Butiky pro Paříž i Moskvu se rodí v Nupakách u Prahy Až se někdy budete procházet concept storem Adidas v Londýně, butikem Fred Perry v Moskvě nebo třeba obchodem s outdoorovým vybavením North Face v Paříži, je dost možné, že tento obchod byl navržen a vyroben kousek za Prahou.
Česká firma Eyelevel má deset poboček na pěti kontinentech a obchody staví ve více než sto zemích. V Česku ji ale skoro nikdo nezná.
„Nezlobte se, ale my nechceme, aby se o nás v Česku moc psalo. Lidé nám pak budou volat, budou chtít naše služby a my je budeme muset odmítnout,“ říká mi do mobilu zakladatel firmy Tomáš Bača, když ho žádám o rozhovor. Nakonec ale kapituluje: „No tak tedy přijeďte.
Třeba to přiláká nějaké šikovné lidi, chceme dál růst a talenty hledáme pořád.“
Drobný čtyřicátník, který mě vítá v minimalisticky laděné zasedačce, od pohledu rozhodně nevypadá jako nějaký „fashionista“.
Nenápadné oblečení a tichý hlas nenasvědčují, že mezi jeho klienty patří módní ikona Dior nebo Calvin Klein. Do řeči se mu ale často připlete anglicismus. Měkkou americkou angličtinou pronášená slova z branže, jako třeba high street, lingerie nebo traffic, prozrazují, že jeho hřištěm je spíš Paříž, New York a Šanghaj než Praha či Brno. Začínáme tím, proč mezi klienty jeho firmy není ani jedna tuzemská.
„České značky neoslovujeme, protože ten zdejší trh je strašně malinký. Když se podíváte na největšího sportovního retailera, tak ten má kolik, 12, 14 prodejen? Realizovat 12 prodejen a pak skončit a čekat celý třeba čtyřletý životní cyklus, než se koncept obchodu bude obnovovat, to nám za to nestojí,“ vysvětluje Bača. „Pro firmu, která se pozicionovala globálně a má ve světě deset poboček, je to neefektivní investice.“ Automobilka na nábytek Představoval jsem si spíše jakousi montovnu, ale většina dění v budově Eyelevelu se překvapivě odehrává v kancelářích. Za prosklenými zdmi tu sedí u počítačů asi 120 hlavně mladých lidí – různí kreativci, producenti, projektoví manažeři. Ve skladištích, kde se butiky podobné křehkým stavebnicím po součástech balí a odesílají do světa, je lidí jen 70.
„Fungujeme podobně jako automobilka.
Uděláme design, technickou dokumentaci pro výrobu jednotlivých dílů, ale sami nic nevyrábíme,” popisuje ředitel. „Díly si necháme vyrábět v Číně nebo v Česku. Když nám sem přijdou, tak ten budoucí butik neskládáme, abychom se podívali, jak je hezký. Obrázek prodejny vidíme jen v počítači. Díly a dokumentaci tu zabalíme, naložíme do kamionu, letadla nebo lodě a pošleme na místo, kde má butik stát. Do některých zemí se zbožím posíláme pro jistotu i tým našich lidí, aby se nic nezničilo,“ upřesňuje. Identický butik podle téhož plánku pak stojí třeba na několika stovkách míst planety.
Že se v Nupakách butiky neskládají, není ale tak docela pravda. Ve skladu je vyhrazená zóna, kde se montují části připravovaných obchodů. „Jsou to prototypy, které přijede navštívit zákazník z Británie či Francie, aby viděl, jak nábytek působí. Aby si osahal materiál,“ říká Bača.
Obřímu skladišti, po kterém rejdí ještěrky a dělníci s vozíky, Bača pyšně říká assembly hall. Když ale firmu před 12 lety zakládal, tehdejší montážní hale s několika málo kolegy říkali sklepovice.
Z reklamky přes elektroniku k módě Vystudovaný ekonom se k nápadu stavět butiky dostal přes reklamu. V opojných 90. letech ještě za studií pracoval v mezinárodní reklamce, kde přičichl ke světu velkých brandů. Součástí jeho práce bylo i vystavování zboží. Pak ale bezstarostná léta skončila a nizozemští majitelé firmy byznys opustili. Tehdy se Bača rozhodl založit si vlastní firmu.
„Bylo to v roce 2002. V té době jsem cítil, že se začínají vracet vlny expatů z Česka do svých domovských zemí. Do té doby byli na pozicích marketingových ředitelů firem Italové nebo Francouzi či Angličané, kteří věděli, co dělají, a díky tomu byznys reklamek vzkvétal. Pak je vystřídali často méně kompetentní Češi, kteří začali šetřit. Nebyli už ochotní zaplatit za koncept, za profesionalitu. Řekl jsem si tedy, že se budu specializovat na jen opravdu kvalitní zboží a na západní trh,“ vzpomíná Bača na zrod firmy Eyelevel.
