Místopředseda a možný prezidentský kandidát České strany sociálně demokratické Jiří Dienstbier bývá k médiím obvykle velmi vstřícný. Minulý týden se k setkání a debatě o strategii své strany pro prezidentskou volbu nechával dlouho přesvědčovat. „Stejně vám nemohu nic moc říct. Za prvé jsme se tak domluvili a za druhé jsme teprve na začátku všech diskusí. Programově jsme to totiž neřešili do doby, než bude přímá volba schválena,“ říká o něco později, usrkávaje černý čaj v Malostranské kavárně nedaleko budov sněmovny i Senátu. „Nechtěli jsme debatu o takto důležité změně ústavy ještě zatěžovat diskusemi o dalších procedurách či jménech,“ odmítá však vzápětí, že by v ČSSD podcenili přípravu. Podobná vysvětlení vesměs zaznívají také od představitelů ostatních stran či uchazečů o prezidentský post. Politici se pod vlivem svých slibů a následného tlaku médií i veřejnosti dostali do vlastní pasti a předminulý týden schválili přímou volbu hlavy státu. Skutečný boj tím pro ně ale teprve začal a času nemají nazbyt. Už za rok, přesně 7. března 2013, vyprší mandát současné hlavy státu Václava Klause. Ve stranických sekretariátech a jinde se teprve nyní horečně vymýšlejí nejen jména kandidátů, ale i samotný způsob jejich výběru. „Nezávislí“ a ti, jejichž strany nemají patřičnou sílu v parlamentu, zázemí ani dostatečnou podporu veřejnosti, zase vymýšlejí, jak vůbec sehnat nutných padesát tisíc podpisů. Zvlášť když dosud není jasné, jak bude vypadat takzvaný prováděcí zákon, který má definovat pravidla a jenž má podle dosavadních předpokladů platit až od konce října. Zároveň se teprve od předminulého týdne mezi politiky začínají řešit základní otázky týkající se strategie volebních kampaní, jejich rozvržení a načasování, výše potřebných finančních prostředků a způsobů financování nebo přístupu k potenciálním sponzorům. Při těchto úvahách se není o co opřít. Nic, co by se přímé volbě prezidenta byť jen trochu blížilo a z čeho by se daly čerpat zkušenosti pro nadcházející klání, totiž Česko dosud nezažilo. Při všech ostatních volbách například bývá pravidlem, že kandidáti nejvíce času, energie a osobního nasazení soustředí do takzvané horké fáze kampaně, tedy zhruba měsíc před samotnými volbami. Tehdy objíždějí co nejvíc míst a snaží se být maximálně aktivní. Jenže všechny ostatní volby se konají na přelomu jara a léta, případně v teplých podzimních měsících, kdežto při prezidentské volbě má horká fáze kampaně připadnout na mrazivý přelom roku. Volební stratégové se proto budou muset vyrovnat se spoustou neznámých. Zejména straníci musejí postupovat nanejvýš obezřetně. Způsob vybírání kandidátů se totiž stane precedentem pro příští volby hlavy státu. Pakliže se některá z velkých stran rozhodne například pro primárky či celostranické referendum, bude zřejmě muset v podobných intencích postupovat i za dalších pět let. ===== Na pokyn grémia ČSSD
