O zdravé části těžební firmy OKD se hlásí první zájemci Když někdo slaví tak významné jubileum, jako jsou sedmdesátiny, bývá to většinou velká sláva. Stejné výročí od svého založení 1. ledna oslavila i firma OKD. A místo pořádného mejdanu to spíš připomíná přípravu na pohřeb oslavence. A na rozdíl od nedávno zesnulého Davida Bowieho se rozhodně nebude loučit se vší parádou (nemluvě o tom, že post mortem už OKD na rozdíl od rockera nic nevydělá).
Kondice punkera
Když jsme u těch muzikantů, ekonomickou kondici OKD lze přirovnat ke zdravotnímu stavu frontmana punkové kapely, který posledních dvacet let strávil na koncertní šňůře a po večírcích. Náklady na vytěženou tunu uhlí jsou vyšší, než kolik jsou za surovinu ochotni platit odběratelé. Příjmy firmy jsou nižší než její výdaje. Relevantní údaje k aktuálnímu stavu ale nejsou zatím k dispozici. Poslední jsou za třetí čtvrtletí loňského roku. Firma vykázala za třetí čtvrtletí ztrátu ve výši 29 milionů eur, což je oproti předchozímu čtvrtletí více než dvojnásobek. Celkově ukazatel EBITDA za prvních devět měsíců roku 2015 byl minus čtyři miliony eur. Ekonomičtí analytici se trumfují v odhadech, kdy OKD dojde hotovost a management firmy nahradí insolvenční správce. Někdo hovoří již o prvním letošním čtvrtletí, jiný o polovině, další o konci roku. Jisté není nic a otazníků kolem společnosti OKD, respektive její mateřské firmy NWR je víc. Ale popořadě.
Důvody, proč se OKD nachází v tak tristní situaci, nejsou nijak tajné. Vedení firmy již několik let v řadě odkazuje na neustále klesající ceny černého uhlí na trzích, se kterými prý nikdo nemohl počítat. Pokud se ale podíváte na vývoj cen černého uhlí, zjistíte, že až na výjimečné období v letech 2005 až 2008, kdy se šplhaly k rekordním výškám, se pohybují na víceméně stejné úrovni. K ozdravení firmy NWR, respektive OKD, která je jejím jediným aktivem, příliš nepomohla ani restrukturalizace NWR v roce 2014, kdy došlo k navýšení základního jmění o 185 milionů eur.
Situaci s odbytem navíc komplikuje i dění v sousedním Polsku. Tamní černouhelné firmy zápasí o přežití a jsou při dodávkách uhlí ochotny výrazně slevit ze svých cenových požadavků. Ke zlepšení situace nepomohla ani dřívější obchodní politika OKD – firma v době strmého růstu cen odmítala některé tradiční dodavatele s tím, že pokud se jim nelíbí oznámené zdražení, ať si koupí uhlí jinde, třeba v Polsku. Část z nich poslechla. Takže ano, aktuálně nízké ceny černého uhlí jsou problém, jenže ne jediný.
Zaplať, dostaneš slevu
Týdeník Euro v této souvislosti oslovil několik byznysmenů a odborníků, kteří se v oboru dlouhodobě pohybují. Ti upozorňují na jednu zajímavou skutečnost. Finančník Zdeněk Bakala ovládl OKD až na konci roku 2004, kdy firmu získal od manažerů Koláčka a Otavy (viz box). Ve zmíněném roce přitom byly ceny černého uhlí zhruba na stejné úrovni, jako jsou nyní. Přitom čistý zisk OKD za rok 2004 dosáhl 5,1 miliardy korun. O rok později (to již ve společnosti vládl Bakala a spol.) čistý zisk klesl na 2,269 miliardy korun. Zcela jistě se jedná jen o shodu náhod.
