Náměstka Generální inspekce bezpečnostních sborů Dušana Brunclíka dohnala minulost. Poté, co se přihlásil o křeslo policejního prezidenta, se objevily důkazy, že na vojně donášel
Dušan Brunclík se spolu s náměstkem policejního prezidenta Tomášem Tuhým ucházel o nejvyšší post u policie. Existují však závažné pochybnosti, zda by vůbec takovou funkci měl vykonávat. Týdeník Euro má k dispozici materiály, které dokazují, že před revolucí na svoje kolegy aktivně donášel kontrarozvědce.
Brunclíkův problém se datuje do roku 1986. Do USA utekl zpěvák Waldemar Matuška a ve 101. provozním praporu v Praze, který střeží ministerstvo národní obrany, se odehrává silný lidský příběh se současnými konotacemi. Vojíni Martin Sloup a Jozef Schmidt poslouchají „štvavou“ - režimu nepříjemnou - rozhlasovou stanici Hlas Ameriky. A nikterak se tím netají, zprávy hlasitě komentují společně s ostatními kolegy.
Sloupovo a Schmidtovo počínání se však nezamlouvá aktivnímu svazákovi a kandidátovi Komunistické strany Československa svobodníkovi Dušanu Brunclíkovi. A tak oba kolegy tento důvěrník vojenské kontrarozvědky pod krycím jménem Knihař „napráskal“.
Agilní svazák „Z příslušníků naší jednotky tuto stanici poslouchá především vojín Sloup, spolu s ním na přijímači vojína Sloupa vojín Schmidt. Tento však, jak mu to časově vyjde. Dále poslouchá vojín Garaj, ale tento samostatně. K vojínu Sloupovi mohu uvést, že tento poslouchá stanici pravidelně, nejméně dvacetkrát do měsíce,“ stojí v Brunclíkově hlášení. Poslech Hlasu Ameriky popsal Knihař následovně: „Například máme 21 hodin. Zapneme Hlásek, řekne vojín Sloup. Lehne si na postel a poslouchá. Pokud se zde ozve dle Sloupa zajímavá zpráva, má snahu svolat příslušníky pokoje ke svému rádiu. Na tuto výzvu zpravidla reaguje vojín Schmidt. Po příchodu Schmidta začne Sloup zpravodajství komentovat. Vzpomínám si na jeho komentáře k protistátním zprávám, se kterými dle mého názoru souhlasí. Je možno tvrdit, že mu tyto zprávy dělají vyloženě radost. Jako příklad uvádím: Vy k…y, a máte to. Jednalo se o zprávu o návštěvě soudruha Gorbačova v Indii, kdy došlo údajně k ničení plakátů, vydaných k jeho návštěvě.“ K emigraci Holíkové (bývalá česká tenistka Andrea Holíková - pozn. red.) například podle Brunclíka Sloup řekl: „Dobře udělala. Toto stejné v případě emigrace zpěváka Matušky.“ Podle Brunclíka Hlas Ameriky poslouchalo ještě dalších sedm vojáků. „Na otázku, zda je někdo na tento poslech upozornil, mohu uvést, že jedině já, a to ve třech případech. Slovy: poslouchat se to nemá, až to praskne, budeme mít problémy všichni. Na to vojín Sloup zareagoval, ať se starám o sebe,“ sdělil Brunclík kapitánu vojenské kontrarozvědky Dušanu Kyjankovi a za hlavního viníka označil vojína Sloupa, „který nejenom poslouchá, ale také tyto zprávy rozšiřuje mezi ostatní příslušníky pokoje a dává i taková prohlášení, která se zprávami souhlasí. Dokonce uvádí, že kdyby mohl, opustí republiku taky“.
Jednou to nestačilo A skutečně to prasklo. Kvůli Dušanu Brunclíkovi. Výpověď vlastnoručně podepsal 29. prosince 1986 v 9.35 za účasti svobodníka Špendly. Vojenská kontrarozvědka začala Brunclíkovo hlášení prověřovat jako podezření z trestného činu pobuřování. Podle socialistických zákonů podezřelým posluchačům Hlasu Ameriky hrozil trest v rozpětí od tří měsíců do tří let vězení. A vojenský kriminál v Sabinově rozhodně nebyl žádný med.
Vojáky paradoxně zachránil kontrarozvědčík Kyjanka, který je „pokryl“. S provinilci bylo provedeno jen takzvané preventivně výchovné opatření (PVO). Jednotka nastoupila do kina a PVO zahájil velitel útvaru podplukovník Vojtěšek. Vojín Sloup a vojín Schmidt uvedenou činnost přiznali. Po nich vystoupil vojín Hadač jako agitátor čety, který jejich jednání odsoudil. Poté vystoupil orgán Kyjanka, který rozebral konkrétní případ a právní dopad této závadové činnosti. Nato nastoupil politruk útvaru Beňo a poukázal na nebezpečí pronikání ideologické diverze do Československé lidové armády. Velitel útvaru Vojtěšek pak poslal Sloupa na sedm dní a Schmidta na pět dní do basy.
Důvěrník Knihař - Dušan Brunclík - potom kolegy napráskal ještě jednou. „Uvedl, že jmenovaní čekali větší potrestání, sami přiznali, že ani netušili, čeho se dopouštěli. Z příslušníků jednotky, konkrétně svobodník Brunclík se vyjádřil, že ZVP (politruka útvaru - pozn.
red.) nejméně šestkrát o tomto poslechu Hlasu Ameriky informoval, ale on žádná opatření nepodniknul,“ stojí v materiálech vojenské kontrarozvědky z 27. ledna 1987.
Týdeník Euro poskytl Dušanu Brunclíkovi prostor, aby se k příběhu vyjádřil. Ani přes urgence nezareagoval. Na problém upozornil autor tohoto článku už v roce 2009. V té době ale nebyla k dispozici jím vlastnoručně podepsaná hlášení. Tehdy také Brunclík tvrdil, že nikdy a nikoho neudal. A že si není vědom žádné spolupráce s komunistickou tajnou policií. Národní bezpečnostní úřad, který kvůli incidentu zkoumal Brunclíkovu bezpečnostní prověrku, mu ji ponechal. Podržel ho i tehdejší šéf policejní inspekce Zdeněk Pelc. Ten mu shodou okolností dělal vedoucího magisterské práce Postavení inspekce ministra vnitra v systému státní správy na zlínské Univerzitě Tomáše Bati. Přestože nebyl akademikem, přednášejícím ani profesorem univerzity.
O autorovi| Jan Hrbáček * hrbacek@mf.cz