O jménech lidí, kteří se prezidentského klání zúčastní, se hovoří už několik měsíců. Řada z nich po prezidentském křesle dlouhodobě touží bez ohledu na způsob volby. Přímé hlasování dává přitom více naděje kandidátům, za nimiž nestojí žádná z parlamentních stran. Naopak největší riziko celonárodní hlasování přináší velkým stranám, které nemohou spoléhat na svoji politickou moc a k tomu z voleb vytěžit dvě tři „rádobytajné“ dohody. A k tomu musejí vyřešit, jakým způsobem vybrat stranického kandidáta, aby široká členská základna neměla pocit, že do výběru nemohla mluvit. Socialisté na sklonku minulého týdne slibovali, že se členové jejich grémia zavřou na tajné místo a kandidáta vyberou během víkendu. Nabízela se tři jména: Jan Švejnar, Jan Fischer a Jiří Dienstbier. Spekulovalo se také, že by tábor Michala Haška mohl prosazovat podporu Miloše Zemana. To by ale zřejmě bylo možné jedině tehdy, pokud by ČSSD nevybrala ze tří výše uvedených. Jelikož skupina okolo Bohuslava Sobotky Zemana nepodpoří, prosazování „důchodce z Vysočiny“ jako kandidáta ČSSD by stranu definitivně rozštěpilo, což nemůže s ohledem na budoucnost riskovat ani jedna ze znesvářených skupin. Socialisté tak stáli (nebo stále ještě stojí, pokud o víkendu nerozhodli) před zásadním dilematem. Buď mohli podpořit kandidáta, který nevzešel z jejich strany a profiluje se spíše jako pravicový, ale je vysoko v dosavadních průzkumech a jeho případný úspěch by se dal interpretovat jako vítězství ČSSD, anebo jim nezbývalo než vsadit na vlastního stranického kandidáta, který se pohybuje vysoko v žebříčcích popularity. První varianta nahrává lídrovi většiny dosavadních průzkumů Janu Fischerovi, neboť většina socialistů pokládá Švejnara za „spíše už vyčpělého“. Fischer podle informací týdeníku Euro už před několika měsíci vyjednával s haškovci i sobotkovci a zvažoval kandidaturu za ČSSD v nepřímé volbě. Nyní ale dává najevo, že chce vystupovat „jako nezávislý a nestranický kandidát, na základě petice podepsané 50 tisíci občany“, který se nenechá řídit žádnou ze stran. Kritéria stranického kandidáta nyní nejvíc splňuje Jiří Dienstbier. Ten je ale oběma vnitrostranickými křídly vnímán jako solitér hrající na sebe, který ohrožuje jak Haška, tak Sobotku, do jehož tábora oficiálně patří. Od Dienstbierova vyslání do boje o Hrad by si tak oba tábory mohly slibovat hlavně to, že se ho „zbaví“. Ostatně už „výkop“ sobotkovce Davida Ratha („Na rozdíl ode mě ho má ráda velká většina lidí napříč voličským spektrem.“) je vypovídající. Ať tak anebo onak, řadoví členové ČSSD nebudou mít do nominace co mluvit. „Na návrh grémia zřejmě rozhodne předsednictvo, vše může maximálně schvalovat ústřední výkonný výbor (v něm je zhruba 180 lidí – pozn. red.). Na referendum je zřejmě pozdě. Navíc s ním máme dost špatné zkušenosti,“ připomněl jeden z vysoce postavených funkcionářů strany téměř deset let starou událost, kdy v referendu proti přání tehdejšího vedení v čele s Vladimírem Špidlou zvítězil Miloš Zeman. ===== Slibovaná show ODS ===== Naproti tomu občanští demokraté jsou nakloněni vsadit na efekt celostranické hry. „Když uděláme primárky, dá se to celé pojmout jako velká show. Může se například rozhodovat od oblastních přes krajská sdružení až po nějakou celostátní konferenci nebo sraz volitelů z celé republiky. Může to být obrovská příležitost pro prezentaci našich kandidátů i programu a ODS jako takové,“ míní vysoce postavený občanský demokrat, který si nepřál být jmenován. Konference by se však z organizačních důvodů musela konat do začátku prázdnin. Nicméně ani v ODS nemají úplně jasno a vše může dopadnout úplně jinak. „Domnívám se, že by z kandidátů měla vybrat výkonná rada na návrh grémia ODS. V referendovém systému se také nerozhodovalo, zda máme jít do vlády, či ne,“ namítá jeden z možných kandidátů ODS Přemysl Sobotka. Nad šálkem kávy ve své kanceláři místopředsedy Senátu potom dodává: „Přímá demokracie je hezká věc, ale nemusí se dovádět do extrémů.“ V ODS se zatím hovoří o třech kandidátech. Kromě Sobotky je ve hře šéfka sněmovny Miroslava Němcová a o svoji pozici si tradičně opatrně, nicméně vehementně řekl europoslanec Evžen Tošenovský („Oslovují mě, ať kandiduju.“). Kdyby volili zákonodárci, byl by v ODS zřejmě jasnou jedničkou vlivný Sobotka, který byl se svým libereckým regionem vždy na straně vítězných vnitrostranických kongresových koalic. Pro volbu přímou však rostou šance druhých dvou jmenovaných. Němcové pomáhá pověst distingované a reprezentativní dámy, Tošenovský zase zřejmě může sázet na neskutečných 105 tisíc preferenčních hlasů, které dostal v roce 2009 při volbách do europarlamentu. Objevit se ovšem mohou i další zájemci. U dalších stran je výběr kandidáta mnohem nudnější. Ze šéfa TOP 09 Karla Schwarzenberga učinili spolustraníci vůbec prvního oficiálního kandidáta pro všechny typy voleb už na říjnovém sněmu v Hradci Králové. Věci veřejné asi vlastního favorita vůbec nepostaví a zvažují, koho podpoří ve svém internetovém referendu. Nejčastěji padá jméno Jana Švejnara, superguru Vít Bárta ale zmínil Miloše Zemana. V tomto smyslu mohou leccos napovědět Bártovy vazby na Václava Klause a jeho preference. Komunisté zřejmě „z povinnosti“ nominují bývalého kosmonauta a europoslance Vladimíra Remka, ale z jejich neoficiálních reakcí lze vypozorovat, že jsou ze současného stavu rozladěni. prezidentské volby byly se vším zákulisním vyjednáváním dosavadními polistopadovými politickými vrcholy KSČM, kdežto podpora outsidera Remka pro stranu maximálně znamená vyhození peněz za kampaň oknem. „Máme sjezd v polovině května do té doby je na výběr dost času. Prezidentské volbě dáme jen tolik pozornosti, kolik si zaslouží. Nemyslíme, že to je středobod světa, pro lidi to význam nemá, jejich životy to bezprostředně neovlivňuje. Pravomoce prezidenta jsou a budou malé. Pro nás má větší význam obecné referendum,“ tvrdí šéf komunistických poslanců Pavel Kováčik. ===== Čekání na prováděcí zákon
Ostatní strany nedisponují ani dvaceti poslanci, ani deseti senátory, kteří mohou kandidáta oficiálně nominovat. Zbývá tedy spoléhat na sběr 50 tisíc hlasů od „obyčejných“ lidí. Kromě Jana Fischera se to týká třeba Miloše Zemana či Jany Bobošíkové. Tato skupina uchazečů ale musí především počkat na prováděcí zákon – normu z pera ministerstva vnitra detailně určující podmínky pro kandidaturu, která je nyní v připomínkovém řízení vlády. Zatím není jasné, jak bude finální podoba zákona vypadat. Už nyní je však z prohlášení některých zákonodárců patrné, že ji při schvalování může zásadním způsobem ovlivnit obvyklá „lidová tvořivost“ poslanců či senátorů. „Nezávislí“ kandidáti tak jako tak musejí čekat na konec října, kdy by měl zákon vejít v platnost a oni podle něj budou moci začít oficiálně sbírat podpisy. A to je hendikepuje nejen z časových důvodů. „Naši právníci už připravují formulaci, aby bylo možné začít dříve s tím, že by byl podpis pod kandidaturu platný i po datu přijetí zákona,“ říká třeba šéfka strany Suverenita Jana Bobošíková. Podobně hovoří i zástupci týmu Miloše Zemana. „Pro přímou volbu se nám podařilo získat během šesti týdnů téměř 104 tisíc podpisů. Příprava na tuto petici ale musí být dokonalejší. I vzhledem ke kontrolám to tam nelze nějak naplácat,“ soudí Zemanův dlouholetý spolupracovník Miroslav Šlouf, který se však podle svých slov na kampani Miloše Zemana osobně podílet nebude. Podobné potíže čekají i lidovce, kteří do boje o Hrad hodlají vyslat europoslankyni Zuzanu Roithovou. „Máme šest senátorů. Pokud by se nám podařilo dojednat čtyři další, jistě bychom toho využili. Zároveň ale půjdeme i cestou podpisů,“ tvrdí stranický mluvčí Martin Horálek. Křesťanští demokraté přitom podle informací týdeníku Euro s úspěchem Roithové ani sami moc nepočítají. Jde jim prý především o to, aby díky vlastní prezidentské kandidátce měli zajištěný přístup do médií, což by straně mohlo pomoci před podzimními krajskými a senátními volbami. Roithová by ale byla údajně ochotna kandidaturu přijmout jen v případě, že by jí průzkumy přisuzovaly aspoň pět procent, aby to nebyl úplný trapas. Neúspěchu se naopak neděsí Jana Bobošíková, byť i jí musí být jasné, že její šance usednout na Hradě je minimální. Klíč může ležet v tom, že působení Suverenity komentátoři popisují jako výnosný byznys. Bývalá televizní moderátorka totiž prozatím vždy dokázala dosáhnout výsledku, který jí zaručoval peníze od státu za hlasy. Z finančního hlediska tak v každé dosavadní kampani její strana končila v plusu. Podle současné podoby prováděcího zákona ale nikdo včetně Bobošíkové se státními penězi za hlasy počítat nemůže. A to i když například Marek Benda proti vůli většiny spolustraníků z ODS model státního placení za hlasy pro přímou volbu prezidenta prosazuje. Zejména menší subjekty a jejich kandidáti se díky prezidentské kampani mohou voličům připomenout a propagovat se pro jiné volby. „Tak to opravdu není. Vytrvávám a nechávám do sebe kopat především proto, že mám svoji platformu a možnost říkat naše pohledy na svět a politiku, která tady je,“ odmítá takové vysvětlení ve své kanceláři ve 24. patře hotelu Corinthia Bobošíková. „Pokud do toho Zuzana půjde, tak pouze vážně, nikoli jen na oko,“ přidává se s odmítavým stanoviskem ve facebookovém chatu mluvčí lidovců Horálek. ===== Nejméně 40 milionů ===== Ještě méně než o kandidátech je jasno o podobě jejich kampaní a peněžních limitech. Týdeník Euro v uplynulém týdnu oslovil všechny dosud oznámené i předpokládané aktéry prezidentského klání. Navzdory oficiálním deklaracím o touze po dohodě na finančním stropu na kampaň z ankety vyplynuly tři skutečnosti. 1. Na žádných finančních omezeních se nikdo neshodne, byť o nich všichni mluví. 2. I kdyby jakási obecná deklarace existovala, nebude finanční strop činit 15 milionů, jak navrhuje ČSSD. Ani ona sama totiž nevěří, že by to mohlo projít. („To byl jen takový nástřel, šlo spíše jen o jakési politické gesto,“ řekl týdeníku Euro člen blízký vedení ČSSD.) 3. Předpokládaná průměrná cena za kampaň každého kandidáta, který boj o Hrad myslí vážně, činí zhruba 40 milionů korun. „Určitě by bylo dobré, kdyby nějaký limit byl. Neumím si to ale představit jinak, než že by se všichni kandidáti sešli a dohodu stvrdili podpisem a čestným slovem. Například v podobě, že nebudou billboardy, prezentace kandidátů budou jen ve veřejnoprávních médiích a inzeráty se budou dávat jen pro celostátní média,“ uvažoval ve své kanceláři u kávy jeden z matadorů tuzemských politických kampaní a spojenec jednoho z významných kandidátů na prezidenta. Jak tedy vypadají náklady na kampaň, o nichž kandidáti či jejich spolupracovníci hovoří jako o reálných? Ve většině případů pochopitelně pod příslibem zachování anonymity. „Minimálně 50 milionů,“ zní neoficiální odhad členů štábu Miloše Zemana. Jana Bobošíková se prý vejde do dvou milionů s tím, že využije další prostředky z kampaně do krajů a Senátu, když bude coby prezidentská kandidátka objíždět i mítinky k těmto volbám. „Za 20 až 60 milionů už se dá udělat solidní kampaň,“ tvrdí jeden z vysoce postavených socialistů, ačkoli strana navrhuje patnáctimilionový limit. Další významný sociální demokrat hovoří alespoň o 20 milionech. Podle manažera TOP 09 Jaroslava Poláčka by za kampaň Karla Schwarzenberga měla strana zaplatit „méně než při volbách do sněmovny, což bylo 53,5 milionu“. Občanští demokraté anonymně uvádějí vyšší částku než na jméno. „Myslím, že by to mohlo být zhruba 40 milionů. S tím, že jednou z možných hodnocených kompetencí kandidáta by bylo, že by si většinu prostředků sehnal sám,“ tvrdil zdroj z ODS blízký vedení strany. „Počítám tak 20 milionů, primárně by to měla platit strana,“ odhaduje Přemysl Sobotka. Podle spolupracovníků Jana Fischera by se jeho rozpočet mohl reálně pohybovat „okolo 40 milionů, většinu by tvořily peníze od sponzorů“. Nejvíce zřejmě budou šetřit lidovci, kteří uvádějí, že by Roithové mohli na kampaň poskytnout milion. Rozhazovat se nechce ani komunistům. „I těch 15 milionů je hodně,“ míní šéf jejich poslanců Kováčik. Podle obvyklé tuzemské praxe si je však třeba uvědomit, že když straníci uvádějí některou částku byť i neoficiálně, ve skutečnosti patrně bude dvojnásobná a vyšší. Co se týče postojů ke sponzorům, v oficiálních tvrzeních se většina kandidátů shodne. „Vyloučeny jsou peníze od státu, státních firem, politických stran nebo peníze, u nichž není jasný původ,“ tvrdí dosavadní favorit průzkumů Jan Fischer. S výjimkou stranických kandidátů, kteří pochopitelně peníze politických stran nevylučují, neřekne prakticky nikdo nic jiného. Třeba Přemysl Sobotka z ODS ale namítá, že by sponzorů mělo být co nejméně. „Například placené večeře s kandidáty jsou normální všude ve světě. Tady to je bráno za podezřelé, a tudíž nevhodné. Pak je ale třeba jít za sponzory, a to je také špatně kvůli možnosti, že by jim pak byl prezident zavázán,“ uvádí Sobotka.
Nejpozoruhodnější!
Ačkoli jsou si všichni vědomi, že v období zimních měsíců bude možné dělat kontaktní kampaň na náměstích jen stěží, označují v rozhovorech za gros svých kampaní zpravidla právě „setkávání s občany“. Off record přesto připouštějí, že se v období mrazů žhavá část kampaně bude odehrávat především na billboardech a v médiích. „Záleží hlavně na tom, s jakou rovností budou k prezidentské volbě přistupovat veřejnoprávní média, zda kandidátům poskytnou rovné podmínky,“ zdůrazňuje Bobošíková. I když Česká televize a Český rozhlas mají tuto povinnost danou ze zákona, tento názor zdaleka nezastává pouze šéfka strany Suverenita. „Strategii teprve formulujeme a zejména čekáme, co vyplyne ze zákona. Do té doby by asi bylo předčasné o tom mluvit jinak, než že víme, že to bude velké téma a operace náročná na detaily a promyšlený přístup,“ reaguje velmi obecně ředitel zpravodajského kanálu ČT24 Zdeněk Šámal. „A klidně k tomu dodejte, že očekávám nejintenzivnější a nejpozoruhodnější předvolební a volební vysílání své nikoli chudé zpravodajské kariéry,“ dodává vzápětí. Nejpozoruhodnější první přímá volba prezidenta v Česku očividně bude!