Přes zahraniční kontakty z práce v reklamě se čerstvě založená firma dostala do tendru pro Hewlett-Packard a vyhrála ho. Jejím úkolem nebylo nic menšího než ve 35 zemích prezentovat celou produktovou řadu technologické firmy, která tehdy platila za jednoho z lídrů trhu. „Získali jsme kontrakt na tři roky. To byl průlom.“
Když kontrakt doběhl, v HP se kvůli fúzi s Compaqem dostali do červených čísel, začali škrtat a firma o svůj první lukrativní byznys přišla. Lidé z Hewlett-Packardu ale šikovnou českou firmu doporučili německé centrále globálního sportovního gigantu Adidas, který hledal někoho, kdo by zvýšil návštěvnost jeho obchodů. „Naše řešení je zaujalo. Krůček po krůčku jsme se dostali k tomu, že teď jsme jeden ze čtyř hlavních dodavatelů řešení obchodů Adidas,“ popisuje Bača, jak se firma dostala k módě, která je dnes hlavní parketou společnosti.
Když Adidas vytvořil první inteligentní botu s vestavěnou „převodovkou“, přesněji senzorem, který snímá aktuální tvrdost povrchu při běhu a podle toho uzpůsobuje tvrdost podrážky, na světové trhy ji uváděla právě česká firma. V Nupakách vytvořili skoro dvoumetrovou do posledního detailu věrnou zvětšeninu boty ze sklolaminátu, která lidi lákala z ulice do obchodu.
„Dále jsme pro Adidas třeba vymysleli digitální stojan se zabudovanou radiofrekvenční identifikací. Když na něj zákazník položí botu, displej ji rozpozná a spustí video o tom, jaký sportovec v té botě běhá, z čeho je vyrobená atd. Není nutné složitě listovat v katalogu,” popisuje Bača některé své úspěšné realizace.
zakázka od Diora Po Adidasu přišli další velcí klienti, jen namátkou – Nike, North Face nebo Gas. Skutečným vrcholem je ale zakázka od Diora na vytvoření mobilní aplikace pro prodavače v kamenných obchodech.
„Ta aplikace jim pomáhá stát se lepšími prodejci. Pomocí elektronického zařízení prodavač klientovi ukazuje aktuální sortiment produktů Dior, říká, kdo šaty navrhl, z čeho jsou vyrobeny.
Zákazník musí vědět, proč platí dvacet tisíc eur za šaty. Jsou to domluvené schůzky se zákazníky ve VIP odděleních obchodů. Není to pro lidi z ulice. Oni tomu říkají sell ceremony,“ usmívá se Bača.
Zpočátku byla hlavním hřištěm Eyelevelu Evropa, stále více jím ale začíná být celý svět. Hlavním odběratelem firmy je překvapivě Rusko, následují Velká Británie, Francie a Německo. Rychle ale rostou i nové trhy.
„Velmi atraktivním trhem začíná být Čína. Tam je dostatek pracovní síly, technologie i peníze, ale problémem té země je management. Naši kvalitáři tam doslova bydlí v továrnách a hlídají kvalitu výroby. Čína bude ale zajímavá jako exportér tak dva tři roky. Mzdy tam rostou strašně rychle a brzy dosáhnou evropské úrovně,“ myslí si ředitel.
Jeho společnost má dnes obrat v řádu stovek milionů korun a její těžiště se stále více přesouvá z Prahy ven. „Dnes je Praha sice největší, ale jen jednou z deseti rovnocenných poboček. Globálně máme 250 zaměstnanců, tady jich je necelá polovina,“ počítá Bača.
Eyelevel od Bači a jeho partnera, se kterým firmu v roce 2002 zakládal, před rokem koupila americká firma InnerWorkings z Chicaga, která se specializuje na tisk pro nadnárodní koncerny. Akvizice silnou zahraniční firmou globální záběr firmy ještě posílí.
„Chceme dál růst. A co se týče Čech, tak když ne klienty, snažíme se tady najít nadané lidi.
Produkční, designéry, ekonomy. Třeba je váš článek přiláká,“ uzavírá Bača. l
„České značky neoslovujeme, protože ten zdejší trh je strašně malinký,“ říká Tomáš Bača, zakladatel firmy Eyelevel. Zpočátku byla hlavním hřištěm Eyelevelu Evropa, stále více jím ale začíná být celý svět. Hlavním odběratelem firmy je překvapivě Rusko, následují Velká Británie, Francie a Německo.
O autorovi| Petr Horký, spolupracovník redakce
