Zásah proti neonacistům nás dostal do problémů. Přestože je nyní všechno velkoryse rozehráno, mělo by se to také dotáhnout do konce, tedy trestněprávně korektním způsobem. Některé asociace jsou totiž varovné. Soustředí-li se úder na oblast neonacistických financí, může mít naději na úspěch. Nedávno se to povedlo v Německu a pokušení „rozfrcat“ státní povolební dotaci možná podlehnou i někteří představitelé té či oné strany, abychom jim jmenováním nedělali popularitu. Finanční příspěvek státu by se tak pro ně mohl stát danajským darem. Ostatně peníze byly kdysi i důvodem rozkolu republikánů. Soustředí-li se trestněprávní úder proti hudebním produkcím a textům, ocitne se na tenkém ledě. Stíhání pro defraudaci nezískává stíhaným sympatizanty, stíhání pro ideologii však ano. To je empirický fakt, nic jiného.
Mementem je také předchozí zbabraná akce stejného policejního útvaru proti dvěma neonacistům. Toho hlavního nakonec odvolací soud zprostil obžaloby a druhého odsoudil jen za to, k čemu se sám přiznal. Důvodem bylo vyloučení všech důkazů získaných při domovní prohlídce – žádné jiné nebyly k dispozici – protože ta byla provedena zhruba až osmnáct měsíců po jejím povolení! Podobnou situaci orgány činné v trestním řízení snad prý ještě neřešily a dospěly k důvodnému závěru, že by takto získané důkazy u Nejvyššího či Ústavního soudu neobstály. Proto záležitost ukončily, aby pravděpodobným osvobozením u vysoké soudní instance nepropůjčily neonacistům ještě větší slávu, lesk, třpyt a popularitu, kterou by jim média bezmyšlenkovitě jistě poskytla – neuvádím ani jejich jména, bez ohledu na „náhubkový“ zákon. Lze se tedy nyní již jen modlit, aby věc byla dotažena do zdárného konce. Důvody pro to z hlediska laické veřejnosti jsou, ovšem procesně korektním způsobem by je mohly shledat i soudy.
Nejhrůznějším scénářem však je skutečnost, že by se představitelé „ultrapracovitých“ ultranacionalistů opravdu dostali do problémů se zákonem in puncto partajních financí. Tím by se totiž zařadili do šiku některých existujících politických subjektů s podobnými problémy, a ti by, v hrůze, aby trestněprávní orgány nezačaly plošně šetřit finance politických stran, všemožně snažili takové „nedemokratické“ policejní praktiky (například hloubkové šetření Čunkových financí) zarazit. Osvědčené a „diktum doby chápající“ trestněprávní kádry na to jsou, avšak bohužel setrvávají na svých místech a čekají, až budou opět použity.