Někdy mám pocit, že i po tolika letech od změny režimu panuje v Česku boj proti vnitřnímu nepříteli, říká majitel společnosti Wikov Industry
Neptejte se mě na rodinu a na to, jak jsem začal podnikat, podmínil uskutečnění rozhovoru pro týdeník Euro podnikatel Martin Wichterle. „Takové otázky se opakují stále dokola. Už jsem se rozhodl, že na podobné dotazy nebudu nikomu odpovídat,“ tvrdí Wichterle. Ovládá průmyslové uskupení Wikov Industry – mezi strojírenskými firmami, které jsou v ryze českých rukou, patří k největším. „Letošní obrat se bude pohybovat okolo 1,5 miliardy korun. Co mi ale dělá velkou radost, je zakázková kniha pro rok 2014, která vypadá velmi dobře,“ dodává podnikatel.
* Stále více majitelů průmyslových firem tvrdí, že je znechuceno tuzemskými podmínkami pro podnikání, a hovoří o tom, že opustí Česko a přestěhují výrobu do některé ze zemí, kde je pro byznys příhodnější prostředí. Patříte do této skupiny?
To je spíš o návalech vzteku. Nevím, zda jsou takové myšlenky u některých podnikatelů konzistentní, do hlavy jim nevidím. Určitě přicházejí momenty, kdy to máte chuť zabalit. Někdy mám pocit, že i po tolika letech od změny režimu v Česku stále panuje boj proti vnitřnímu nepříteli. Jednotlivé zájmové skupiny se v horních patrech řežou mezi sebou.
* Kdo třeba?
Odbory s vládou nebo vláda s opozicí, ministerstvo průmyslu proti ministerstvu zahraničí a podobně. Přitom reálný nepřítel čeká za hranicemi České republiky. Za nimi stojí Číňané s kontejnery plnými zboží, které se řítí na nás a k našim zákazníkům. Místo toho, aby se hledal nějaký konsenzus, jak českým firmám skutečně a efektivně pomoci, nemám na mysli, že někdo bude do podniků strkat státní peníze, tak tady máme „občanskou válku“. A právě současné dění může znechutit vlastníky některých firem, kteří začnou vážně uvažovat o odchodu z České republiky. Vše umocňuje skutečnost, že v mnoha zemích jsou podmínky pro podnikání mnohem výhodnější než v tuzemsku.
* Takže začnou čeští majitelé českých firem stěhovat svá aktiva do zahraničí, nebo ne?
Pokud někdo odejde, tak průmyslové montovny. Spousta českých podnikatelů sice říká, že se odstěhuje, ale drtivá většina z nich zůstane. Především proto, že má vztah nejen k výsledovce a rozvaze svého podniku, ale i k místu, kde podniká, k okolí a cítí nějaký závazek vůči zaměstnancům. Samozřejmě můžete dělat byznys, který lze jednoduše přeregistrovat, třeba prodej zboží po internetu. Pokud máte v daném místě výrobní kapacity, tak jednoduché to už není. Můžete se ovšem rozhodnout, že novou halu již nepostavíte vedle té staré, ale v nějaké jiné zemi.
* Každá vláda bez ohledu na svoji politickou příslušnost tvrdí, že její hospodářská politika je vyvážená a přínosná…
Pokud se skutečně podíváte na průmyslovou politiku státu, zjistíte, že je velmi nevýrazná a nekonzistentní. Udělala se spousta dobrých věcí, které nezpochybňuji. Třeba že se koncem devadesátých let zavedly investiční pobídky a vybudovaly průmyslové zóny. Super věc, do Česka se podařilo přilákat miliardové investice, vznikly tisíce nových pracovních míst. Jenže tahle akce podpořila převážně zahraniční kapitál. Dnes má spousta lidí pocit, že je zapotřebí zavést něco podobného i pro české firmy. Také z toho důvodu, že skutečně českých firem, tedy těch, které mají vlastní vývoj, produkty, svoji vlastní značku, třeba v sektoru strojírenství, je opravdu velmi málo. Neuvěřitelně malý počet v porovnání s tím, kolik jich zde bylo ještě před pár desítkami let. Podle mě stát alespoň trochu průmyslu, tedy ty skutečné české značky, potřebuje. Pro Českou republiku je kriticky důležité, aby měla nějaké vlastní obory, v tomto případě průmysl, kde se koncentruje přidaná hodnota. Ta se nedrží tím, že ve firmě sedí nějaký konstruktér.
* Dobře, a čím tedy?
Ve firmě sedí superschopní lidé, kteří mají supervysoké platy a rozhodují, kudy potečou kapitálové toky, kde a kolik se bude investovat. Pokud v budoucnu dojde k nějakému průšvihu, tak je to matka, která se zavírá naposledy. Něco takového může teoreticky hrozit velké části českého průmyslu, máme zde spoustu montoven, pokud některá z nich nebude prosperovat, majitel továrnu vypne a přesune se někam jinam.
* Jak by měla pomoc státu českým průmyslovým firmám vypadat?
Jsem dalek toho, abych vymýšlel, co stát má nebo nemá dělat. Existují evropské fondy. Určitě je fajn mít všude nové cyklostezky a moderní golfová hřiště. Otázkou je, zda to v budoucnu stát utáhne. Pokud člověk vidí, na čem všem jsou přidělány cedulky, že to bylo postaveno z peněz Evropské unie, je jasné, že se z takových projektů nenajíme. Český průmysl se de facto v devadesátých letech ocitl v troskách. Stovky firem zkrachovaly, další přišly o trhy nebo je koupil nějaký zahraniční investor a udělal z nich montovnu. Firmy, které zůstaly, jsou až na výjimky relativně malé a slabé. Nejsou schopny masivně investovat tak jako jejich velká nadnárodní konkurence, nemají takovou sílu. Potřebují od státu pomoc, a znovu upozorňuji, nemyslím finanční.
Dalším velkým tématem je podpora exportu.
Samozřejmě jsou vývozní firmy, které produkují velké množství automobilových součástek, někdo do nich přišel, řekl tohle vyrobte a dodejte na to a to místo.
Jiné firmy naopak vyvinou vlastní produkt, který chtějí prodat v zahraničí, což je skutečně velmi těžká věc. V takovém případě potřebujete podporu exportu. K tomu mají sloužit i dvě státní instituce, EGAP a ČEB.
V obou firmách došlo k personálním změnám.
Co se v nich dělo v minulosti, se snad ani nedá popsat.
* Myslíte tím, že na jejich podporu dosáhly tři čtyři spřátelené firmy?
Bez komentáře. Nedisponovaly velkými prostředky a rozdělovaly je mezi pár firem.
* Právě personální čistka by tyto zaběhané pořádky měla v obou institucích změnit…
Vše vypadá, že se to nějakým způsobem lepší, ale stále existuje obava z opětovného zhoršení. Přitom právě ČEB a EGAP jsou klíčové pro český export. Samozřejmě je tu řada dalších institucí, něco na bázi CzechInvestu a podobně. Do toho se o kompetence hádají ministerstva průmyslu a zahraničí, těch málo peněz, které mají sloužit na podporu exportu českých firem, se ještě tříští mezi různé aktivity a instituce.
* Jen jestli nejste moc kritický. Poslední ministr průmyslu Martin Kuba se rád chlubil tím, že jeho podnikatelské mise výrazně pomáhají českým exportérům…
Podnikatelské mise jsou samostatná kapitola. Každý nějakou pořádá. Pokud mi nějaký její organizátor napíše měsíc nebo tři týdny před odletem, pojeďte s námi do Uzbekistánu, je to úplně k ničemu. Co tam za tři týdny připravíte, uděláte? Nic. Maximálně se můžete někam podívat a popít. Pokud má být podnikatelská mise smysluplná, musejí o ní vědět firmy alespoň půl tři čtvrtě roku dopředu. Za půl roku jste schopen trh zanalyzovat, domluvit schůzky s potenciálními partnery. Za tři neděle nezjistíte nic a je zcela absurdní myšlenka hraničící se zázrakem, že vystoupíte z letadla a okamžitě uzavřete nějaký obchod. Ani nevím, s kým se dopředu dojednává program takových misí. Možná s Hospodářskou komorou České republiky. Jejími členy jsou sice největší podniky v zemi, ale nejsou tak úplně české a mají zcela jiné zájmy než například moje podniky. I z toho důvodu uvažujeme o založení nějaké platformy, která bude naše zájmy hájit.
* Které firmy chcete se členstvím v takové platformě oslovit?
Malé i velké společnosti, a hlavně takové, které mají své sídlo v tuzemsku a české majitele. Další podmínkou je, že vyrábějí nějaké produkty, které chtějí exportovat. Jinak řečeno společnosti, které chtějí exportovat a stojí proti té gigantické přesile zahraničních značek a firem.
* Existuje tedy alespoň něco dobrého, co stát za posledních pár let pro strojírenství a export udělal?
Až tak podrobně situaci nesleduji. Naučil jsem se, že se člověk musí o sebe postarat sám, takže nečtu věstníky jednotlivých ministerstev a nehledám tam nějaké dobré skutky krále Miroslava. Ale asi nějaké věci dělají dobře. Respektive, snaha by byla, často ale bez nějakého rozmyslu.
* Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, jeho předchůdce Kocourek, ve výčtu by se dalo pokračovat. Každý z nich přišel s nějakou objevnou proexportní nebo prorůstovou strategií. Pár týdnů se o nich psalo v novinách, pak to vše nějak vyčpělo…
Stát musí být v takových oblastech konzistentní, i proto, že průmyslová politika není pravicová ani levicová.
* Jak to myslíte?
Uvedu příklad. Odboroví předáci neustále vytvářejí pocit, že existuje nějaká příšerná válka na život a na smrt mezi zaměstnavateli a jejich zaměstnanci. Hrozí, že když všichni nevytáhneme do ulic, zemřeme. Pokud navštívíte jednotlivé podniky a továrny, zjistíte, že vlastníci firem, jejich management, s odboráři úplně normálně komunikují, že jsou na obou stranách normální lidé, kteří se takřka bez problémů dohodnou. To je důvod, proč si myslím, že není možné rozdělovat průmyslovou politiku na pravicovou a levicovou. Spíš je nutné dělat průmyslovou politiku uceleně s nějakou dlouhodobější vizí. Není možné, aby se po každých volbách nebo s příchodem nového ministra změnila. S tím souvisí třeba i situace ve školství. Stále je markantní nedostatek dobrých absolventů technických oborů, počínaje těmi středoškolskými. Nějaký státní úředník řekne, vyřešte si problém sami, založte vlastní střední průmyslovou školu, učiliště. Existuje ale spousta malých firem, které na vlastní školu nemají dost prostředků a jsou nuceny vyčkávat, jaké novinky ve školství zavede stát. Zatím toho moc nepředvedl.
* Jasně, avšak studentům se do technických oborů moc nechce, dobrovolně asi tenhle druh školy nezvolí…
Samozřejmě chápu, že je to i o nějakém svobodném rozhodnutí studentů. Jenže, podívejte se do Španělska a dalších jižních států, kde je mezi mladými lidmi sedmdesátiprocentní nezaměstnanost, protože každý je básník nebo filozof. Je to sice fajn, ale doba, kdy to tamější státy utáhly, je definitivně pryč, dětská slavnost skončila a všichni koukají kolem sebe, co se to děje. Nejde o to, že by někdo direktivně umisťoval studenty do škol, ale stát disponuje různými nástroji, může některý druh vzdělání podporovat více, jiný méně. Může jasně říci, choďte si, do které školy chcete, ale já budu podporovat jen tyhle. Stát by měl začít situaci ve školství řešit, ale stále se v této oblasti nic zásadnějšího neděje. Nakonec, Česko nikdy nebude finanční Mekkou, tenhle stát má kořeny v průmyslu a pouze na této oblasti může postavit svůj úspěch.
* Wikov má také problémy se sháněním zaměstnanců?
Tohle je obecný, celosvětový problém. A právě na něm může Česká republika, mimo jiné i změnami ve školství, založit svůj budoucí úspěch. Tedy zajistit dostatek kvalitních a vzdělaných lidí pro technické obory. Pokud by se něco takového podařilo, velká část, minimálně evropských firem, bude do Česka stahovat své výrobní kapacity.
* Na trhu kolují informace, že je údajně Wikov na prodej, máte nějaké nabídky?
Neustále. O prodeji neuvažuji, nevím, co bych potom dělal. Úplně se mi nechce hledat nějaký nový obor, začít v něm opět zcela od počátku.
* Jak je na tom aktuálně vaše společnost Wikov Industry?
Vždy to může být lepší, třeba větším využitím výrobních kapacit našich továren. Co se týká obratu, letos se budeme pohybovat okolo 1,5 miliardy korun a zhruba 250 milionů provozního zisku. Co mi dělá radost, je zakázková kniha pro rok 2014, která vypadá velmi dobře. Spousta trhů, které dlouhá léta spaly, se začíná pomalu probouzet.
* Které spící trhy se pomalu probouzejí?
Těžařský průmysl, především sektor zemního plynu a ropy, důlní průmysl a výroba cementu a energetika. Tedy obory, ve kterých se dlouho oddalovaly investice, i kvůli tomu se některá zařízení již rozpadají. Začínají se stavět i nové věci. Z hlediska regionálního je aktuálně nejzajímavější Rusko, kde se investuje takřka do všeho. V Rusku téměř dvacet let žili z podstaty, která byla vybudovaná mimo jiné v infrastruktuře a průmyslu. Teď musejí dát všechno dohromady. Shodou okolností se jim podařilo nasbírat peníze a investice jsou velké, počínaje železnicí přes těžbu ropy a plynu až po budování obrovských průmyslových kapacit. Ruský trh je velká hvězda současnosti.
* V minulosti Wikov hodně investoval do výroby větrných elektráren, ale v tomto oboru to na nějaké velké probuzení moc nevypadá…
Bohužel tady nastal velký ústup. Věříme, že se i tenhle trh nějakým způsobem probere.
* Proč nastal tak velký sešup?
V jeden moment se sešlo mnoho příčin. Kromě jiného Evropu postihla krize a zhroutil se čínský trh. Čína postavila obrovské kvantum větrných elektráren, ale pouze jednu třetinu z nich se jí podařilo připojit do sítě, zbytek stál a nevyráběl elektřinu. Navíc jen třetina z té třetiny byla funkční, takže fungovalo zhruba jen deset procent ze všech postavených větrných elektráren. Čína jejich výstavbu zastavila a buduje rozvodnou síť. Očekávám, že stagnace v oblasti větrných elektráren potrvá ještě minimálně dva roky.
Pokud se skutečně podíváte na průmyslovou politiku státu, zjistíte, že je velmi nevýrazná a nekonzistentní. Martin Wichterle (47) • V roce 1990 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor geologie. • V letech 1990 až 2002 byl jednatelem a majitelem společností KAP a Ecochem. • V letech 2002 až 2005 byl majitelem a jednatelem firem G. Benedikt Karlovy Vary, Lillien Porzellan Austria, Porzellanfabrik Langenthal Switzerland. • Od roku 2002 je majitelem a předsedou představenstva skupiny Wikov Industry. Je ženatý, má tři děti. Když člověk vidí, na čem všem jsou přidělány cedulky, že to bylo postaveno z peněz Evropské unie, tak je jasné, že se z takových projektů nenajíme.
O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz
