhy by přepravu v případě olympijských her zvládly. Už dříve než v roce 2016 bude modernizovaná hlavní síť železničních tratí, měl by být k dispozici dostatečný počet nových vlaků pro rychlosti 160-200 km/h, dokončena modernizace pražského uzlu včetně nové tratě na pražské hlavní nádraží a také obnoveny vlakové soupravy pro městskou a příměstskou dopravu v Praze s rychlostí do 140 km/h,“ říká mluvčí ČD Petr Šťáhlavský.

Dálnice. V České republice je nyní v provozu přes 500 km dálnic (polovina plánovaného stavu), rychlostních silnic něco přes 300 km z plánovaných 1139 km. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) ale tvrdí, že do roku 2016 by se měl tristní stav silniční sítě zlepšit. Jen pro letošní rok je na stavbu silnic a dálnic určena částka 10, 6 miliardy korun, řádově by se tedy roku 2016 jednalo o stovky miliard.

Sportoviště. V Česku prakticky neexistuje zcela připravené sportoviště. I ještě nepostavená hala Sazka bude v letech 2016–2020 před určitou rekonstrukcí. Světlana Kubíková z Útvaru rozvoje hlavního města však ubezpečuje, že Praha disponuje dostatkem ploch pro jejich výstavbu. Jedním z největších rozvojových území v Praze jsou Štěrboholy, kde by mohla vyrůst olympijská vesnice. Největším problémem bude olympijský stadion, který musí pojmout nejméně 80 tisíc diváků. V úvahu přicházejí Letňany, kam v té době povede metro. „Pořád ale prověřujeme i roli Strahova,“ uvádí Kubíková. Investice města do těchto projektů mohou být dvojsečné. Ve dvacátých letech si vzala Praha obrovskou půjčku, kterou investovala do komunikací a tramvajových tratí. Ty byly impulsem pro vznik celých nových čtvrtí. Půjčku ale město splatilo až na počátku 70. let.

Zdravotnictví. V souvislosti s olympiádou se v tisku několikrát objevila „informace“, že by v Praze bylo potřeba postavit nové nemocnice. Odborníci, které EURO oslovilo, to pokládají za nesmysl. Pražský zastupitel Marián Hošek soudí, že hry by kladly nároky na záchrannou službu a na vyšší vytížení by musely být připraveny jednotky intenzivní péče (JIP). Nemocnice by bez problémů olympijské pacienty kapacitně i profesionálně zvládly už teď, tvrdí. Milada Miškovská ze sociálního a zdravotního odboru pražského magistrátu konstatuje, že zdravotnických lůžek je nadbytek a statistiky ministerstva zdravotnictví uvádějí téměř třináct tisíc nemocničních lůžek v Praze, z toho přes tisíc na JIP. Ze statistik Českého olympijského výboru vyplývá, že náklady na lékařské služby na olympijských hrách v Atlantě činily 0,2 procenta a v Sydney 0,17 procenta z celkových výdajů.

Bezpečnost. Na bezpečnosti a organizaci se z velké části podílejí dobrovolníci. Policie zajišťuje hlavně bezpečnost významných osob a státníků. Schopnost maximální mobilizace ministerstvo vnitra prokázalo při loňském summitu NATO. Do rozpočtu vnitra putovalo na tuto akci 620 až 800 milionů. V Atlantě dosáhly náklady na bezpečnost 1,9 procenta a v Sydney 0,6 procenta z rozpočtu.
HANA BOŘÍKOVÁ (hana.borikova@euro.cz)