Kinodistribuce zažívá revoluci v obsahu i formě. Stojí za ní nové technologie i nové přístupy diváků ke sledování filmů
Společnost Artcam uspořádala na sklonku října netradiční premiéru snímku Epizoda ze života sběrače železa. Film oscarového režiséra Danise Tanoviče byl uveden formou day-and-date, tedy v kinech a na internetu zároveň. Sociální drama ze současné Bosny oceněné na letošním Berlinale mohli diváci ve stejný den navštívit v kině nebo sledovat online.
„Zatím je to spíš pokus, ale do budoucna by uvádění day-and-date mohlo být velmi zajímavé,“ vysvětluje ředitel Artcamu Přemysl Martinek. „Věřím, že řada lidí bude ráda, když bude moci film hned po premiéře zhlédnout na internetu a nebude ho muset složitě hledat a stahovat z webů, kde dnes platí za rychlost a objem stažených dat. A budou rádi, když budou vědět, že peníze jdou distributorovi nebo producentovi filmu, a nikoli někomu, kdo nabízí jen úložný prostor,“ dodává Martinek.
Umělecká avantgarda Velcí distributoři se potýkají s krizí návštěvnosti a multiplexy často zejí prázdnotou.
Tento stav kopíruje situaci všude ve světě.
Vyprodané kino nezaručují ani 3D projekce hollywoodských hitů ve špičkové technické kvalitě, ani populisticky nastavené české komedie. Jenže zatímco vývoj mainstreamové distribuce, představované v Česku společnostmi Bontonfilm, Warner Bros. nebo Falcon, stagnuje, „umělecké“ snímky mění zajetá pravidla.
Menší, „artoví“ distributoři, jako jsou již zmíněný Artcam, Aerofilms, Asociace českých filmových klubů či Národní filmový archiv, vydávají stejně jako ti velcí kinotituly na DVD a při programování využívají sítě „svých“ kin. Díky oblasti nových technologií ale také objevují možnosti, jak publikum oslovit netradičními způsoby.
Především se snaží vyjít divákům vstříc.
Zaplatit padesát nebo sto korun a neopustit přitom vyhřátý domov je pro mnoho diváků příjemné. To si společnost Artcam vyzkoušela už při uvedení srbského snímku Klip, který se v České republice nepromítal jen v kinech, ale byl k mání také pro předplatitele portálu Voyo.cz. V tamní předplatitelské sekci je za 189 korun k vidění nejen většina titulů Artcamu, ale i část portfolia společností Aerofilms či Asociace českých filmových klubů.
„Možností, kam si zajít na artový film do kina, stále ubývá. Souvisí to především s upadající kvalitou nabídky kin,“ vysvětluje Martinek příčiny nové strategie. „Ta se čím dál víc orientuje na největší hity a příliš prostoru pro autentické filmové umění nenechává.“ Jiné technologie, jiné sítě Tanovičův film byl k dispozici čtyři dny zdarma na portálech DAFilms.cz V kině i na webu.
Snímek Epizoda ze života sběrače železa byl jako jeden z prvních v Česku uveden formou day-and-date, tedy v kinech a na internetu zároveň. Sociální drama ze současné Bosny, v němž hlavní role obsadili Nazif Mujić a Senada Alimanovićová, ocenila porota letošního Berlinale. a Respekt.cz a poté byl ke stažení za poplatek. Spolupráce s portálem DAFilms.cz zpřístupnila divákům i jiný snímek Artcamu – drama Je to jen vítr maďarského režiséra Bence Fliegaufa. „Je velmi funkční spolupracovat na filmech, které se objeví v kinech, a společným marketingem dosáhnout na co nejširší publikum,“ vysvětluje Diana Tabakov z portálu DAFilms.cz, který momentálně zpřístupňuje 800 dokumentárních filmů, jež v Čechách vůbec nemají kinodistribuci. „Distribuce jednotlivých filmů vždy záleží na konkrétním příběhu, a proto by měl být s individuální péčí pojímán způsob, jakým se snímek dostává k divákům,“ podotýká.
