Novela devizového zákona je v rozporu s přístupovou smlouvou
Německý občan, jeden z klientů pražské pobočky mezinárodní advokátní kanceláře Gleiss Lutz, měl zájem koupit zemědělskou půdu v České republice. Byl zapsán v české evidenci zemědělských podnikatelů a vyřídil si povolení k pobytu. Uzavření transakce již nemělo nic bránit. Přístupová smlouva, která umožňuje omezit cizincům nákup zemědělské půdy v Česku, se totiž týká pouze těch lidí, kteří v republice nemají trvalý pobyt. I když je tato smlouva nadřazena českým zákonům, přijala na začátku května Poslanecká sněmovna novelu devizového zákona, která zavádí další omezení, a to nad její rámec. Požaduje totiž po potenciálních kupcích zemědělských parcel, aby kromě zápisu do rejstříku podnikatelů splnili ještě další podmínku, a to minimálně tříletý trvalý pobyt na území České republiky. „Domnívám se, že tento požadavek je v rozporu s přístupovou smlouvou,“ říká Kateřina Jandová z advokátní kanceláře Gleiss Lutz.
Pravdu má Němec.
Přístupová smlouva umožňuje zavést přechodné období na nabývání zemědělské půdy a lesů v délce sedmi let pro občany a firmy z jiných států Evropské unie. „To se ale netýká těch, kteří zde chtějí podnikat v zemědělství a vyřídí si povolení k pobytu. U obchodních společností omezení neplatí, pokud má firma v Česku sídlo či organizační složku,“ tvrdí Jandová. Dodává, že některé katastrální úřady jsou si vědomy rozporu mezi přístupovou smlouvou a novelou devizového zákona. „Obvolávali jsme několik katastrálních úřadů a některé z nich by našeho klienta z Německa zapsaly jako majitele zemědělské půdy, pokud by se rozhodl ji v Česku zakoupit,“ říká Jandová. Tam, kde by neuspěl, by musel spor řešit soud. „Ten by ale pravděpodobně dal zapravdu německému podnikateli,“ domnívá se právnička. Říká, že novela zákona, i když je v rozporu s přístupovou smlouvou, potenciální kupce zemědělské půdy - zejména drobné zemědělce - od transakce odradí. „Nikdo nebude chtít riskovat, že ho katastrální úřad nezapíše jako vlastníka nemovitosti a skončí u soudu,“ konstatuje Jandová. Naproti tomu velké developerské společnosti, které mají v České republice pouze pobočku, a jež ustanovení devizového zákona požadující sídlo na našem území poškozuje, by však mohly mít odvahu k případnému sporu s českým státem.
Podvod na druhou.
Na to, že novela devizového zákona není v souladu s přístupovou smlouvou, poukazovali již při jejím projednávání opoziční poslanci. Předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý označil návrh zákona za „pokus o podvod na druhou“. „České veřejnosti při vyjednávání podmínek o vstupu České republiky do Evropské unie bylo slibováno, a dokonce to vláda považovala za svůj úspěch, vyjednávání o tom, že bude jako kompenzace přechodných období, kterými jsou postiženi naši občané a naše podniky, přijato přechodné období, ve kterém fyzické osoby, občané Evropské unie, tím pádem neobčané České republiky, nebudou moci nabývat zemědělský nemovitý majetek, zemědělskou půdu v České republice. To není pravda,“ řekl v poslanecké sněmovně před konečným schválením novely Vlastimil Tlustý. Svůj názor opíral o ustanovení přístupové smlouvy týkající se volného pohybu kapitálu. To praví, že na samostatně hospodařící zemědělce, kteří jsou státními příslušníky jiného členského státu a chtějí se usadit a bydlet v České republice, se nebudou vztahovat jiné postupy než ty, které jsou uplatňovány na státní příslušníky České republiky. „To znamená, že slib, který učinila vláda, je nepravdivý, a znamená, že žádné přechodné období pro nabývání zemědělského majetku pro občany Evropské unie v České republice není efektivní, neplatí. To je první podvod staršího data. Dnes chystá vládní koalice druhý. Ustanoveními, která jsou včleněna do devizového zákona, se snaží vzbudit dojem, že předchozí citované ustanovení lze překonat. Ale to není pravda. Nadřazené je znění právě oné citované smlouvy a proto pokrytecky přijímané ustanovení o jakémsi tříletém přechodném období je zcela nefunkční a nic nemění na předchozím, co jsem uvedl. Není pravda, že občané Evropské unie nebudou moci nabývat v České republice zemědělský majetek a zemědělskou půdu,“ konstatoval na začátku května Tlustý.
