Vládní plán na záchranu Vítkovic naráží na pravidla EU
Záchranný kruh, který se vláda v dobré víře chystá vrhnout tonoucí společnosti Vítkovice, nemusí splnit svůj účel. Ačkoliv Zemanův kabinet minulý týden schválil program restrukturalizace firmy, stále není jasné, zda plánované kroky nebudou v rozporu se závazky, které má Česká republika k Evropské unii. Kvůli úsilí o vstup do evropského klubu totiž podepsala Klausova vláda v říjnu 1993 téměř čtyři sta stran rozsáhlý materiál pod názvem Evropská dohoda. Bruselští úředníci v něm jasně nadiktovali podmínky, které země žádající o vstup musí splňovat. Jeden z mnoha závazků, vyplývajících z asociační dohody, se týká i státní pomoci společnostem. Poslanci poté navázali na požadavky Bruselu zákonem o veřejné podpoře. Praxe ukazuje, že právě tato norma může být překážkou. Vládní materiál, který má týdeník EURO k dispozici, uvádí, že projekt musí nejdříve schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten ze zákona musí pro tento případ udělit výjimku, jelikož lhůta, kdy stát mohl bez povolení Bruselu nalévat peníze do krachujících hutních firem, již skončila. V současnosti Úřad pro ochranu hospodářské soutěže posuzuje, zda se jedná o přípustnou veřejnou podporu. To jinými slovy znamená, zda pomůže regionu s vysokou nezaměstnaností, zachová pracovní příležitosti a podpoří malé a střední podnikatele. Rozdělit a prodat. Pokud bruselské normy dovolí, bude moci začít poslední pokus o záchranu krachující ostravské společnosti. Ten předpokládá, vytvoření holdingové struktury. Vzniknou tak samostatné jednotky, které se budou nazývat Ocel, Strojírna, Energo a Konstrukce. Restrukturalizace se přirozeně neobejde bez propouštění. Ještě v tomto roce opustí firmu zhruba 2600 zaměstnanců. Netřeba připomínat, že veškeré náklady ve výsledku ponese majoritní vlastník – stát. Například zhruba 260 milionů korun potřebných na vyplacení odstupného propuštěným zaměstnancům totiž Vítkovice rozhodně nemají. Vládu ale tlačí čas. Nebezpečí konkursu a následných výpovědí vytváří hrozbu šestadvaceti tisíc nezaměstnaných v jednom městě. To je podle ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra pro region naprosto neúnosné. Plán proto pamatuje i na malé a střední věřitele. Ti by si cestou soudního vyrovnání mohli přijít na větší peníze, než kdyby poslali podnik do konkursu. Nezajištění věřitelé by podle vládního materiálu získali v případě konkursu asi tři procenta svých pohledávek, a to v časovém horizontu tří až pěti let. Naopak ve variantě vyrovnání by se ke svým penězům dostali už do půl roku. Soudní vyrovnání předpokládá tři kroky. Věřitelé do částky pěti milionů korun budou moci odprodat své pohledávky za pětašedesát procent. V druhé fázi stát hodlá snížit základní jmění společnosti. Třetí krok dává věřitelům šanci konverze pohledávek do akcií, a to ve tříleté lhůtě. V rámci tohoto východiska si věřitelé budou moci vybrat i takzvaný dlouhodobý instrument. Ten by jim do dvou let od podání nároku na vyrovnání zajistil až třicet procent nominální hodnoty pohledávek. Finanční restrukturalizace Vítkovic předpokládá, že pohledávky od věřitelů odkoupí Revitalizační agentura. Na to dostane úvěr od Konsolidační banky, která tak bude moci získat ve Vítkovicích majetek až do výše čtyř a půl miliardy korun. Ostravská symbióza. Z vyjádření ministra Grégra vyplývá, že se Vítkovice musí zbavit staré zátěže, což je v případě ostravské společnosti část známá pod jménem Dolní oblast. Odprodány by měly být Zkušebny a laboratoře, Železniční a Silniční doprava, ale i třeba největší česká víceúčelová hala Palác kultury a sportu v Ostravě. Ale ani pořádná restrukturalizace Vítkovicím nepomůže, nebude–li pamatovat na řešení v kontextu ostatních společností, které s Vítkovicemi přežívají ve výrobní symbióze. Klíčovým podnikem, na němž jsou hutě závislé, jsou Vysoké pece Ostrava (VPO). Ty totiž do Vítkovic dodávají nejdůležitější vstup – surové železo. Samotné pece jsou ale závislé na Nové huti, protože ta na rozdíl od VPO vlastní koksovnu. Proto kabinet předpokládá, že bude muset Vysoké pece Ostrava osamostatnit a posílit jejich provozní kapitál. VPO byly podle usnesení vlády před čtyřmi lety založeny jako společný podnik Vítkovic a Nové huti. Vládní dokument tudíž poukazuje na fakt, že bez dořešení vlastnických poměrů ve VPO budou Vítkovice i Nová huť ve stálém ohrožení. Jakýkoliv kolaps ve VPO by totiž způsobil, že se obě hutní firmy ocitnou bez vstupních surovin. Proto se otázkou pecí bude kabinet zabývat v samostatném vládním materiálu. A to ještě není všechno. Třiačtyřicet procent majetku Vítkovic je zastaveno u společností Shiran a Survit, které jsou hlavními dodavateli železné rudy. Majetkový podíl Nové huti ve výši 66 procent akcií je zase v zástavě dcery Světové banky firmy International Finance Corporation. Než se restrukturalizace uskuteční, bude výrobu Vítkovic zajišťovat státem stoprocentně vlastněná firma Osinek.