Problémy firmy tedy vyplývají i z něčeho jiného než z nízkých cen černého uhlí. Společnost OKD po příchodu Bakaly a spol. výrazně investovala do těžební techniky, dle některých zdrojů ji kupovala až o třetinu dráž, než jsou ceny na trhu obvyklé. Provize z prodeje pak inkasovaly firmy spřízněné s NWR. Hovoří se i o dalších nevýhodných smlouvách s dodavateli služeb. Šťastná není ani současná obchodní politika: pokud odběratel zaplatí za uhlí dopředu, dostane od OKD pětiprocentní slevu. V době, kdy firma pálí volnou hotovost jako paní Bundová z populárního seriálu Ženatý se závazky a hodí se jí každá koruna, to není zrovna prozíravá obchodní strategie.
Nervózní Sobotka
Situace v moravskoslezském regionu notně znervózňuje vládu. Především tu část, která má v kapse členské knížky ČSSD. Přece jen firma napřímo zaměstnává deset tisíc lidí, další desetitisíce pracují v navazujících oborech. Vláda se obává, že v extrémním případě, kdy půjde propouštění moc rychle, mohou nastat v regionu sociální bouře. Což v roce 2016, kdy se konají krajské volby a ty parlamentní jsou takřka na dohled, není dobrá výchozí pozice.
Zvlášť v případě, kdy máte s OKD společného víc, než se vám líbí. Pro ty, kdo zapomněli: V době, kdy stát prodával 45,88 procenta akcií OKD za 4,1 miliardy korun manažerům kolem Koláčka, šéfoval ministerstvu financí Sobotka. Transakce byla velmi kritizovaná jako nevýhodná pro stát. Z ohodnocení majetku těžební firmy, ze kterého tehdejší vláda při svém rozhodování o prodeji vycházela, údajně jaksi „vypadly“ některé dceřiné firmy s miliardovou hodnotou.
I proto vyznívá poněkud komicky rozhodnutí premiéra Sobotky, který si dle informací týdeníku Euro nechal vypracovat analýzu, jakým způsobem a zda vůbec je možné se dostat k Bakalovu majetku. „Kolem akvizice OKD, úpisu akcií NWR na burze a následných kroků panují velké pochybnosti. Najít viníka vzniklé situace v OKD a donutit jej, aby se svými financemi podílel alespoň částečně na nápravě škod, je vhodné,“ řekl zdroj blízký Sobotkovi. Jméno si zveřejnit nepřál. Současně s tím ale dodal, že ve výše uvedené řešení moc nevěří.
Podle lidí z premiérova okolí Sobotka především chce, aby konec OKD měl co možná nejmenší dopad na zaměstnanost v regionu. Tímhle úkolem ostatně pověřil ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. Ten již absolvoval s vedením NWR, potažmo OKD několik jednání na téma řešení aktuální situace. Že jednání nebude jednoduché, se potvrdilo už na konci loňského roku, kdy firma NWR požadovala po státu 150 milionů eur (zhruba čtyři miliardy korun) za to, že bude pokračovat v těžbě. Stát takový požadavek odmítl jako nehorázný.
Další jednání s vedením OKD z počátku ledna již bylo mnohem smířlivější, i když žádné rozhřešení nepřineslo. Což ostatně dosvědčuje i komentář ministra Mládka: „Jednání vlády s vedením OKD bylo prospěšné především proto, že se vyjasnilo, že vláda musí jednat s vedením těžební společnosti, ale to musí mít jasný mandát od věřitelů firmy.“ Stát údajně na jednání OKD navrhl, že za jednu korunu převezme zakonzervovaný důl Frenštát na Novojičínsku. Jeho provoz vyjde OKD ročně na zhruba padesát milionů korun. Dle ministra financí Andreje Babiše je nyní na tahu vedení OKD, které musí přijít s konkrétními návrhy na zlepšení hospodaření firmy. Vláda hodlá restrukturalizaci pouze pasivně sledovat.
Podle informací týdeníku Euro se Babiš nechal několikrát slyšet, že nejlepším řešením situace v OKD by byla insolvence těžební firmy. Tu by stát mohl aktivně ovlivňovat, třeba jednáním s insolvenčním správcem, případně koupit zdravou část firmy a řídit aktivně útlum těžby uhlí v regionu tak, aby se co nejméně projevil na růstu nezaměstnanosti.