Evropská unie nekonvenční formy distribuce finančně podporuje. Zatímco diváků v kinech je stále méně, na internetových portálech jich přibývá. „Premiéra day-and-date je více marketingovým nástrojem než možností, jak kompenzovat příjmy z upadající návštěvnosti artových filmů v kinech,“ přiznává Přemysl Martinek. „Online distribuce ovšem každopádně zvyšuje dostupnost filmu v momentě, kdy probíhá nejintenzivnější část kampaně a kdy o filmu referují prostřednictvím recenzí média. Vždy spolupracujeme s partnery oslovujícími různé cílové skupiny, které neumíme oslovit my.“
Skutečnost, že diváci využívají nové technologické nástroje pro sledování a sdílení informací na internetu, distributory tlačí ke změně obchodních strategií. Průlom spočívá v tom, že distributoři (a obecně média) začínají chápat, že už nejsou jedinými zdroji informací a zábavy. Uživatel se chce co nejsnadněji dostat k tomu, co ho zajímá, a podělit se o to v rámci určitého prostředí nebo komunity. Jeho oblíbené portály, sociální sítě a blogy mu přístup zjednají rychle, jednoduše a zdarma, nebo alespoň levně.
„Obecně se dá říct, že nám je hodně blízké zkoušení všeho možného,“ říká Ivo Andrle, šéf akvizic distribuční společnosti Aerofilms. „Necháváme se často inspirovat různými aktivitami v zahraničí nebo v jiných oborech.
A zkoumáme, co z toho a jak by se dalo přenést do České republiky nebo na filmovou distribuci. To je jeden z motorů, který nás u práce drží a kvůli němuž nás baví,“ vysvětluje Andrle.
V zájmu komunity Společnost Aerofilms spustila loni v květnu portál Aerovod založený na bázi VoD (video on demand, video na vyžádání). Systém umožňující uživatelům internetu vybrat a sledovat film podle vlastního výběru v Česku není novinkou. Využívají ho běžně komerční i veřejnoprávní televize. Rozdíl je však v obsahu. Virtuální videopůjčovna Aerovod nabízí uživatelům jak starší, tak nové artové snímky pocházející především z evropských zemí. Z českých snímků v nabídce najdete Aloise Nebela, ale i Návrat idiota či Příběhy obyčejného šílenství. Pokud jde o zahraniční tituly, nechybí na Aerovodu íránský festivalový hit Rozchod Nadera a Simin, hvězdně obsazené drama Mistr nebo Melancholie Larse von Triera. Na své si přijdou i milovníci dokumentů.
Zřejmou výhodou Aerovodu je rychlost, s níž se snímky na webu objevují. Zatímco mezi premiérou „normálního“ filmu a jeho uvedením do domácího kina je obvykle půlroční mezera, většina nových snímků se na portálu objevuje už měsíc či dva po premiéře.
U kasovních trháků by tato strategie velké distributory připravila o zisky. V artové distribuci to však funguje jinak: „umělecké“ snímky jsou nasazovány do výrazně menšího okruhu kin a zůstávají v programu relativně krátce. Protože milovníků nezávislé tvorby je méně a je pravděpodobné, že „svůj“ film si už v kině našli, není problém zpřístupnit jim ho brzy poté na internetu. Cena za stream filmu je na Aerovodu 60 korun, poplatek za stažení o třicet korun vyšší. Přesto je to méně než průměrná cena lístku do kina. Aerovod navíc kvůli co nejširší distribuci nabízí možnost umístit vybraný snímek na vlastní webovou stránku nebo weblog. Za každý prodaný film pak zprostředkovatel inkasuje deset procent.
Aerovod a jiné podobné projekty přitom plní stejnou sociální funkci jako kdysi návštěvy kina. Jde o komunitní portál, který nespojuje jen diváky navzájem, ale propojuje publikum s distributory a tvůrci. Tím, že za filmy zaplatí, demonstrují uživatelé podporu právě nezávislé či umělecké tvorbě. Ta se na rozdíl od mainstreamových titulů, které stejní lidé bez skrupulí často kradou na internetu, neobejde bez grantů a nejrůznější podpory zvenčí.
„Aerovod si vede skvěle, zájmem o legální online stahování filmů jsme příjemně překvapeni,“ pochvaluje si Ivo Andrle. „Jsme ale v podstatě stále ještě v první vývojové fázi projektu. Doufáme, že značka Aerovod si bude dále budovat a upevňovat svou pozici v online části světa filmové distribuce. I když pro nás vždycky bude platit, že kino je kino.“ Dělám kino „Digitalizace kin znamená v českém prostředí především unifikaci programu. Řada lidí má oprávněný pocit, že skutečně kvalitní filmy z kin mizejí příliš rychle nebo se v nich vůbec neobjevují,“ uvádí šéf Artcamu Martinek. A dodáva: „Chtěli bychom těmto lidem vyjít vstříc a podpořit jakousi současnou verzi ‚filmových klubů‘, které už nevznikají v rámci klasických kin, ale v alternativních prostorách.“
Martinkův Artcam proto letos v dubnu přišel s projektem Dělám kino, který nabízí možnost domácích projekcí vybraných filmů. Zájemci měli možnost zhlédnout doma nebo ve vybraném prostoru český dokument Pevnost, který vyhrál MFF v Jihlavě, nebo mexický snímek Post tenebras lux. Podmínky jsou prosté: zájemci stačí zaplatit 200 korun a rozhodnout se, jestli si film stáhne ze zaheslovaného odkazu, nebo dá přednost zaslání speciálního DVD. Součástí služby je elektronická pozvánka, reklamní placky, plakát či možnost propagace na oficiálním webu Artcamu. „Předpokládáme, že akce Dělám kino bude pokračovat i s dalšími tituly z našeho katalogu,“ dodává Martinek.
Mezi průkopníky nápadu dostat film ven z konvenčního prostoru kina byl nezávislý producent Čestmír Kopecký, který v roce 2007 undergroundové drama …a bude hůř půjčoval na 16mm kopii do hospod a rockových klubů. Tam mu to slušelo lépe než v multiplexu, který je podle režiséra filmu Petra Nikolaeva prostředím typickým pro konzumní zábavu. Putoval po republice ve třech kopiích a často byl uváděný spolu s koncertem stejnojmenné kapely. Díky společnosti CinemArt pak snímek vyrazil do letních kin. „Návštěvnost jsme měli za tři měsíce vyšší, než kdybychom film hráli standardně v kinech,“ shrnuje Kopecký.
Setkání u hradeb Základem alternativních projekcí je, že jde o neopakovatelné události, které mohou sdílet jen jejich účastníci. Takový je projekt Cinema Royal, který spojuje projekci s happeningem. Diváci nevědí, na jaký film jdou a kde se bude hrát – dostanou jen instrukce e-mailem stanovujícím místo a čas setkání (a také požadavek na příslušný tematický úbor). Třeba kultovní horor Vymítač ďábla diváci sledovali v ruinách pražského kina 64 U Hradeb. Akce, za níž stojí společnost Aerofilms, tak nabízí nový způsob vnímání, prožívání a společného sdílení filmů – a to nejen klasických, ale záměrně někdy i hodně obskurních.
Společnost Aerofilms se zapojila i do akce Filmjukebox, ve které diváci na internetu sami hlasují o tom, který film chtějí na plátně „svého“ kina vidět. Pokud mezi nasazenými filmy nenajdou ten, o který stojí, mohou ho nominovat do dalšího hlasování. Zapojit do akce mohou i snímky, které sami natočili. Artcam zase rozjíždí novou produkční a distribuční online platformu InVitr0, která nabízí talentovaným filmařům z celé Evropy možnost natočit krátký film na dané téma a distribuovat ho jak klasickým způsobem, tak online. InVitro totiž spolupracuje s několika produkčními a distribučními společnostmi.
Přitáhnout diváky do kin netradičními způsoby pomáhají i přímé přenosy operních, baletních a divadelních představení z jevišť nejprestižnějších světových scén – newyorské Metropolitní opery, Pařížské opery, Královského baletu v Londýně či londýnského Národního divadla. V Česku se k mezinárodnímu projektu připojila společnost Aerofilms, která už nabídku rozšířila o koncerty populární hudby či komentované prohlídky nejrůznějších výstav. Do projektu, k němuž se připojují stále další kina, přispělo dvěma představeními i Divadlo Járy Cimrmana.
„Přenosy z Metropolitní opery mají samozřejmě zcela jinou cílovou skupinu než přenos koncertu Red Hot Chili Peppers,“ uvádí Ivo Andrle, podle něhož je alternativní obsah „živou vodou“ zejména pro klasická kina. Ta tak získávají šanci nacházet a oslovovat nové cílové skupiny. „Vývoj je poměrně hektický a všude v Evropě získává v posledním roce na razanci a síle,“ tvrdí Andrle ze společnosti Aerofilms. „Další možnosti vidíme ve spojování s jinými silnými hráči ve filmovém průmyslu – s producenty a médii… To do našeho snažení může přinést ještě větší efektivitu,“ dodal.
Artoví distributoři díky novým technologiím objevují možnosti, jak publikum oslovit netradičními způsoby. Řada lidí má oprávněný pocit, že skutečně kvalitní filmy z kin mizejí příliš rychle nebo se v nich vůbec neobjevují.
O autorovi| Alena Prokopová, spolupracovnice redakce