A naučte se česky.
Podmínka tříletého trvalého pobytu na území České republiky byla do vládní předlohy novely začleněna až dodatečně, a to na návrh zemědělského výboru Poslanecké sněmovny. „S Evropskou unií bylo vyjednáno přechodné období sedmi let, po které Česká republika může omezit cizincům nakupovat zemědělskou půdu. Novela devizového zákona zkracuje tuto lhůtu na tři roky s tím, že může být ještě prodloužena na sedm let. Jde o určitý kompromis a podporu našich zemědělců. Chceme zabránit spekulacím s půdou. Požadujeme, aby se zde zemědělec, který pochází z členského státu Evropské unie, usadil, měl zde trvalé bydliště a uměl česky,“ tvrdí Martin Severa, tiskový mluvčí ministerstva zemědělství. To, že nám přístupová smlouva neumožňuje klást takové požadavky na zemědělce, státní instituci netrápí. „Nedomnívám se, že by podmínky v devizovém zákoně byly v rozporu s přístupovou smlouvou. A že někteří právníci jsou opačného názoru? Někteří zase nejsou,“ kontruje Severa. Novela devizového zákona má i další mouchy. Na některé upozorňoval týdeník EURO již dříve. Chyb je ale více. Přístupová smlouva umožňuje omezit nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro občany Evropské unie v délce pěti let. Kategorii vedlejší bydlení sice nezná český právní řád, nicméně evropská legislativa zahrnuje pod tento pojem objekty druhého bydlení a rekreační budovy. „Ministerstvo financí je názoru, že je třeba za objekty vedlejšího bydlení ve Smyslu smlouvy o přistoupení k EU považovat pouze byty, rodinné domy, stavby pro individuální rekreaci a pozemky zastavěné nebo územním rozhodnutím určené k zastavění těmito stavbami,“ vysvětluje Marek Zeman, tiskový mluvčí ministerstva financí.
Vedlejší bydlení není další.
Novela devizového zákona namísto termínu vedlejší bydlení pracuje s pojmem „další nemovitosti“. „Domnívám se, že devizový zákon kategorií další nemovitosti vymezuje širší okruh objektů, než zmiňuje přístupová smlouva. Zahrnuje totiž všechny typy nemovitostí, tedy i hlavní bydlení, či objekty určené k podnikání. Soudím, že to je neplatné,“ tvrdí Jandová. Česká republika nemůže občanům členských zemí Evropské unie omezit nákup nemovitostí, které využijí k podnikatelské činnosti nebo jako své hlavní bydlení. „Bez problémů by si například mohl v Česku koupit nemovitost německý občan, který žije v Německu v pronajatém bytě a zde si pořídí objekt hlavního bydlení nebo provozovnu sloužící v podnikatelské činnosti,“ domnívá se Jandová. V takovémto případě si prý nebude muset zajistit ani povolení k pobytu. „Vyřizování pobytu v rámci Evropské unie je dobrovolné. Pro někoho může být nepřijatelné stát dlouhé fronty na cizinecké polici. Pokud si někdo bude chtít u nás pořídit objekt hlavního bydlení či objekt k podnikání, domnívám se, že po něm nemůžeme zřízení pobytu chtít,“ říká Jandová.
S tím však nesouhlasí ministerstvo financí. Domnívá se, že ve zmíněném případu by si občan z členského státu Evropské unie mohl koupit byt pouze v případě, že zde bude bydlet. „Tím se rozumí, že bude mít od ministerstva vnitra vystavený průkaz o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství s vyznačením povolení k trvalému nebo přechodnému pobytu v České republice,“ tvrdí Marek Zeman.
Nicméně i na ministerstvu financí jsou si některých nepřesností v devizovém zákoně vědomi. „V současné době připravuje ministerstvo financí návrh novely devizového zákona, která by měla obsahovat specifikaci objektů vedlejšího bydlení a upravit i režim pro nabývání ostatních nemovitostí,“ tvrdí Marek Zeman.
