Tak nám v eurozóně přibyla další země, která se stará o vzrušení na trzích. Jako by nestačily problémy Řecka, Portugalska, v posledních týdnech Španělska a (opět) Itálie. Uplynulou neděli proběhlo teprve první kolo francouzských prezidentských voleb, rozhodnuto bude až v květnu. Už v minulém týdnu se ale projevily obavy z toho, že zemi galského kohouta nečekají kýžené strukturální reformy.
Stávající prezident Nicolas Sarkozy ani socialista Francois Hollande (to je pro investory horší varianta) nepředstavili prakticky žádné systematické návrhy na zlepšení situace v druhé nejsilnější ekonomice měnové unie. Trhy zřejmě zneklidnil předvolební náskok Hollanda, který v kampani zaperlil například s nápadem na radikální zvýšení daňové sazby pro bohaté nebo s tím, že k vyrovnanému rozpočtu stačí dojít později, než se dosud plánovalo. Sarkozy však také vystupoval spíše jako ochránce tradičního francouzského etatistického přístupu. Data OECD s vyznačením poměru sociálních výdajů na HDP jsou sice ještě předkrizová, Francouzi se ale na prvních příčkách jistě drží i nyní a zatím to nevypadá, že by se chtěli svého nakynutého welfare state zříci. O to horší to budou mít v budoucnu.