Nerad bych si drbal hlavu, že musím dalších deset patnáct let pracovat na něco, co jsem vyvedl, říká majitel firmy Carbounion Bohemia
Problémy těžební společnosti OKD lidé znalí oboru předpovídali již před několika měsíci, dávno předtím, než se provalily na veřejnost. „Budou se každým měsícem propadat hlouběji do problémů. A teď jde o to, jak se s nimi vypořádají. Patrně bude muset dojít k nějakému řešení, na kterém se bude podílet stát, což bude velmi složité, protože OKD je soukromá, a ne státní firma. Tím pádem v tomto případě musí dojít k nějaké interakci mezi státem a těžební firmou – předpokládám, že až po volbách, protože v tu dobu již bude jasné, v jaké je OKD celkové situaci,“ komentuje aktuální stav Petr Paukner. A na rovinu dodává: „OKD mě zajímá i jako obchodní příležitost.“
Paukner již dlouhá léta patří na seznam českých miliardářů. Kromě jiného ovládá energetickou společnost Carbounion Bohemia.
* V české energetice se začínají pomalu, ale jistě přeskupovat pozice. Někteří velcí hráči prodávají svá aktiva. Také se chystáte na nákupy?
Čekám, vyčkávám. Pomalu se blíží rok 2016 (začnou platit přísnější emisní limity pro teplárenství – pozn. red.). Majitelé tepláren se musejí rozhodnout, co se svými provozy udělají. Zda budou investovat a splní přísnější limity, nebo se tepláren zbaví a prodají je. V některých případech platí, že čím později se rozhodnou, tím méně za teplárnu dostanou.
* Jste schopen odhadnout, kolik českých tepláren nepřežije rok 2016?
Nejsem. Většina tepláren řešení oddaluje, aniž by si uvědomovala, že času je již velmi málo. Aktuální situace českého teplárenství je taková, že obor funguje a nějaké peníze ještě nese, jenže je třeba si uvědomit, že zlaté časy jsou již dávno pryč. Pokud ale budou muset teplárny investovat tak, aby po roce 2016 splňovaly všechny stanovené předpisy, tak si myslím, že to řada z nich nezvládne…
* Takže budete nakupovat podíly v teplárenství?
Něco bych si koupit chtěl, ale určitě neprahnu po nějakém nákupu za každou cenu. Nechci ani soutěžit s takovými firmami, jako je třeba Energetický a průmyslový holding. Jsou to mladší kluci, mají k dispozici větší finanční prostředky a mohou si dovolit jít do větších rizik.
* Vy tolik neriskujete?
Nerad bych šel do větších rizik a pak si drbal hlavu, že musím dalších deset patnáct let pracovat na něco, co jsem vyvedl. Pouze si musím rozmyslet, kterých projektů se zúčastnit tak, aby nebyly sebezničující. Teď mi firma vynáší ročně 400 až 500 milionů korun před zdaněním, bez větších rizik. Třeba v soutěži o dvě tuzemské elektrárny, kterou vypsal švýcarský Alpiq, šlo o obrovské peníze, které by se do koupi musely strčit, ale i tak to dávalo smysl, byla to rozumná hra. Rozhodně ovšem nechci za každou cenu koupit nějakou teplárnu nebo jiné aktivum.
* Jenže zrovna tendr, který vypsal Alpiq na prodej svých dvou tuzemských elektráren, nakonec Švýcaři zrušili. Nikdo nenabídl cenu, která by splnila jejich očekávání…
Velmi mě překvapilo, že ten tendr Alpiq ještě tak úplně neodpískal. Pokud se mě ptáte na můj soukromý názor, a mohu se mýlit, jsem přesvědčen, že švýcarská firma ještě přijde s nějakými variantami. Jaké to ale budou, opravdu nevím. Mám informace, že v Alpiqu jsou dvě skupiny. Ta první říká: Neprodávejte za nižší ceny, jednoho dne hodnota stoupne. Přesvědčili se, že ceny, za které ty dvě elektrárny nabízeli, dnes nikdo není ochoten akceptovat. A pak je v Alpiqu druhá skupina, která zase říká: Pokud se chceme dostat ze současné šlamastyky, musíme prodávat. Obě skupiny určitě najdou nějaké kompromisní řešení…
* Moc úspěšně pro vás ale nedopadla ani soutěž ČEZ na prodej elektrárny Dětmarovice…
Jednání trvala příliš dlouho. I z toho důvodu se námi původně nabízená cena, tedy 1,3 miliardy korun, v průběhu času ukázala jako přestřelená, zhruba o 300 milionů korun. Nemohli jsme elektrárnu koupit, v opačném případě nám hrozilo, že se dostaneme do velkých problémů. S tím, jak šly ceny elektřiny dolů, tak vysoká investice již pro nás nebyla hratelná, neexistoval žádný záchranný polštář. V energetice musí člověk velmi trpělivě vyčkávat, až se objeví nějaká dobrá příležitost. A co se týká Dětmarovic, nelituji ani vteřinu toho, že jsem ze soutěže odstoupil. Někdy je dobré ukázat, že nejste ochoten koupit úplně všechno. Taková reakce mně velmi pomohla třeba u bank, které si teď říkají, podívejte se, Paukner není šílený. Nepohrne se do obchodu, který by byl moc rizikový.