Takovou transakci ale může udělat jen pod podmínkou, že se mu investované prostředky minimálně vrátí. V opačném případě by to byla nepovolená veřejná podpora, která by neprošla v Evropské komisi.
Jaká řešení připadají v případě OKD v úvahu? Hovoří se o několika variantách. Některé z nich ale nejsou moc průchozí. Na začátek jedna pozitivní zpráva. Zrušení a likvidace OKD nepřipadá v úvahu. Tím jsme přísun dobrých zpráv vyčerpali. Zrušení a likvidace nejsou možné, protože firma není schopna v rámci tohoto procesu splatit své dluhy.
Další zvažovanou variantou je přímý vstup českého státu do OKD. Hovořilo se o rozseknutí těžební firmy na dvě části. V první by skončily toxické části těžební společnosti, ve druhé pak životaschopné části, včetně ziskových dolů. Tuhle část by pro stát spravoval ČEZ, který má s těžbou zkušenosti, případně státní firma Diamo. Ani tahle varianta ale není moc reálná. Vstup státu do uhelné firmy je kvůli možnému porušení pravidel veřejné podpory takřka nepřijatelný. Brusel výslovně zakazuje členským zemím poskytnout podporu na záchranu a restrukturalizaci uhelného průmyslu. S jednou výjimkou, pokud stát finančně přispěje na zavření nekonkurenceschopných dolů.
Čekání na insolvenci
Dalším řešením, které v tuto chvíli vypadá asi nejpravděpodobněji, je insolvence. Tu lze řešit dvěma způsoby. Konkurzem, při němž se insolvenční správce snaží zpeněžit veškerý majetek firmy a z peněz uspokojit věřitele; s tím musí souhlasit věřitelský výbor. Druhým způsobem je reorganizace podniku, při níž se zjednodušeně řečeno zachová provoz podniku a odseknou se ztrátové provozy. Zdravá část se pak prodá nebo ji ovládnou věřitelé a podobně. „Jediné řešení situace je konkurz OKD, bez něj to nejde a pacient zemře,“ tvrdí Petr Paukner, majitel společnosti Carbounion Bohemia, jenž desítky let obchoduje s uhlím. Konkurzní správce je podle něj schopen zreálnit náklady na těžbu, ekonomické procesy ve firmě. „Například může aktualizovat veškeré dodavatelské smlouvy, nevýhodné vypovědět, prodat část nepotřebného zařízení,“ je přesvědčen Paukner. Ten aktuálně pracuje na analýze současné situace v OKD. Pro koho ji chystá, ale nesdělil. „Ještě ji nemám hotovou, ale kdo jiný by ji měl sepsat, když ne někdo, kdo se léta pohybuje v oboru a má potřebné zkušenosti,“ říká. O analýzu již dle informací týdeníku Euro projevilo zájem několik ministrů i premiér Bohuslav Sobotka.
A O KD kupuje… Bakala
Je tu ale jedno reálné nebezpečí. Za hlavního viníka současného stavu je považován miliardář Zdeněk Bakala. Ten do OKD vstoupil v roce 2004. Poté vytvořil novou firemní strukturu zastřešenou společností NWR a její akcie s pomocí firemních manažerů uvedl na burzu. To vše doprovodil příběhem o skvělé budoucnosti těžební firmy, obrovských zásobách uhlí v podzemí a takřka neomezeném odbytu. Investoři uvěřili, o akcie NWR se málem poprali a cenu vyšroubovali až někam k šesti stům korunám. Postupem času se z optimistického příběhu stala sci-fi, cena akcií klesla ze stovek korun na několik haléřů. Společnost OKD je nyní předlužená a nestíhá splácet.
Tím se dostáváme k avizovanému nebezpečí: největším věřitelem OKD je firma NWR, přes kterou tekly půjčované finance do těžební firmy. Kdo je největším věřitelem NWR, ale už jasné není. Dle některých informací mezi ty největší patří polská společnost AWT, která měla kupovat dluhopisy OKD na přímé doporučení Zděňka Bakaly, prý jako dobrou investici. Jaký je teď v polské firmě názor na Bakalu, asi není třeba zmiňovat. Na trhu ale navíc kolují informace, že se do skupování pohledávek za NWR vrhl i samotný Bakala. Paradoxně tak může dojít k situaci, že o dalším osudu OKD bude jako největší věřitel rozhodovat Bakala (stále největší akcionář NWR) nebo některá s ním spřízněná firma. Možná nakonec i rozhodne o prodeji sám sobě.
Firma OKD nechce svoji aktuální situaci komentovat. Týdeník Euro zaslal několik otázek, mimo jiné, jaký je její aktuální ekonomický stav, kolik procent těžby má pokrytých dlouhodobými kontrakty s odběrateli. „S ohledem na stále probíhající jednání mezi majiteli dluhopisů, vlastníky a vládou nebyl OKD udělen mandát poskytovat žádné informace mající ekonomický nebo obchodní charakter,“ oznámil mluvčí firmy Ivo Čelechovský.
Problém se jmenuje Krúpa
Pro Bakalu to vypadá jako dobrý konec příběhu. Před nedávnem se ale do NWR pustil známý nájezdník Pavol Krúpa, respektive jeho firma Arca. A postupem času přitvrzuje. „Jdeme po Bakalovi,“ přiznává Krúpa. „Jsme přesvědčeni, že primární úpis akcií NWR byl úmyslný podvod na investory. Navíc máme indicie, že banky, které se na něm podílely, byly stranou placené za to, že tyto cenné papíry nabízely a pomáhaly s budováním tohoto nepravdivého příběhu,“ je přesvědčen Krúpa. Odměna těchto bank se prý pohybovala v rozmezí od čtyř do šesti procent. Arca podle Krúpy před nedávnem tyto „podezřelé“ banky oslovila s tím, zda by mohly své angažmá při prodeji akcií NWR vysvětlit. Odpovědi zatím nedostala. Arca aktuálně ovládá dvě procenta akcií NWR. Podíl by chtěla navýšit, ale jde to ztuha. Na trhu se prý pohybuje někdo s podobným záměrem – totiž vykoupit akcie NWR. A prý to není nikdo jiný než Bakala nebo některá ze spřátelených firem. l
**
vývoj OKD
24. října 1945
Prezident Edvard Beneš podepsal
dekret, kterým znárodnil šest
těžařských společností vlastnících
doly v ostravsko-karvinském
revíru.
7. března 1946
Všechny znárodněné černouhelné
doly začleněny do národního
podniku Ostravsko-karvinské
kamenouhelné doly Ostrava.
1. ledna 1950
Název podniku změněn na
Ostravsko-karvinské doly,
národní podnik.
1. listopadu 1990
Z OKD je vyčleněn důl ČSM ve
Stonavě, který se stal společně
s dolem Kladno v Libušíně
a dolem Tuchlovice součástí
nového podniku Českomoravské
doly. Firma byla později
privatizována.
31. prosince 1990
Státní podnik OKD byl bez
likvidace zrušen, k 21. lednu
1991 byla zřízena akciová
společnost Ostravsko-
-karvinské doly (OKD). Jediným
akcionářem byl stát. V průběhu
devadesátých let došlo
k částečné privatizaci OKD,
největší díl akcií získaly obce.
1997
Ostravský podnikatel
Stanislav Pros začíná
skupovat akcie OKD.
1998
Podnikatel Pros na valné
hromadě OKD vystupuje jako
majoritní vlastník firmy.
říjen 1998
Na scénu vstupují manažeři OKD
Petr Otava, Viktor Koláček a Jan
Przybyla, respektive jejich firma
K.O.P. a nově založený subjekt
Karbon Invest (v té době údajně
ovládaný Prosem). OKD si
půjčuje 2,5 miliardy korun od
Investiční a Poštovní banky.
Ve středu 14. října OKD kupuje
firmu K.O.P. za 3,9 miliardy
korun. K.O.P. přepošle 2,4 miliardy
korun Karbon Investu.
Ten následně finance přepošle
Prosovi a ovládne majoritu
v OKD. Následně K.O.P. posílá
zbylých 1,5 miliardy kyperské
firmě Lagur (údajně ve vlastnictví
Prose), za které pro
manažery kupuje Karbon Invest.
Manažeři v čele s Koláčkem bez
vynaložení koruny získávají
majoritu v OKD. Tomáš Ježek
označuje transakci za kapitálový
incest, ale to je tak všechno, co
s ní zmůže.
2003
Koláček a spol. jsou obviněni
za pozdější transakce mezi
Karbon Investem a OKD. Soud
je ale nakonec v roce 2009
osvobozuje.
15. září 2004
Vláda Stanislava Grosse
schvaluje prodej 45,88 procenta
akcií OKD v držení
Fondu národního majetku
Karbon Investu za 4,1 miliardy
korun. Firma tak ovládne
95,89 procenta akcií těžební
společnosti. Za privatizaci byl
odpovědný tehdejší ministr
financí Bohuslav Sobotka.
2004
Karbon Invest, včetně OKD,
kupuje firma Charles Capital,
patřící kyperské společnosti
RPG Industries, za níž stojí
český finančník Zdeněk Bakala.
květen 2008
Bakalova NWR (majitel
OKD) vstupuje na pražskou
a londýnskou burzu.
10. dubna 2014
Ministerstvo financí přiznává,
že poslalo Evropské komisi
zavádějící nebo nepravdivé
informace, ze kterých komise
vycházela při rozhodování,
zda prodej povolit, či ne.
Jak si vedlo OKD a jak to vidí NWR
Celková těžba a její odhady do budoucna (v mil. tun)
8,02
2015
6,57
2016
6,40
2017
5,11
2018
4,88
2019
4,81
2020
Průměrná cena a odhad budoucího vývoje (v eurech za tunu)
Zdroj: NWR
Ekonomickou kondici OKD lze přirovnat ke zdravotnímu stavu frontmana punkové kapely, který posledních dvacet let strávil na koncertní šňůře a po večírcích. NWR změnila majoritního akcionáře Těžební společnost New World Resources, která kontroluje ostravské černouhelné doly, má od poloviny ledna nového většinového majitele. Původní největší akcionář – firma CERCL Mining – totiž převedl podíl ve výši 50,52 procenta na svou dceřinou společnost CERCL Mining Holdings. „Jedná se o interní restrukturalizaci CERCL Holdingu pro vlastní potřeby této společnosti,“ uvádí mediální zástupce firmy Josef Bouška. „Protože jde pouze o interní restrukturalizaci, není cena nebo výše platby relevantní,“ dodává. Firmu CERCL Mining kontroluje finančník a miliardář Zdeněk Bakala společně se skupinou BXR, kterou představuje řada investorů v čele s Peterem Kadasem. (gal) l Pokud se podíváte na vývoj cen černého uhlí, zjistíte, že až na výjimečné období v letech 2005 až 2008, kdy se šplhaly k rekordním výškám, se pohybují na víceméně stejné úrovni. Chceme zdravé doly Plány na záchranu OKD jsou jedna věc, zda vyjdou, je věc jiná. Pokud se těžební firma rozdělí na problémovou část, která bude posléze zlikvidována, a zdravou část nabídne insolvenční správce k prodeji, zájemců bude několik. Již dříve jej potvrdil Koláček junior. Za určitých podmínek připustil zájem i Krúpa ze společnosti Arca. Hovořilo se o dalším – majiteli firmy Carbounion Bohemia Pauknerovi. Ten ale takové plány popírá. „Ne, zájem nemám, chtěl bych být pouze součástí skupiny, nebo řekněme komise, která se bude snažit alespoň některé části z OKD zachránit,“ tvrdí. Pokud ale budou aktiva OKD na prodej za rozumnou cenu, bude zajímavé, jak dlouho mu tohle předsevzetí vydrží. Může dojít k situaci, že o dalším osudu OKD bude jako největší věřitel rozhodovat Bakala (stále největší akcionář NWR) nebo některá s ním spřízněná firma.
O autorovi| Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz
