Česko je opět nejhorší ze všech vyspělých zemí v přístupu znevýhodněných dětí kvyššímu vzdělání. Podle studie OECD dosáhne na vysokoškolský titul jen 3,6 procenta dětí rodičů bez středoškolské -ho vzdělání. V zemích OECD je to přitom v průměru 21,2 procenta.
Máme také ze všech vyspělých států nejnižší počet dětí, které dosáhnou vyššího vzdělání než jejich rodiče. To je výpověď o extrémně kastovní společnosti, pokud jde o kulturní kapitál, ačkoli příjmově patříme mezi nejvíce rovnostářské země na světě.
OECD ve své poslední studii také konstatuje, že klíčový pro vznik nerovností je desátý rok věku dítěte. U nás se tedy vše podstatné odehrává na základních školách.
Mezi nimi jsou ale v Česku obrovské rozdíly. I proto motivovaní rodiče pravidelně stanují před vchody vyhlášených základek, aby tam zapsali své děti. Tím se problémy jen akumulují.
Další problém nastává s placenými jazykovými kurzy či různými kroužky, které děti dále posunují ve znalostech a schopnostech. Příkladem je cizí jazyk, který se stále učí povinně až od třetí třídy. Bohatší a motivovanější rodiče se buď snaží dítě zapsat na školu, kde se angličtina nebo němčina učí už od první třídy, nebo platí potomkovi soukromé hodiny.
Pokud by stát trval na tom, aby se děti učily cizí jazyk nejpozději v první třídě, dokázal by eliminovat první privatizaci našeho veřejného školství, se kterou se dítě ve vzdělávacím procesu setká. Následují totiž další.
Jednotné přijímací zkoušky na střední a později i na vysoké školy připravily skvělý byznys pro přípravné kurzy. Ty si ale nemůže dovolit každý. Abyste dnes měli reálnou šanci, že vaše dítě bude přijato na univerzitu nebo lepší střední školu, musíte zaplatit tisíce korun. To může být pro některé rodiny zasažené například exekucí nepřekonatelná překážka.
Stát tady naprosto rezignoval na plnění základních funkcí ve vzdělávacím procesu, které pochopitelně velmi rychle zaplnil soukromý sektor. Připravujeme se tím o množství talentů z chudých rodin a naopak si vyrábíme budoucí problémy, které nás všechny budou stát peníze. 0
O autorovi| Jan Novotný novotnyj@mf.cz