* Zástupci velkých energetických firem neustále tvrdí, že situace v oboru je špatná, předpovídají katastrofické scénáře, kde se to hemží nedostatkem elektřiny a podobně. Souhlasíte s tím?
Můj názor v této problematice je ovlivněn Německem i proto, že jsem v této zemi dlouho žil. Určitě nevidím situaci tak dramaticky. Evropa se dostala do bodu, kdy si řekla: Pojďme spořit a vyrábět produkty méně náročné na spotřebu elektřiny, uvidíte, že se nám takové rozhodnutí vyplatí. O správnosti tohoto přístupu svědčí aktuální vývoj v Německu. Dosahují růstu svého hospodářství, a přitom snižují spotřebu elektřiny. V České republice se ale o takovém vývoji moc nemluví.
* Proč ne?
V Česku je plno lobbistů, kterým tyto informace příliš nevyhovují. Stačí se podívat na některé ze zájemců o dostavbu Temelína, jak bojují a obhajují tvrzení, že bez dvou nových bloků v Temelíně bude za několik let České republice hrozit nedostatek elektřiny…
* Mají pravdu, hrozí bez nových reaktorů nedostatek proudu?
Ne. Stavět Temelín teď anebo v nejbližších letech je naprosto nehospodárná záležitost. Budovat jej může jen šílenec, který má zcela jiné zájmy, než aby normální lidé měli elektřinu za přijatelné ceny. Jak jinak chtějí vytvářet konkurenceschopnost této země, když budeme mít největší náklady na elektřinu, v čem jiném pak bude naše přidaná hodnota? Nízké mzdy to nebudou. Pokud nedostavíme za aktuální situace Temelín, stane se pouze to, že přestaneme vyvážet každoročně 17 terawatthodin elektřiny. Počkal bych si na rok 2016, jak se situací v energetice zahýbají přísnější emisní limity a další události. ČEZ má v podstatě všechna povolení, může začít s dostavbou Temelína v relativně krátkém čase. Nejsem proti jádru, ale pro to, aby se budovalo v době, kdy bude alespoň nějaký výhled, že se výstavba ekonomicky vyplatí. A řeči o tom, že dostavba Temelína nakopne naše hospodářství, jsou nesmyslné.
* Z jakého důvodu?
Z výstavby dvou nových bloků se stane díra na peníze, proti které jsou podpora fotovoltaiky a dalších obnovitelných zdrojů jen dětská hračka. Budování nových bloků se začne rentovat jen v okamžiku, kdy cena silové elektřiny vzroste na úroveň kolem 80 eur za megawatthodinu. Navíc, Evropská unie ještě neřekla k výstavbě nových jaderných elektráren své poslední slovo. Může se stát, že Brusel stavbu posvětí, ale pouze za takových a takových podmínek, což může znamenat další růst nákladů do výše, o které se nikomu dosud ani nezdálo.
Proto opakuji: Dostavět Temelín ano, ale teprve v okamžiku, kdy se ekonomicky vyplatí, jen blázen by začal stavět teď. Ještě případně někdo, kdo s tím má nějaké postranní úmysly…
* A to je kdo?
Chápu, že jako vlastník fabriky, která stojí a padá s Temelínem, musím lobbovat pro jeho dostavbu, protože je to obrovský kontrakt, velká příležitost, která se v Česku nemusí několik let opakovat. Ale takové ty řeči, že stavba nakopne naše hospodářství, jsou opravdu nesmyslné, nenakopne. Respektive, nakopne teprve v okamžiku, kdy se ekonomicky vyplatí. Co by to bylo za ekonomické nakopnutí, když budu muset stavbu dotovat?
* Carbounion Bohemia je největším nezávislým obchodníkem s elektřinou v Česku. Kdy očekáváte nárůst cen proudu?
V nejbližších třech až pěti letech to určitě nebude.
* Dobře, ale Temelín se bude stavět minimálně osm let, takže se ČEZ možná s jeho dokončením trefí do doby, kdy ceny budou výrazně růst…
Máte pravdu, jenže nedostatek elektřiny nepřijde nikdy ze dne na den. Začněme stavět v okamžiku, až uvidíme světlo na konci tunelu. Teď jsme ve tmě. Dočasně můžeme dovést elektřinu ze Slovenska, které již v roce 2014 spustí první ze dvou nově stavěných bloků elektrárny v Mochovcích. Takové řešení přece není žádná hrůza. Je tu obrovská průmyslová lobby, která vidí rychlý výdělek na výstavbě Temelína, to je jasné. To jim nemám za zlé, ale měli by tu být i nějací národohospodáři, kteří řeknou: Ale dobré je to jen pro vás, my v takovém případě musíme sáhnout do hrnce a zaplatit.
* Děním na české průmyslové scéně hýbou události kolem společnosti NWR, respektive těžební firmy OKD…
Dvacet let jsem obchodoval s uhlím a koksem z OKD.
* Lze těžební firmu ještě vůbec zachránit?
Ano, ale bude to velmi komplikované. Nevím, zda si stávající vlastníci uvědomili, v jaké jsou situaci. Troufám si tvrdit, že jsou dobří finančníci, ale špatní manažeři průmyslových podniků. Budou se každým měsícem propadat hlouběji do problémů. A teď jde o to, jak se s nimi vypořádají. Patrně bude muset dojít k nějakému řešení, na kterém se bude podílet stát, což bude velmi složité, protože OKD je soukromá, a ne státní firma. Tím pádem v tomto případě musí dojít k nějaké interakci mezi státem a těžební firmou – předpokládám, že až po volbách, protože v tu dobu již bude jasné, v jaké je OKD celkové situaci.
* Ekonomická krize, pokles cen elektřiny, problémy OKD… Kazí vám to jako největšímu nezávislému obchodníkovi s uhlím a elektřinou byznys s těmito komoditami?
Vůbec. Současná krize v OKD mě zajímá, vidím tu reálnou příležitost, jak se dostat k obchodům s jejich uhlím. Myslím, že tahle firma má rezervy takřka ve všem, v nákupu vybavení, dopravě a mnohém dalším, co by se dalo zoptimalizovat. A co se týká hnědého uhlí, tak stejně jako v elektřině se mě krize dotýká v jedné věci – musím prodávat s menšími maržemi. Pokud stojí megawatthodina elektřiny 50 eur, tak máte jiný rabat, než když stojí 37. Stejná situace je při prodeji uhlí. Vše se snažím řešit navyšováním prodávaného množství, a to jak elektřiny, tak i uhlí.
* O kolik chcete objemy prodávaných komodit navýšit?
Loni jsem prodal 4,8 terawatthodiny elektřiny, letos bych se chtěl dostat přes pět terawatthodin, abych částečně dorovnal propad marží. U uhlí to bude větší problém, protože na rozdíl od elektřiny je trh s touhle surovinou mnohem stabilnější a navyšování prodeje závisí na tom, zda uspějete v nějakém tendru. Zase, jít do nějakého obchodu, kde nezískáte žádnou marži, nemá cenu. Počítám s tím, že v letošním roce prodám kolem 2,2 až 2,5 milionu tun uhlí.
* Vždycky se na trhu říkalo, že každý, kdo chce v oboru energetiky něčeho dosáhnout, musí být zadobře s ČEZ, EPH nebo s některým z dalších silných hráčů na trhu. Je to i váš případ?
Můžete existovat samostatně, je to sice náročnější, to je samozřejmé, ale z druhé strany, čím více jste nezávislý, tím jste svobodnější, méně uchopitelný a méně zranitelný. Jinými slovy, pokud bych se kamarádil jen s ČEZ a došlo by k výměně celého vrcholového managementu polostátní firmy, mohlo by to pro mě znamenat velký pokles obchodů.
Z toho důvodu si myslím, že je dobře nespat s nikým v jedné posteli a být zadobře se všemi.
* Existuje v české energetice pravidlo, že jakmile dosáhnete jako firma určité velikosti, stanete se nebezpečným pro velké hráče a ti se do vás pustí?
S něčím takovým již nemám problém. Samozřejmě, když jsem v Česku začínal, to bylo jiné. Teď už mě všichni respektují, navíc při objemech elektřiny a uhlí, které prodávám, jsem již docela významný hráč.
* Vyděláváte zhruba 500 milionů korun před zdaněním ročně. Jaké jsou vaše cíle? Přesáhnout miliardu?
Takhle se na to nedívám, nelze to tak plánovat. To se může stát, a nemusí. V podstatě dnes vidím, že možnosti obchodu jsou víceméně vyčerpány. Jasně, když se něco stane s OKD, tak by se s ním dalo obchodovat, myslím, že bych to docela uměl, dlouho jsem to dělal. Tady docházelo k tomu, že hnědé uhlí nahrazovalo černé, když byly ceny vysoko, a OKD mělo nos nahoru, prodávalo se koksovatelné uhlí a vozilo se černé do Rakouska. Teď najednou vidí, že to je vše jinak. Chyba podle mě byla v nedostatečné diverzifikaci. Já je nechci ale kritizovat.
* Koukám, že vám leží OKD v žaludku…
Kdepak. Já pouze vidím aktuální problémy v OKD jako možnou obchodní příležitost. Ale samozřejmě z hlediska společenského a české ekonomiky se jedná o velký problém. Trochu mě dráždí, že se tím nikdo vážně nezačal zabývat mnohem dřív. A znovu opakuji, rád se záležitostí kolem OKD pomůžu. Jen v dopravě, kterou nikdo nekontroloval, jsou skutečně velké rezervy, stejně tak v nákupu důlní techniky. V těchto a dalších oblastech byla jistá benevolence v dobách, kdy byly ceny černého uhlí vysoké a vše fungovalo.
* Jakou benevolenci máte na mysli?
Společnost nebyla vedena jako privátní. Majitelé nebyli v České republice. Zajímavé je, že bývalý generální ředitel OKD Klaus-Dieter Beck odešel na vlastní žádost ještě předtím, než to prasklo. To znamená, že o všem věděl dlouho dopředu. Idea další budoucnosti OKD měla být taková, že se bude firma postupně zmenšovat. A ze současných zhruba 11,5 milionu tun uhlí vytěží v následujících deseti patnácti letech kolem šesti milionů ročně. Spolu se snižováním těžby se měly postupně odstřihnout všechny drahé provozy a část peněz, které se vydělají, měla být použita na útlum těžby. Tak měla být nastavena budoucnost OKD od samého počátku. Bohužel se tak nestalo.
* V posledních době hodně spolupracujete s podnikatelem a lobbistou Martinem Ulčákem a spolumajitelem Sokolovské uhelné Františkem Štěpánkem…
Založili jsme společně firmu Purs. Byla to účelová akce, zúčastnili jsme se s ní tendru na prodej tuzemských aktiv vlastněných Alpiqem. Neuspěli jsme, ale společnost ještě nerušíme, protože zatím nevíme, co s ní dál budeme dělat. Co se týká Štěpánka, známe se 25 let. Je to výborný odborník, který si v Sokolovské uhelné prošel řadou postů, přesně ví, jak co funguje. Nikdo z podřízených jej teď nemůže utancovat. To byla chyba právě v OKD.
• Stavět Temelín teď anebo v nejbližších letech je naprosto nehospodárná záležitost. Budovat jej může jen šílenec, který má zcela jiné zájmy, než aby normální lidé měli elektřinu za přijatelné ceny. PETR PAUKNER
Největší z nezávislých
Dle tiskových zpráv, které v posledních šesti měsících týdeník Euro obdržel prostřednictvím e-mailu, je v tuzemsku zhruba pět firem, které se titulují jménem největší nezávislý tuzemský obchodník s elektřinou. Poněkud překvapivě mezi nimi nefiguruje skutečný vládce této kategorie, skupina Carbounion Bohemia. Firma, kterou ovládá miliardář Petr Paukner, současně s elektřinou prodává také hnědé a černé uhlí. Jen v letošním roce by měla zobchodovat zhruba 2,2 až 2,5 milionu tun hnědého uhlí a přes pět terawatthodin elektřiny. Podle informací týdeníku Euro většinu elektřiny Paukner zobchoduje díky svým dlouholetým kontaktům v energetice. Což ostatně dosvědčuje i jeho prohlášení: „Elektřinu kupuji hlavně od nezávislých výrobců, na burze obchoduji jen minimálně.“ Základní kapitál firmy Carbounion Bohemia činí 1,167 miliardy korun. V loňském roce činil obrat skupiny 11,3 miliardy korun a zisk před zdaněním přesáhl 450 milionů korun. Paukner rovněž vlastní fotovoltaické elektrárny na jižní Moravě. Součástí jeho uskupení je také společnost Humatex, která se zabývá výrobou přípravků na obohacování půdy z uhlí, a speditérská firma Carbosped. Týdeník Euro oslovil několik obchodních partnerů a spolupracovníků Pauknera. Ti se shodují v tom, že miliardář sice co do obratu nepatří ve svém oboru do absolutní špičky, má ale na dění v energetice významný vliv. Paukner v posledních letech spolupracuje na některých projektech se spolumajitelem Sokolovské uhelné Františkem Štěpánkem. Spolu s ním a lobbistou Martinem Ulčákem se mimo jiné ucházeli o tuzemská aktiva společnosti Alpiq. V tendru však neuspěli. Petr Paukner v létě rozšířil svoje podnikání mimo energetiku, když koupil fotbalový klub Dukla Praha. Plánuje spolupráci s některými německými špičkovými týmy, pro které chce prodávat v Dukle vychované mladé a nadějné fotbalisty. Miliardář nicméně přiznává, že dopředu neví, zda bude se svými plány ve fotbale úspěšný. (foj)
O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz
